Snad každý, kdo přijde na náš hřbitov, vzpomenout na své zesnulé, vstoupí také do hraběcí kaple. Zde uprostřed je pískovcová deska, která bývala překryta litinovou náhrobní deskou s erby hrabat Haugwitzů a Friessů, kde jsou v německém jazyce uvedena životní data zesnulé hraběnky. Tak jako mohutný litinový oltář je i tato deska výrobkem dávno zaniklých bojkovických železáren, které patřily zeti zemřelé, hraběti Larisch-Mönnichovi.

Nahlédněme spolu do archivů, abychom se dozvěděli něco málo oživotě lidumilné hraběnky Haugwitzové. Dne 17. srpna 1769 se v rodině říšských hrabat Friessů narodila dcera, která dostala jméno Žofie. Z dětství zatím toho mnoho nevíme. Dle dobového obrazu, který je v zámku v Lysicích, je zobrazena matka Anna Escherna hraběnka Friess se svými čtyřmi dospělými dětmi: Josefem, Viktorií, Žofií a Mořicem. V mládí Žofie studovala a žila ve Vídni. Její matka se dokonce stala dvorní dámou Marie Terezie, od které obdržela emailovou a zlacenou tabatěrku s briliantovými iniciálami M. T.

Významná francouzská portrétistka Vigeé - Lebrunová namalovala mladou 25letou Žofii ve Vídni v r. 1794 která ve svých memoárech vzpomíná Žofiiny hudební schopnosti, herecké schopnosti, ale především jejího nádherný hlas. Obraz je proveden téměř v životní velikosti, oděnou v antickém šatě, držící lyru. Její tvář je výrazných rysů, na tmavých rozpuštěných vlasech je posazen věnec z divokých listů. Dne 7. srpna 1794 se 25letá Žofie vdává. Za manžela si bera o rok mladšího Jindřicha Viléma hraběte Haugwitze, který byl c. k. komoří a doživotní člen panské sněmovny, majitel panství Náměště nad Oslavou a Kojetína. V létech 1784 - 88 studoval ve Vídni a je pravděpodobné, že se zde potkal se svou budoucí manželkou. Byl hlavou katolické větve Haugwitzů.

V r. 1797 se jim narodil syn Karel Josef, v dalším roce dcera Žofie a následovala ještě dcera Jindřiška. Jejich manželství však nebylo šťastné a harmonické. Po dobrovolném a smírném rozchodu manželů kupuje dne 30. března 1803 hraběnka Haugwitzová od hrabat bratrů Quiardů za 277 000 zl. světlovské panství a za 80 000 zl. léno vasilské.

Jako nová majitelka velkého panství na strategické výspě Moravy a sousedních Uher, byla si zajisté vědoma počátečních těžkostí spojených s hospodářskými i politickými problémy, před které byla nyní postavena. Jejím prvořadým cílem a snahou bylo hospodářsky a na vyšší úroveň dostat toto rozsáhlé a částečně zadlužené panství. Tehdy byl Nový Světlov, do kterého se i se svými dětmi a některými úředníky nastěhovala, stále ještě pevným hradem s padacím mostem a důmyslným opevněním. Zde jí zajisté scházelo vídeňské i náměšťské kulturní prostředí, především však vyspělá hudební produkce, která byla provozována v Náměšti. Postupně buduje ze Světlova středisko hudebního života kraje a hledané dostaveníčko tehdejší vznešené společnosti. Velikým úsilím jejího hospodářského správce Ant. Jackla došlo ke zvelebení hospodářství, které se projevilo ekonomicky. V r. 1820 byla zásluhou paní hraběnky a za jejího přispění postavena nová školní budova. Jako nový učitel a zámecký kapelník se uplatnil 21letý Daniel Zedník, který ve své písemné kvalifikaci uvedl, že umí řídit orchestr, sborový zpěv, hru na varhany a fortepiano, violu a dechové nástroje. Proto paní hraběnka nechala ze svých poddaných vyškolit 48 hudebníků, kteří v její společnosti, ale i poddaným, hrávali na Světlově. Na své náklady dala opravit ve zdejším kostele barokní varhany a vybílit kostel. V r. 1822 nechala kostel pokrýt novým šindelem s oběma šestibokými kaplemi na hřbitově.

U svých poddaných byla paní hraběnka velmi oblíbena pro své sociální cítění a dobré srdce. Byla to žena liberálních názorů snažící se vymanit z pout přísných šlechtických tradic a zvyklostí. Proslula svou neobvyklou závětí, která je pozoruhodná. Ve své závěti uvádí: "Protože jsem si tak zamilovala moje panství Světlov, je mým bezprostředním přáním a vůlí, abych tu na Světlově měla svůj hrob..." Hraběnka Žofie Haugwitzová, která byla kalvínka, zemřela v pondělí 27. dubna 1835 ve věku nedožitých 66 let. Ve svém testamentu déle uvádí:

V další části závěti jsou stanovena dědičská práva rodinných příslušníků a rodinných přátel. V dalších bodech závěti se uvádí:

Závět obsahuje celkem 19 bodů, ve kterých je na všechny pamatováno, jak na rodinné příslušníky, přátele, tak v dosud u šlechty v neobvyklé míře na své poddané. Poslední vůle‚ kterou vlastnoručně a při plném vědomí podepsala dne 20. 7. 1833 na Novém Světlově, zveřejněna byla v c. k. zemském právu dne 5. 5. 1835, při jeho jednání.

Letos je tomu již 170 let, kdy tato vzácná a vzdělaná žena hraběnka Žofie Haugwitzová odešla ze života našich předků. Do jejich srdcí se hluboce zapsala pro své do té doby nevídané sociální cítění se svými poddanými. Zaslouží si i naši úctu a tichou vzpomínku.

Z různých pramenů