Nejstarší a také nejdelší z těchto třech kanálů je Schwarzenberský plavební kanál. Jeho stavba začala 4. května 1789 výstavbou 994 sáhů dlouhého zkušebního úseku mezi hlavním evropským rozvodím a potokem Ježová.

Historie Schwarzenberského plavebního kanálu se začala psát ovšem daleko dřív. Schwarzenberský inženýr Josef Rosenauer dostal v roce 1775 příkaz, aby prozkoumal možnost plavby dříví po Mlýnském potoce, který pramení na území tehdejšího schwarzenberského panství Český Krumlov v revíru Svatý Tomáš a vlévá se jako Steinerne Mühl do řeky Große Mühl u rakouského městečka Haslach. Protože tehdy nebyly žádné vhodné mapy, bylo třeba se velmi podrobně seznámit s terénem. Při svých pochůzkách Rosenauer došel do horského sedla nedaleko Růžového Vrchu v nadmořské výšce 790 m. Zde přišel na šťastnou geniální myšlenku překonat rozvodí mezi řekami Vltava a Große Mühl a vybudovat plavební kanál, který by zpřístupnil na dřevo bohaté a nevyužívané pralesovité porosty na severních úbočích Smrčiny, Plechého a Třístoličníku, aby vytěžené dřevo mohlo být prodáváno na vídeňském trhu, který "hladověl" nedostatkem palivového dřeva.

O rok později začal Rosenauer s trasováním kanálu. Za výchozí bod stanovil ústí potoka Zwettlbach / Světlá do Große Mühl. Pro trasu využil nejprve potok Světlá, který pod osadou Morau, která ležela na obou jeho březích, v Čechách i v Rakousku, byl velmi divoký s četnými překážkami a vodopády, dále pokračoval k rozvodí pod Růžovým vrchem a k potoku Ježová. Trasu vedl od Ježové po potok Pestřice po území kláštera Drkolná / Schlägl. Od Pestřice pak už bylo až k zemským hranicím s knížectvím pasovských biskupů pouze na schwarzenberském panství. Konečným cílem byla Světlá voda, jen několik kroků od těchto hranic. Po ukončení venkovní prací předložil Rosenauer projekt schwarzenberské knížecí kanceláři v Českém Krumlově. Náklady na stavbu odhadnul na 158.800 zlatých, roční výnosy panství prodejem dříví na vídeňském trhu se měly zvýšit o 50.000 zlatých. Komise, která byla pověřena posouzením předloženého projektu měla celou řadu připomínek, ke kterým se přidaly i protesty rakouských panství Helfenberg a Waxenberg způsobené neznalostí projektu a situace, ve kterých se požadovalo, "aby bylo zabráněno provedení plánu na převedení Vltavy přes hory, protože údolí řeky Mühl nemůže provést ty velké masy vody a všechno musí být zničeno“. Komise tedy stavbu nedoporučila. Proto předložil Rosenauer v roce 1778 svůj projekt znovu, tentokrát přímo majiteli panství. Nabídnul při tom, že po dobu jednoho roku bude provádět stavbu kanálu na nebezpečí a náklady své a svých příbuzných, aby nebyla zatížena knížecí pokladna. Vynaložené náklady si chtěl z výnosu plavby kanálu v prvních pěti letech. Tento návrh byl pro knížete nepřijatelný.

Doba na zahájení stavby přišla až v roce 1789. Josef Rosenauer tak mohl 28. dubna 1789 napsat Janu knížeti ze Schwarzenbergu dopis, který obsahoval i větu: „Protože již roztál sníh v revíru Svatý Tomáš, kde se navrhuje začít s pracemi v délce 994 sáhů ještě před příchodem c.k. dvorní komise, odjedu tam 29. tohoto měsíce, abych provedl nivelování a zahájil 4.května s 80 lidmi práce.“

Stavba postupovala potom velmi rychle, na práce bylo nasazeno 800 až 1000 lidí, ještě v témže roce došla až nad Novou Pec k potoku Rasovka, do roku 1793 dospěl kanál až na Jelení Vrchy k Jelenímu potoku. 12. dubna 1791 bylo vhozeno nedaleko rozvodí prvních 11.672 sáhů palivového dřeva, z toho 2.929 sáhů bylo určeno pro vlastní spotřebu a pro prodej u ústí do Dunaje v panství zámku Neuhaus, pro prodej ve Vídni potom 7.419 sáhů. Výhledově se počítalo s plavbou 22 tisíc sáhů ročně. Vybudování kanálu byla prvním velkým Rosenauerovým vítězstvím. Byla hodnocena jako významný vlastenecký čin. Vídeňská plavba byla tak výnosným podnikáním, že již v roce 1795, tedy po pěti letech po dokončení prvního úseku se majiteli panství vrátily vynaložené investice a plavba přinesla první čistý zisk ve výši 24 tisíc zlatých.

Za zásluhy o zřízení „Vídeňského plavebního kanálu“ byl Rosenauer v roce 1791 jmenován ředitelem knížecí plavby dřeva.

Již dlouho však plavebního kanálu neslouží svému původnímu účelu. Před sedmnácti lety, po provedení rekonstrukce v oblasti potoka Ježová, později i na území Národního parku Šumava, začala nová doba plavebního kanálu. Folklorní soubor Libín-S Prachatice přišel s hranice překračujícím projektem Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu, který v sobě spojuje folklorní vystoupení na břehu kanálu, vyprávění pohádek z obou stran Šumavy, ukázky plavení dříví, ukázky lidových řemesel a povolání, mezi nimi třeba i práci uhlířů při pálení dřevěného uhlí, ale i mši svatou u Rosenauerovy kapličky.

.
Tento týden pokračuje letošní ročník folklorního festivalu Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu ukázkou plavení dříví. Plavební ředitel Hynek Hladík vydal již 30. června svůj čtvrtý letošní plavební rozkaz:

Tak nová národní kulturní památka ožije novým životem. Přijďte se tedy podívat v neděli 20. července 2014 na Jelení Vrchy, plavení dříví začne ve 14:00 hodin u okraje lesa pod lesovnou.

Na Jelení Vrchy se můžete dostat i osobním autem po silničce z Nové Pece. Z parkoviště u dolního portálu plavebního tunelu je to na plavení necelých 500 metrů! Samozřejmě, že můžete přijet i na kole, nebo se nechat dovést vlakem do Nové Pece, z Nové Pece můžete jet autobusem.

Časy odjezdů autobusu z Nové Pece na Jelení Vrchy:
Nová Pec 10:33
Jelení Vrchy 10:48