Zámek Tršice
Na místě dnešního tršického zámku stávala gotická tvrz, připomínaná v roce 1377, založena mezi lety 1318-1339. Kdy přesně byla založena, kdo dal podnět k jejímu založení - zda to byl zeměpán, šlechta či byla vystavěna zemskou robotou, nevíme. Zakládací listiny shořely za třicetileté války roku 1642. Byla to budova přízemní, obehnána hradbami, valy a vodním příkopem na jižní straně. Přístup do tvrze umožňoval padací most, který se v době nebezpečí zvedal. Pozůstatkem gotické tvrze je gotický portál vjezdu, okrouhlá hladomorna v podzemí, vytesaná z části ve skále, 7m hluboká. Nad ní jsou zachovány dvě vězeňské kobky. Tvrz byla sídlem zemanů - vladyků. Dvůr u tvrze byl střediskem vrchnostenského podnikání.
V 15. století za Kokorských z Kokor byla tvrz pozdně goticky upravena. Od roku 1437 se začalo užívat pro tršickou tvrz názvu hrad, snad pro její vzhled, v roce 1514 a v roce 1529 za vladyky Jiřího Žabky z Limburka je vrchnostenské sídlo nazýváno zámkem. Byl sídlem světské vrchnosti do r.1581. Významná renesanční přestavba na zámek v roce 1532 sjednotila oba jižní paláce v jediné křídlo.
V roce 1568 zámek získalo olomoucké biskupství, později kapitula. Od roku 1581 do roku 1848 byl sídlem církevní vrchnosti a stal se úřední budovou. Byl v ní umístěn vrchnostenský úřad s úředníky - vrchní, důchodní, kancelářský a dva písaři. Roku 1848 byl vrchnostenský úřad zrušen. Zámek si pak pronajímali kanovníci a preláti k letnímu pobytu, a to až do roku 1918. Tršický zámek roku 1919 osiřel, když zemřel vrchní Ignác Tomáš Grimmenstein, bratr olomouckého kanovníka Vincence Grimmensteina.
Roku 1922 byl zámek pronajat Charitě z Olomouce pro těžce postižené děti, o které pečovaly řádové sestry sv. Norberta ze Svatého Kopečka až do r.1946, kdy se odstěhovaly do Nezamyslic.
V roce 1948 byl zámek jako konfiskát přidělen MNV v Tršicích.
Novodobě byl zámek opravován v letech 1975-1976. V současné době je v zámku umístěn obecní úřad, obřadní síň OÚ, vesnické muzeum a místní knihovna.

Heraldická malba na zámku v Tršicích
Roku 1984 byla na zámku v Tršicích objevena při malování interiéru chodby v prvním poschodí neznámá nástropní olejomalba. Po konzultaci s Okresním střediskem státní památkové péče a ochrany přírody v Olomouci bylo rozhodnuto, že malba bude zachována a postupně obnovena.
Prací na odkrývání a čištění malby, která významně obohatila interiér zámku, se ujala restaurátorka K.Trezuljaková. Z nástropní malby o rozsahu asi 15m2 bylo sejmuto několik vrstev vápenných a hlinkových "líček", provedeno vytmelení a malířská retuš chybějících částí. Podle odkryté signatury na meči sv.Václava jde o dílo olomouckého malíře Rabenalta (1819-1892) z roku 1876. Kompoziční jádro malby, jejíž význam je dán především hodnotou heraldickou, tvoří rozvíjená kartuše olomoucké kapituly, do jejíhož majetku tršický zámek od roku 1568 patřil. Znak olomoucké kapituly pochází z doby olomouckého biskupa kardinála Fr.Ditrichsteina a byl až do počátku 19.století každoročně uváděn na tištěném kapitulním kalendáři.
Základ znaku tvoří romanticky cítěná figura českého knížete Václava ve zlatém brnění, s knížecí čapkou, mečem a praporcem. U nohou knížete jsou umístěny tři španělské štíty. Na středním zlatém štítu je namalována černá svatováclavská orlice se zlatou osmicípou hvězdou na hrudi.
Po heraldicky pravé straně je erb arciknížectví rakouského: v červeném poli stříbrné břevno a knížecí koruna se třemi viditelnými oblouky, červenou výplní a hranostajovým lemem. Na opačné straně je umístěn erb Říše římské s černou dvouhlavou orlicí a císařskou korunou. Ve čtyřech rozích malby, původně vyplňující strop dnes zrušené místnosti, doplňují kompozici zavíjené kartuše se čtyřmi identickými erby olomouckého kanovníka Arthura z Koeniegsbrunnu (1817-1880). Ve čtvrceném štítu - položeném na osmicípé hvězdě - je na prvním a čtvrtém zlatém poli zobrazen krahujec. Zbývající dvě červená pole štítu jsou dělena dvěma šikmými stříbrnými pruhy. Nad štítem je umístěna baronská koruna, berla, mitra s fibriemi (druh vlákna z agave) a fialový klobouk se šesti střapci.
Arthur z Koeniegsbrunnu patřil mezi nejvýznamnější osobnosti olomouckého života minulého století. Narodil se v Brně 20.září 1817 a po studiích ve Vídni a v Olomouci působil mimo jiné i jako ředitel kapitulních statků a vrchní inspektor olomoucké arcidiecéze. Byl horlivým vlastencem a na české straně stál i jako zemský poslanec. Redigoval vlastenecký časopis "Cyril a Metoděj", obětavě podporoval počátky olomouckého Vlasteneckého muzea. V roce 1848 vedl do Vídně deputaci složenou ze zástupců Hané a a Valašska se žádostí o připojení Moravy k Čechám. Za dva roky se přihlásil k zakladatelům Národní jednoty v Brně.

Poznámky:
Za Arthura z Koeniegsbrunnu byly zrušeny valy na jihovýchodní straně zámku, zahrada ovocnářská a zelinářská, zřízen úhledný park vysázený okrasnými keři, domácími i cizokrajnými stromy, hlavně jehličnany. Jeho dílem byl i hájek za Horním mlýnem a řada lip podél hlavní cesty v Chaloupkách, nad levým břehem říčky Olešnice. Pamětníci vzpomínají na vzrostlé a rozložité lípy a na bohatou žeň v době květu. V letech 1871-1880 pobýval v Tršicích, kde také zemřel 8.4.1880.
Kardinál Frant. Dietrichstein se narodil se roku 1570 v Madridě, kde jeho otec byl císařským vel-vyslancem. Studoval v Praze a pak na pověstném římském Germaniku; u svých učitelů vzbuzoval pozornost svým nevšedním nadáním. Roku 1599 byl zvolen olomouckým biskupem. Zemřel r.1836 v Brně.