Pořekadlo:“ březen za kamna vlezem, duben ještě tam budem“, zřejmě tento rok platit nebude, jaro je tady a svou vládu si už nenechá vzít.
V přírodě znamená pro všechny živé tvory jaro naději na nový život. Strategie živočichů jak nejlépe šířit své geny jsou různé a všechny mají jediný cíl, tím je rozmnožování. Toto okénko bude o živočichu obývajícím naše louky, lesy a pole - zajíci polním.
Mnoho lidí se domnívá, že je to náš nejběžnější hlodavec, biologicky je ovšem zařazen do řádu zajícovitých a od hlodavců se například liší tím, že není schopen si potravu přidržovat předními běhy, je typickým býložravcem. Potravu tráví pomocí střevních bakterií, proces trávení se nazývá cerkofagie. Zajíc žije samotářsky a ve svém teritoriu má vytvořeny ochozy, po kterých se pravidelně pohybuje. Před predátory je schopen unikat až 70km rychlostí, k tomu mu slouží delší zadní běhy, díky nimž je i výborný skokan. Ze smyslů má výborně vyvinut sluch a hmat, se zrakem je to poněkud horší. Zajíc se rozmnožuje od ledna do září a po celý rok je možno sledovat skupinku samců, kteří pronásledují samičku, ta je schopná takzvané superfetace - v době kdy je již jednou oplodněna, je schopná znovu počít. V jednom vrhu je jeden až pět zajíčků.
Pokud se rádi touláte přírodou, může se vám stát, že narazíte na malé schoulené zajíčky a budete mít dojem, že jsou opuštění a bezbranní. První co vás v této situaci napadne je jejich záchrana; vaše pomoc však ve většině případů není nutná, protože ramlice se k plně vyvinutým mláďatům vrací jen pětkrát denně, aby je nakrmila, dělá to z důvodů ochrany proti predátorům, nechce na svá mláďata přenést svůj pach a tím je prozradit. Na takto nalezená mláďata, prosím, nesahejte, lidský pach z vašich rukou by samici od mláďat zahnal a ta by je opustila.
Příroda je mocná čarodějka a zkušenému pozorovateli ukáže věci nevídané, snažme se proto tyto děje jen pozorovat a do složitých tajů přírody co nejméně zasahovat.