Pocházím z Čejkovic u Hodonína, z obce, kterou proslavila starobylá tvrz, Templářské vinné sklepy a rozsáhlé vinice. Moje kořeny by se daly popsat jako hanácko-slovácko-podlužácké. Tatínek je z Mutěnic. Jeho rodiče nás naučili kdejakou lidovou písničku a od malička nás oblékali do kroje. Když jsme se sestrami povyrostly, přebrala "krojovou štafetu" čejkovická babička. Jejíma rukama prošel celý můj parádní kroj, který odborníci řadí do kategorie krojů hanácko-slováckých jižních.

Měla jsem velké štěstí, že jsem měla možnost strávit základní školu v dětském folklorním souboru "Iskérka". Vedoucí Jana Trávníčková nás mnoho naučila a umožnila nám prožít nádherné dětství plné her a muziky. Se sestrami Blankou a Maruškou jsme dostaly příležitost vystoupit na koncertech Děti a píseň, které pro BROLN organizoval Jaroslav Jakubíček. V jednom večeru jsem tehdy potkávala dětské zpěváky z nejrůznější regionů, byly to nezapomenutelné zážitky. Jistě znáte soubor "Zavádka", který pracuje v Čejkovicích, a myslím, že se svého času velmi intenzivně podílel na obnově místních tradic. "Zavádka" mě minula, o to víc jsem si ale po základní škole "užila" zapojení do chasy. Myslím, že jsem nevynechala příležitost jít na hody nebo krojový ples.

Tyto zážitky a zkušenosti jsem si nesla, když jsem začala v roce 1996 spolupracovat s Proglasem. Mé folklorní plány jsem směle rozvíjela pod vedením šéfredaktorky Marie Blažkové, jejíž etnologické znalosti a láska k folkloru jsou mi dodnes velkou inspirací. Tenkrát jsem si myslela, že něco o tradiční lidové kultuře vím. Za sedm let jsem si o ní hodně přečetla a moc jsem o ní přemýšlela, ale stále toho vím málo. Fascinuje mě, jak bohatá oblast to je a jak nepřeberné množství podnětů nabízí. S každou novou písničkou, která se mi dostane do rukou, objevuji kousek krásy. Učím se nejen vnímat hudební složku, která je mi nejbližší. Snažím se poznat i "to kolem": při jaké příležitosti se píseň zpívala, kdo si ji notoval, v jakém prostředí, čase, jakým nářečím. Jsem velmi vděčná lidem, se kterými si mohu o lidové kultuře povídat. Z těch, kteří mi v začátcích velmi pomohli, bych ráda jmenovala J. Jakubíčka, J. Juráška, J. Nečase, J. Krista a další. Moje práce v oblasti folkloru je různorodá: vyhledávám nová cédéčka, připravuji výběry lidových písní, hledám informace o akcích, natáčím pozvánky na festivaly, připravuji komponované pořady s nejrůznějšími osobnostmi. Velmi se raduji z každé příležitosti spolupodílet se na koncertech a festivalech jako moderátorka. Mezi lidmi čerpám inspiraci i radost a taky se tam nejvíc učím.

V posledních letech si stále více uvědomuji, jak je důležité hledat kořeny. I když jsem vyrostla s lidovou písničkou, musela jsem si k ní vztah budovat. Jako zpěvačka jsem měla možnost věnovat se intenzivně několika žánrům - dechovce, vážné hudbě i folku. Všechna ta období mě něčím obohatila, ale nikdy jsem se necítila tak krásně "doma" jako teď, když jsem zakotvila ve folkloru. Mám velkou radost, že mě před časem mezi sebe přijali ve "Slováckém krúžku" v Brně. Tam si chodím zatančit, zazpívat a potěšit se. Dokonce jsem díky nim oprášila svůj sváteční kroj a chystám se ho při nejbližší možné příležitosti "vyvětrat". Velmi si vážím všech, kteří se, často bez nároku na honorář, věnují v souborech dětem a mladým lidem. Dnešní doba nás nutí myslet hodně komerčně, a tak jsem vždycky mile překvapena, když se setkám s nadšenci, kterým nejde o peníze a slávu. Je mnoho těch, kteří se s pokorou sklání před lidovou písničkou a nakládají s ní tak, aby jí neublížili.

Dostala jsem od redakce časopisu Folklor otázku, co dělám ve volném čase. Má práce v Proglasu se nedá oddělit od soukromého života. Pracovní i volný čas se různě prolíná. Jsem šťastná, že se mohu podílet na díle, kterým je rozhlasová stanice, financovaná už deset let dary posluchačů. Snažím se také dostudovat vysokou školu, takže večery trávím nad literaturou z oblasti sociální pedagogiky. Je to zajímavé, ale už se těším, až zase začnu listovat ve sbírkách lidových písní.

A když už jsem mluvila o svých kořenech, pozvu Vás k nám, na hanácké Slovácko. Na mapě byste tuto oblast našli, pokud byste velmi zhruba spojili do čtyřúhelníku Ždánice na Kyjovsku, Velké Bílovice na Břeclavsku, Hustopeče a Těšany na Brněnsku. Tancem charakteristickým pro Hanácké Slovácko je skočná v poněkud pozměněné formě, než je známa z Kyjovska. Originální je obřadní hodový tanec zavádka, kterým se zavádějí nejprve jednotlivé stárky a pak i ostatní děvčata do tance pod májí. Ukázky tanců najdete v díle Slovácko videoencyklopedie "Lidové tance z Čech, Moravy a Slezska". K návštěvě vám doporučuji muzeum obce Kobylí nebo Templářské sklepy v Čejkovicích. Z literatury by Vás mohly zajímat zpěvníky "Krajem Zavádky" či "Lidové písně z Hustopečska". Do života zdejšího lidu nahlédnete v knize Augusty Šebestové "Lidské dokumenty a jiné národopisné poznámky". Z hudebních nosičů můžete vyhledat cédéčka cimbálové muziky "Vonica" z Krumvíře či muziky "Hradisko" ze Ždánic. Pěveckými osobnostmi regionu jsou jistě Jan Zaviačič a Jaroslav Kovařík. A až se oteplí, doporučuji vyrazit na kole Velkopavlovickou vinařskou stezkou za krásami hanácko-slováckého kraje. Těším se na viděnou nebo na slyšenou a přeji Vám moc hezké a radostné dny.