Třicátý první ročník festivalu Pod Zvičinou se mohl pochlubit výborným počasím i vynikajícími výkony domácích i hostujících souborů.

Když člověk vstoupí do malebného podkrkonošského městečka Lázně Bělohrad, první, čeho si všimne, je klid. Skoro nás až překvapí, že dodnes ještě existují místa, kde se čas zdánlivě zastavil. Ne, není to už to ono malé "kapesní" městečko, jakým bylo před sto čtyřiceti lety, kdy zde jako učitel působil zdejší slavný rodák Karel Václav Rais. Ale přesto si toto místo zachovalo mnohé ze své prosté krásy, klidu a pohody. Tedy z kvalit, které k němu navěky připoutaly srdce nejen řady známých návštěvníků zdejších lázní, ale i těch zdánlivě obyčejných lidí. A ještě jedné věci si návštěvník musí všimnout: bohaté palety vůní, která přichází ze zdejších kouzelných zahrádek i z dobře udržovaných sadů. Kolikrát nás některá z nich překvapí natolik silně, že nás donutí se zastavit a vychutnávat krásu jedinečného okamžiku pozdního jara. Tak půvabné je prostředí, které rámuje jeden z nejstarších folklórních festivalů v českých zemích.

Ještě něco však k tomu prostředí neodmyslitelně patří: lidé. Lidé, kteří dokáží rozvíjet své tradice, a přitom se navíc umí dobře pobavit. Ale tím už vstupujeme přímo do letošního festivalového dění XXXI. Mezinárodního folklorního festivalu Slavnosti pod Zvičinou, který zde proběhl ve dnech 16.-19. června 2005.

Jarní přeháňka na cestě do Bělohradu byla posledním rozmarem počasí, které nás potkalo; pak už následovalo šmolkově modré nebe, které provázelo festival celým víkendem a které bylo zároveň i zaslouženou odměnou organizátorům. První vrchol slavností na sebe nedal dlouho čekat: stalo se jím večerní vystoupení souborů v letním kině v Horní Nové Vsi. Kromě domácích souborů "Hořeňák" a "Hořeňáček" se představili i dva zahraniční hosté: řecký soubor "Elliniki Paradosi", který předvedl tanec se svíčkami, a ruský dětský soubor "Vesnianki", v jehož vynikajícím podání byly provedeny tance a písně ruského folkloru. Největší úspěch však sklidila teprve tříletá tanečnice domácího "Hořeňáčku" - dokázala si tance užít s takovou radostí a zápalem, jako málokdo. Na diváky přenášela svoji radost z hudby i z pohybu a také díky ní sklidil "Hořeňáček" bouřlivý potlesk. Pro tuto tanečnici se stejně jednalo o výjimečný víkend - vždyť kráčela i v čele slavnostního nedělního průvodu. Kdo ví, třeba se na to bude jednou i pamatovat...

Ale nepředbíhejme. Sobotní ráno bylo jako vymalované. Sluníčko rozpalovalo ulice i náměstí a den v malebném Podkrkonoší byl doslova prosycen vůněmi začínajícího léta. Program se přesunul do areálu lázní a nejen pro lázeňské hosty nabídl představení "Vítejte v Bělohradě". Po obědě byla na programu již tradiční specialita festivalu, zvaná Polka rallye. Jde o závod v polce na 200 metrů, v jehož polovině musí každý tanečník vypít sklenici piva (dětem je povolena sodovka). To samozřejmě není pro zadýchané tanečníky nic jednoduchého; přesto jsme se letos dočkali rekordu. Nejrychlejší pár zvládl tento závod za čas jedna minuta jedenáct sekund. Ale ačkoliv měl jeden z obou mužských tanečníků ke svému kroji přivázanou i slušivou sukýnku, na výhru v závodu párů to nestačilo. Naštěstí nepřišli zkrátka - čekala na ně aspoň cena ve "zvláštní kategorii". Příjemným překvapením byl i nejpomalejší pár soutěže, který sice nic nevyhrál, zato však přihlížející velmi dobře pobavil. Jejich více než čtyřminutové vystoupení skončilo s dostatečnou rezervou za všemi dalšími, na rozdíl od ostatních však došlo i na umělecké taneční kreace a zvedačky. Pěkné bylo také jejich pojetí pití piva. Tanečník byl hotov rychleji než tanečnice, tak si prostě sedl na trávník, nastavil obličej sluníčku a v klidu vyčkával. Na výzvu moderátorky, aby přece tanečnici pomohl, se skutečně zvedl, chopil se nedopité sklenice, její horní konec však stále přidržoval u partnerčiných úst a zvednutím poháru se snažil pivo do své tanečnice prostě nalít. Nepomohlo to, ale mělo to obrovský úspěch. Předpokládám tedy, že se tento způsob pití piva v příštích ročnících rozšíří a budeme jej moci pozorovat častěji.

V hlavním odpoledním programu v zámeckém parku zaujal již tradičně výborný domácí "Hořeňáček". Velmi kvalitní vystoupení předvedly i další soubory, zmiňme zejména "Krušnohor" z Chomutova a Jizeru z Liberce. Jako živá voda však na diváky působilo závěrečné vystoupení souboru "Iyasa" ze Zimbabwe. Ten si dokázal diváky získat vtipným ztvárněním domorodých afrických tanců v kombinaci s vynikajícím zpěvem a procítěným tanečním výrazem. Pozorní posluchači si jistě povšimli, že v černošských spirituálech zaznívala i některá česká slova - to vše jen přispělo k jedinečné náladě pozdního odpoledne. V rámci programu bylo možné navštívit i nedaleký Památník K. V. Raise, ve kterém probíhala výstava "Tak šel čas". Expozice byla věnována 55. výročí založení souboru "Hořeňák" a na dobových fotografiích a diplomech připomněla největší úspěchy tohoto předního českého folklorního souboru.

Večerní program začal již tradičním nokturnem na nádvoří zámku, ve kterém domácí předvedli pásmo písní a vyprávění. Pořad se pak přesunul do zámeckého parku, kde od 19.00 začal hlavní večerní program věnovaný 15. výročí Folklorního sdružení ČR. Každý zúčastněný soubor věnoval sdružení symbolickou kytici a své přání. Vrcholem večera bylo závěrečné vystoupení již tradičně vynikajícího souboru "Hořeňák". Vlahá noc však ještě zdaleka nekončila - v zámeckém parku pokračovala až do pozdních večerních hodin lidová veselice a improvizovaná vystoupení jednotlivých muzik. Celým parkem se tak až do časného rána nesla směs hudby a společného zpěvu, ve kterém se prolínala hudba nejrůznějších krajů i žánrů.

V neděli ráno proběhla za účasti folklorních souborů pod blankytně modrým nebem Mše svatá a následně roztančily domácí i zahraniční soubory náměstí K. V. Raise. Největší úspěch měli opět černoši. Zdá se, že i počasí se jejich vystoupení přizpůsobilo (pokud ovšem nebylo z pohledu zimbabwského souboru příliš chladno). Zaujaly ale také moravské soubory, zejména pak Beskyd ze Zubří, jehož muzika se obětavě podílela i na náladě předchozí noci.

Ve 13 hodin vyšel z areálu lázní slavnostní průvod, po kterém následoval závěrečný galaprogram "Kolik faldů na suknici". Ten byl skutečným vyvrcholením festivalu. Kvalitních vystoupení bylo mnoho, opět však zaujalo zejména živé a muzikální vystoupení černošského souboru "Iyasa" ze Zimbabwe a z úplně jiného soudku také krásný, profesionálně provedený program dětského souboru "Vesnianki" z Ruska.

Hojná účast diváků potvrdila, že ve východních Čechách má folklor svoji pevnou tradici. Jejich nadšený závěrečný potlesk byl ale určen především domácímu souboru "Hořeňák". Tento soubor si uznání plně zaslouží. Nejen proto, že jeho vystoupení patří již dlouhou řadu let k naprosté špičce českého folkloru. Poděkování diváků patřilo i obětavé organizační práci, kterou členové souboru přípravě festivalu věnují. Jen díky jim vzniká jeden z vrcholných zážitků, který dnes může česká folklorní scéna nabídnout, právě v Bělohradě.