Celé umění provazochodce spočívá v tom, aby zůstal ve středu, vyvažoval, nechodil moc daleko ani na jednu stranu, jinak spadne.

Hříšníci spadnou, svatí spadnou, protože oba žijí v extrému. Meditující lidé se musí učit být provazochodcem přesně ve středu, ani ne hříšníkem, ani ne svatým. Ale když nejsi ani hříšník, ani svatý, budeš muset být obojím - trochu z každého - jedině nyní můžeš být ve středu. Tohle si musíš zapamatovat: vyhni se extrémům, výstřelkům.. a zůstaň vědomý, bdělý - protože mysl má tendenci jít do extrému.

Je základním pravidlem vnitřního růstu, že mysl má tendenci jít do extrému. Když zůstaneš uprostřed, dříve nebo později mysl zemře, protože vprostřed mysl nemůže existovat. Aby existovala, potřebuje extrém, od hříšníka může přejít ke svatému, ze svatého se může stát hříšníkem, ale nemůže zůstat uprostřed.

V tomhle spočívá celé umění: jsem zde, abych vás učil, jak zůstat ve středu. Když se jednou naučíte kráse a radosti bytí v rovnováze, být totálně vyvážení - hudbě a melodii tohoto stavu - váš život se promění.

Krišna, Buddha, Mahavíra, Lao’c, Ježíš Kristus - tito lidé jsou zodpovědní za chudobu ve světě. A to z prostého důvodu, všichni trvali na vnitřním proti vnějšímu. Ale vnější se musí rozvíjet stejně jako vnitřní, jinak člověk ztrácí rovnováhu.

Je zajisté jednoduché starat se o jednu stranu, protože nemusíš neustále balancovat mezi dvěma polaritami. Život je jako chození po provaze: provazochodec se musí vyvažovat každý moment. Ve chvíli, kdy přestává vyvažovat, padá z lana. Je zapotřebí nepřetržité bdělosti, jedině tak se člověk může stát totálním, úplným. A být celý znamená být Svatý.

Hasid miluje život, zkouší prožít život. Právě tato zkušenost ti začíná dávat rovnováhu. A v tomto stavu rovnováhy, některý den, když jsi opravdu vyvážený, když se nenakláníš ani na jednu stranu, když jsi přesně uprostřed, proměníš se. Přesně vprostřed jsou dveře, které vedou za.....

Jestli chceš opravdu vědět, co je to existence, není to ani život ani smrt. Život je jeden extrém, smrt je druhý. Je to přesně vprostřed, kde není ani smrt ani život, kde člověk je nenarozený, nesmrtelný. V tento moment rovnováhy, vyváženosti, přichází milosrdenství.

Chtěl bych, abyste se všichni stali Hasidy přijímajícími milosrdenství. Chtěl bych, abyste se učili této dovednosti, tomuto umění rovnováhy. Život není technologie, není ani věda. Život je umění - anebo bude lepší nazvat ho tušením. Musíte ho cítit. Je to jako balancovat na provaze.

Viděli jste provazochodce? Neustále se pohybuje mezi pravou a levou stranou. Rovnováha není něco statického, je to dynamický proces.

Opravdová dospělost přichází jenom když se naučíš jak chodit po provaze: někdy se naklání doleva, jenom aby udržel rovnováhu, někdy doprava, aby udržel rovnováhu. Tímto nakláněním doprava a doleva se udržuje vprostřed.

Nebuď levičák, jinak spadneš, a nebuď pravičák, jinak spadneš. Buď obojím, v takové rovnováze, v takové syntéze, že můžeš setrvat v chůzi na provaze. Život je lano napnuté mezi dvěma vrcholky hor. Jestliže nechodíš s plným vědomým, citlivostí, inteligencí, nedostaneš se na druhý břeh.

V Tibetu byla chůze po provaze používána jako meditace, protože vprostřed mysl zmizí. Mysl začíná znovu existovat, když se nakláníš doprava, nyní přijde a řekne: "Vyrovnej to, nakloň se doleva."

Když vznikne problém, vznikne mysl. Když zde není žádný problém, jak může vzniknout mysl? Když jsi právě uprostřed, totálně vyrovnaný, není tu žádná mysl. Rovnováha znamená žádnou mysl.