V létě roku 1714 zasáhla Šumperk velká morová epidemie. Mor si vyžádal přes 180 obětí.
Po ukončení epidemie se šumperští měšťané rozhodli postavit na náměstí u radnice morový sloup jako poděkování za skončení strašné pohromy i jako ochranu před podobným neštěstím. Na podzim 1720 bylo toto dílo vrcholného baroka dokončeno.
Šumperský mariánský sloup je vystavěn podobně jako mnoho jiných mariánských sloupů na Moravě. Jeho stupňovité podnoží začíná v rovině základny schodištěm zvedajícím se k masivnímu členitému pískovcovému kvádru s jeskyní (grottou), v níž je umístěna socha ležící sv. Rozálie. Kolem tohoto bloku byla zbudována balustráda, v rozích ozdobená sochami světců, sv. Šebestiána, sv. Rocha, sv. Františka Xaverského a sv. Bruna, ochránců proti moru a jiným katastrofám. Na horní plošině masivního podnoží s grottou stojí v každém ze čtyř rohů další sochy, které by měly představovat sv. Josefa, sv. Petra, papeže Řehoře 12 a sv. Jana Nepomuckého. Na nejhořejším podnoží, kde jsou vyobrazeny symboly "černé smrti", je umístěn hladký sloup se zdobenou hlavicí a vrcholovou sochou Panny Marie Neposkvrněného početí. Výzdoba byla v minulosti bohatší o sochy andělů umístěných mezi světci na podnoží a balustrádě.
Sochařské práce na šumperském mariánském sloupu jsou přisuzovány kladskému sochaři a řezbáři Michaelu Kosslerovi.