Okružní vycházka městem - 2 km

Město Hranice leží uprostřed území zvaného Moravská brána, převážně na pravém břehu Bečvy. I když staletí setřela mnohé z jeho někdejšího vzhledu, zachovalo si ráz středověkého kolonizačního sídla s řadou významných umělecko-historických památek. Procházka, spojující nejvýznamnější místa a objekty, je zcela nenáročná a nabízí se jako ideální možnost pro zpestření pobytu zejména lázeňských hostů blízkých lázní Teplic nad Bečvou.
O vzniku Hranic*** není dosud zcela jasno. Podle tradice se v těchto místech (snad u dnešního Kostelíčka?) usadil kolem r. 1167 rajhradský mnich Jurik a žil zde jako poustevník. Na jeho žádost daroval v r. 1169 údělný olomoucký kníže Fridrich toto místo rajhradskému klášteru. Poustevník Jurik je historicky doloženou osobou, darovací listina je však falzum, které vzniklo až začátkem 13. století, když se o vlastnictví zdejšího území přely kláštery v Rajhradě a Hradisku u Olomouce. Snad již koncem 12. století vznikla při řece Bečvě osada, připomínaná v r. 1201 a 1222, kdy se stala majetkem premonstrátů na Hradisku. Osada na táhlém ostrohu při rušné obchodní cestě se rychle rozrůstala a v r. 1276 byla povýšena na město, o osm let později získala právo vybudovat hradby. Premonstráti z Hradiska pak Hranice dávali často do zástavy. V r. 1430 se města zmocnil Jan Tovačovský z Cimburka, přední stoupenec husitství na Moravě, který se staral o jejich všestranný rozvoj. Hospodářský a kulturní rozmach pokračoval i za Pernštejnů (od r. 1475) a dalších majitelů téměř po celé 16. století. Po porážce stavovského povstání byly Hranice konfiskovány protestantským majitelům a o rok později císařem darovány moravskému místodržiteli kardinálu Františkovi z Dietrichsteina. Město přišlo o své výsady a bylo násilně rekatolizováno. Roku 1626 za války dánské povstali hraničtí měšťané proti císaři a kardinálovi. Město bylo dobyto a vůdci v r. 1627 na náměstí popraveni (pamětní deska před farním kostelem). V roce 1643 Hranice oblehli a částečně vydrancovali Švédové. Hranicím se nevyhýbaly ani morové rány, ty největší přišly v letech 1680 a 1714. Při budování císařské silnice v r. 1753 byly pobořeny městské hradby, později zde začala pracovat keramická manufaktura a byl sem přeložen krajský úřad. V 19. století sílily národnostní boje, které vyvolaly agresivní chování německé menšiny; skončily až v r. 1903 volebním vítězstvím Čechů, vedených dr. Františkem Šromotou, který se stal jedním z prvních českých starostů na střední Moravě. V roce 1938, po mnichovském diktátu a odtržení pohraničních území, probíhala německá hranice v těsném sousedství města a Hranice se tak staly doslova hranicemi státu. Město bylo osvobozeno Rudou armádou 8. května 1945.
Prohlídkový okruh začneme na náměstí T. G. Masaryka, které má zhruba obdélný půdorys a bývalo jádrem středověkého města, založeného na ostrohu mezi říčkou Veličkou a potokem Ludinou, které se jihozápadně od historického jádra vlévají do Bečvy. Dominantou náměstí je farní kostel Stětí sv. Jana Křtitele* (1), vystavěný v letech 1754-63 podle projektu známého brněnského architekta Františka A. Grimma, hodnotná barokní jednolodní stavba s průčelní věží. V interiéru je barokní zařízení ze 60. let 18. století. Za kostelem, na jihozápadním rohu náměstí, stojí radnice** čp. 71 (2), jejíž nejstarší část při Radniční ulici tvoří pozdně gotický sál, zaklenutý žebrovou hvězdicovou klenbou, z r. 1528, a dvoupatrový objekt směrem do náměstí s nárožními arkýřovými věžičkami, datovaný 1544. V r. 1571 byla k radnici přistavěna věž s obydlím věžného a před ní podloubí s otevřenou lodžií. V r. 1869 byl původní vzhled radnice narušen radikální přestavbou, která dala budově dnešní historizující fasádu. Na náměstí a v přilehlých ulicích se dochovala řada renesančních domů, z nichž k nejhezčím patří tzv. Čaputovský dům* čp. 20 s podloubím a kamenným portálem s letopočtem 1583. Na Čaputovský dům navazují další renesanční objekty v Radniční ulici (až po čp. 32), většinou troj nebo dvoutraktové, s průjezdem do dvora. V jihovýchodním rohu náměstí stojí Pernštejnský dům*, jehož dvě místnosti mají renesanční klenby. Na severní straně náměstí byl v r. 1839 vztyčen mariánský sloup se sochou Immaculaty z r. 1729. Poblíž připomíná deska někdejší popravní místo z r. 1627.
Z jihovýchodního cípu náměstí můžeme odbočit úzkou uličkou dolů k potoku Ludina a po lávce přejít do Komenského ulice. O kousek dál vpravo, při vyústění Hřbitovní ulice, stojí budova bývalé bratrské školy* (3), renesanční přízemí objekt 265/2. V r. 1574 jej koupil malíř Jan Červenka Turnovský a o 9 let později vyzdobil průčelí sgrafity, jejichž torzo se dochovalo. Na křižovatce před školou je barokní socha Bolestné P. Marie z r. 1732 na trojbokém podstavci s reliéfy svatých. Stejnou cestou se vrátíme na náměstí a pokračujeme k severu Zámeckou ulicí. Také tady se dochovaly renesanční domy s podloubím. Na konci po pravé straně na domě č. 16 je pamětní deska, která připomíná, že tu v srpnu 1852 bydlel Bedřich Smetana. Pod podloubím na kraji malého Pernštejnského náměstí je zajímavý pozůstatek středověkého práva - kámen, sloužící jako pranýř.
Přes náměstíčko přejdeme vlevo k zámku. Před ním na zdi (tržnice) byly druhotně zasazeny renesanční kamenné desky, pocházející ze zbořených městských bran. Zámek** (4) vystavěl v letech 1553-62 Jan Kropáč z Nevědomí, který si Hranice zvolil za své sídlo. (Zámku předcházela středověká tvrz, prvně připomínaná v r. 1398, přestavěná před r. 1514 a po dokončení zámku upravená na pivovar a sýpku. Ty však v r. 1958 vyhořely a roku 1959 byly zbořeny.) Původní trojkřídlý patrový objekt byl zvýšen a rozšířen začátkem 17. století Zdeňkem Žampachem z Potštejna. Ve 2. polovině 19. století byly zazděny přízemní arkády v nádvoří a upraven interiér. Zámek je čtyřkřídlá budova kolem obdélného dvora, na západě navazující na městské hradby, na jihu oddělená od města příkopem. Z jihozápadního nároží vystupuje věž, do 1. patra zámku válcová, pak polygonální. Celý areál se v současné době rekonstruuje, mj. se znovu odkrývají zazděné přízemní arkády. Jiráskovou ulicí kolem východního zámeckého traktu dojdeme na křižovatku u náměstí 8. května a dáme se vpravo do Zborovské ulice. Po pravé straně je ohrazený areál židovského hřbitova* (5), který připomíná zdejší poměrně početně zastoupenou židovskou obec. Hřbitov pochází ze 17. století; nejstarší dochovaný náhrobek je z r. 1686. Před listopadem 1989 začala likvidace areálu, v letech 1990-94 byla zbývající část znovu obnovena.
Vrátíme se zpět na náměstí 8. května a pokračujeme vpravo třídou 1. máje. Vlevo je poškozená socha sv. Jana Nepomuckého z r.1720 a kamenný krucifix z r. 1832. Mezi moderní zástavbou dojdeme k silničnímu podjezdu. Za ním po pravé straně jistě neunikne naší pozornosti nově restaurovaný Kunzův palác* (6), připomínající zámeček. Je to bývalá administrativní budova firmy Antonín Kunz, vystavěná v r. 1897 v novobarokním slohu. Po opravě v r. 1992 patří ke nejhezčím objektům ve městě. Antonín Kunz založil v Hranicích výrobu čerpadel a čerpací techniky v r. 1883. Pokračovatel výrobní tradice, podnik Sigma, se k původnímu názvu Kunz vrátil v r. 1993.
Od paláce se vrátíme malý kus cesty k podjezdu, přejdeme frekventovanou třídu 1, máje a po schodech sestoupíme k hlavní obchvatové komunikaci. Podél ní dojdeme k Veličce a zahneme po jejím břehu vlevo do podjezdu. Stále podél říčky okrajem sídliště se dostaneme k lávce a přejdeme po ní na
protější břeh do ulice Galašovy a shlédneme pamětní desku na jeho rodném domě. Mineme chráněnou lípu malolistou* (7), památný strom, jehož věk se odhaduje na 120 let. Lípa je vysoká 10 metrů, kmen má obvod 330 cm. Dostaneme se na Šromotovo náměstí k budově bývalého bratrského sboru* (8), dnes kostela církve českobratrské evangelické. Sbor byl postaven snad již v 1. polovině 16. století a čeští bratři jej využívali do r. 1622. V letech 1567-95 byl jeho správcem Jiří Strejc, jeden z překladatelů Kralické bible. Jeho syn Daniel Strejc-Vetter, přítel J. A. Komenského, vykonal v r. 1613 jako první Čech cestu na Island a své zážitky vylíčil v cestopisu Islandia. V r.1626 byla budova sboru pobořena, v letech 1668-69, přestavěna na kapli sv. Šebestiána s dřevěným stropem, vymalovaným Mikulášem Frantou. Za Josefa II. v r. 1786 byla kaple zrušena, kněžiště zbořeno a loď upravena na skladiště soli (tzv. solárna). Objekt byl znovu restaurován a vrácen českobratrské církvi v r. 1924.
U sboru se po lávce vrátíme na levý břeh Veličky. Nabízí se nám pěkný pohled na zámek a na část bývalého městského opevnění - hradbu s půlkulatými baštami. Opevnění** z let 1292-96 bylo zřejmě poměrně primitivní, snad pouze valové. Teprve za Pernštejnů po r. 1475 bylo město sevřeno dvojitým pásem hradeb, vzájemně oddělených parkánem, otevřeným dvěma branami - Horní v dnešní Jiráskově ulici a Dolní na jižním konci Svatoplukovy ulice. Kromě toho existovalo i několik branek. Vnitřní hradební prstenec prakticky beze stopy zmizel, vnější se dochoval téměř celý. Hradba je asi 1 metr silná a 4 metry vysoká. Nejlépe je patrná na západní straně, kde byla spolu s polokruhovými baštami restaurována v letech 1974-75.
Podél říčky, po jejím levém břehu, pokračujeme pod hradbami k jihu. Na další lávku navazuje schodiště, ústící do Janáčkovy ulice poblíž Masarykova náměstí. Nad ním vystupuje výrazná budova bývalé židovské synagogy, pseudoslohové stavby z 19. století, nově rekonstruované na výstavní síň. Čechovou ulicí dojdeme až téměř k hlavní ulici - třídě Čs. armády. Před ní zahneme vlevo do ulice 28. října. Mineme Agrobanku, za ní po levé straně vidíme pilíře a střílny, pozůstatky jedné z hradebních branek. O kus dál dojdeme na Školní náměstí (9), kde stával původní farní středověký kostel sv. Jana Křtitele. Všimneme si tu fary* čp. 38, jednopatrové stavby s renesančním jádrem, přestavěné v pozdním baroku a v 19. století. Vlevo Radniční ulicí se vrátíme na Masarykovo náměstí. (Ubytování, stravování, občerstvení: hotel Cementář, 108 lůžek v 1-2lůžkových pokojích s možností přistýlky, restaurace PO-PÁ 15-22 h; penzion Růžek, 2 apartmá, S dvoulůžkových jednolůžkový pokoj, restaurace PO 11-22, ÚT-SO 11-14, 18-22 h; ubytovna SOU strojírenského; restaurace Fontána PO-ČT 10.30-23, PÁ, SO 10.30-24, NE 10-22 h; restaurace Quatro PO-ČT, S0, NE 10-22, PÁ 10-23 h; restaurace U Tomáše PO-ČT, NE I1-23, PÁ, SO 11-24 h; restaurace Na hradbách PO-ČT 10-22, PÁ, SO 10-24, NE 10-20 h; Moravská hospoda PO-SO 8-Ol h; bufet Tomi PO-PÁ 6.30-17 h; restaurace Olympia PO-ČT, NE 10-22, PÁ, SO 10-23 h + bufet PO-PÁ 8-16, SO 8-13 h; Zámecká pivnice PO-PÁ 9-22, SO 18-02 h; restaurace Na myslivně denně 9-22 h; kavárna Club PO-SO 10-22 h; cukrárna Slast PO-PÁ 7 18, SO 8-12 h.)