Již v době morové nákazy začali měšťané uvažovat o stavbě Mariánského sloupu, který měl město napříště od podobných pohrom ochránit. Motivace lidí nechat se ochraňovat nejrůznější formou náboženského uctívání byla obrovská. 2. června 1718 se po předchozích duchovních obřadech shromáždilo u vykopaných základů, ozdobených květy, místní i přespolní obyvatelstvo a po příchodu vrchnostenských, církevních a městských hodnostářů byl slavnostní akt zahájen.

Do základního kamene byly vloženy tehdejší mince, relikvie a cínové cedulky s latinsky psaným pamětním nápisem, který obsahoval jména hodnostářů té doby a představitelů města a také stručný popis průběhu moru ve městě.

Přes zjevné finanční těžkosti probíhala stavba sloupu poměrně rychle, takže již 17. října 1719 byla osazena na vrchol sloupu socha Panny Marie. Celé sousoší bylo dokončeno na podzim roku 1720. Celkové náklady činily 1260 zlatých a 1 krejcar.

Mariánské sloupy a jejich okolí byly pro lid posvátné stejně jako chrámy. Konaly se u nich bohoslužby, zvláště v dobách epidemií. Zde se konala nesčetná duchovní shromáždění. K nejvýznamnějším patřilo to, které se zde konalo v roce 1760 při dovezení ostatků sv. Theodora. Byla to jedna z nejslavnějších událostí v historii Šumperka.

Šumperský Mariánský sloup tvoří stupňovité podnoží, v jehož dolní části je vytvořena jeskyně (grotta) s ležící sochou sv. Rozálie. Na horní část podnoží je osazen hladký sloup s vrcholovou sochou Panny Marie Neposkvrněného početí.
Na čtyřech rozích římsy dolní části stylobatu stojí skulptury světců. Na horní části podnoží sv. Josefa, sv. Petra, papeže Řehoře XII. a sv. Jana Nepomuckého.
Na malostrádě stojí sochy: sv. Šebestián, sv. Roch, sv. František Xaverský a sv. Bruno.

Opravy Mariánského sloupu byly prováděny již v 18. a 19. století.
Ve 20. století byla větší oprava provedena v letech 1911 a 1931. Oprava stála 21.229,50 Kč.

Poslední velká oprava sousoší proběhla v roce 1958. V roce 1957 byl zpracován rozpočet, stanovená částka činila 22.000,- Kčs. Restaurování bylo zadáno ak. sochařům J. Urbanovi ze Šumperka a A. Rozehnalovi z Opavy.

V červnu 1958 zahájil práce J. Urban. Vesměs se jednalo o čištění, případně tmelení. Při těchto pracích byly zjištěny vážné závady a trhliny v sousoší.

Restaurování sousoší, které proběhlo v letech 1994 - 1996, nemá v jeho dosavadní historii obdobu. V tomto případě bylo k opravě přistoupeno hlavně poté, kdy byly zjištěny vážné statické poruchy, způsobené především trhlinami na dvou částech dříku.

12. července 1994 byla po 275 letech spuštěna z vrcholu sloupu socha Panny Marie a následně poté i samotný dřík. Celá operace, která předem vzbuzovala obavy, byla provedena za zlomek předpokládaných nákladů, které činily přibližně 38.000,- Kč. Všechny kamenické práce provedla firma Dětřich Grossman z Hořic pod odbornou garancí sochaře Josefa Stárka z Olomouce za přibližně 1.300.000,- Kč.

Vrcholová socha Panny Marie a skulptury svatých na balustrádě, tedy Šebestián, Roch, František Xaverský a Karel Boromejský, byly převezeny do sochařského ateliéru olomouckého restaurátora Bohumila Teplého ve Vernířovicích, kde se na jejich opravě podílela také sochařka Dagmar Pátková z Prahy. Sochy stojící na římse stylobatu byly restaurovány na místě. Náklady činily přibližně 500.000,- Kč.

Dřík sloupu musel být z obou konců asi v délce jednoho metru zkrácen a nahrazen novým pískovcem. Práce přibližně za 600.000,- Kč provedla kamenická huť Kvasice u Zlína vedená ak. sochařem Radomírem Šuterou. Koncem července 1996 tato firma osadila opravený sloup na své místo. 23. července se na jeho vrcholu opět po dvou letech zaskvěla socha Panny Marie a brzy na to se na svá místa dostali i dva zbývající světci.