Je leden 1945 a sovětská armáda nezadržitelně postupuje stále víc a víc na západ. V té době přijíždí k zámku, který byl sídlem gestapa, kolona německých nákladních automobilů. Zámecká vrata se otevírají a dovnitř na nádvoří vjíždí jedno auto za druhým. Dolů seskakují vojáci wehrmachtu a začínají z automobilů sundávat těžké bedny, které pak přenášejí po schodech vzhůru do zámku. Poté se skřípající vrata za odjíždějícími náklaďáky opět zavírají. Jen stopy pneumatik na rozblácené cestě svědčí o tom, že tudy nedávno projela početná kolona.

Vzhledem k tomu, že celý zámek byl v té době obsazen německým gestapem, nejsou k této zvláštní události známí žádní přímí svědkové. Na další dva měsíce upadají němečtí obyvatelé Dívčího Hradu (Maidelbergu), do období strachu z další budoucnosti. V březnu 1945 se Osoblažském přežene fronta. Dne 23. března jsou rudou armádou obsazeny okolní vesnice včetně spádového města Osoblahy. V dalších dnech to vypadá, že se fronta přece jen zastaví před Dívčím Hradem, ale naděje německých usedlíků jsou marné. Po dělostřelecké palbě, při které jsou poškozeny věže zámku, do Dívčího Hradu vstupují 31. března sovětští vojáci, V zámku nalezli velké množství beden, ale prohlédli si je jen zevrubné. Vzhledem k blízkosti frontové linie obsah beden nikoho nezajímá.

Teprve po osvobození celého sousedního okresu Krnov a ukončení světové války, nastupuje v Sádku na místo respicienta finanční stráže nadstrážmistr Žišlavský. Ten 21.srpna 1945 prohlíží na zámku v Dívčím Hradě obsah beden. Jejich množství odhaduje na čtyři zaplněné železniční vagóny. Na místě zjišťuje, že se jedná o archivní materiály pobaltských republik, jmenovitě Litvy, Lotyšska a Estonska.

Je zřejmé, že tyto dokumenty převezla na zdejší zámek německá armáda při ústupu z Pobaltí. Mezi nimi je uloženo okolo jednoho tisíce velmi starých archívních knih vázáných ve vepřové kůži. Dále jsou zde archiválie z období carského Ruska a přelomu roku 1919, kdy vznikají samostatné výše uvedené pobaltské země. Tyto materiály mají pro historiky nesmírnou cenu.

Tři nově vzniklé neutrální státy Lotyšsko, Estonsko a Litva byly pod obrovským tlakem, který vytvářela politická hranice mezi fašistickým Německem a Ruskem. Proto po obsazení Polska Německem v roce 1939, Rusko v odvetu za červen 1940 pod záminkou ochrany, výše uvedené země obsazuje. Když v červnu 1941 vstupuje na území pobaltských republik německá armáda, převážná část obyvatel ji vítá jako osvoboditele.

Po ukončení světové války a opětovném obsazení sovětskými vojsky nastávají kruté represe proti obyvatelstvu. Toto období je pro mnoho lidí v Pobaltí trvale spojeno s bolestnými vzpomínkami. V roce 1949 totiž začali sovětští okupanti s masovými deportacemi obyvatel Estonska, Lotyšska a Litvy na Sibiř. Postiženým mohl být téměř kdokoli. A na Sibiři čekala na mnohé z odvlečených smrt. Takzvané deportace sovětskými úřady roku 1949 byly zaměřeny hlavně proti odpůrcům násilné kolektivizace a dalším nepřátelům režimu. Mezi deportovanými na Sibiř bylo i mnoho dětí a mladistvých. Celkem se obětí deportací stalo více než 94 tisíc lidí.

O těchto věcech nemá ale nadstrážmistr Žišlavský ani tušení. Proto podává písemnou zprávu svým nadřízeným a zároveň o archivu uloženém v bednách na zámku informuje neznámého kapitána u ruské posádky. Jeho rychlou reakcí je ale zaskočen. Již na druhý den přijíždějí na zámek tři těžké nákladní automobily a drahocenný archiv vojáci nakládají a postupně odvážejí na nádraží do Krnova. Povolením k odvozu se prokázal ruský kapitán Narcis Janovic od náčelníka centrálního velitelství Rudé armády v Moskvě. Zamítavé stanovisko k vývozu archivních materiálů pobaltských republik přichází z Ministerstva vnitra až za dva měsíce, když jsou již všechny materiály odvezeny pryč neznámo kam.

Co všechno bylo v bednách, které zde za války skrývalo gestapo? Proč se Sověti tak snažili, aby se bedny nedostaly do rukou jejich spojenců? Kde jsou tuny dokumentů z Pobaltí dnes? Jsou v nějakém archivu Moskvě? Dívčí Hrad se dál hrdě tyčí nad zarostlým skaliskem, pod kterým protéká řeka Ossa, ale odpověď na tyto otázky bychom zde hledali marně.

Dalibor Zlomek, Krnovské noviny REGION
ze dne 18.listopadu 2009