Prostějov se může pochlubit dlouholetou národopisnou tradicí. Významným představitelem této tradice je prostějovský Národopisný soubor "Mánes". Letošní rok je pro soubor "Mánes" rokem zvláště významným - dožívá se totiž šedesáti let. Za tu dobu se stal kulturní součástí Prostějova, který reprezentuje nejen po naší vlasti, ale také v Evropě. Pojďme se tedy podívat do jeho historie i současnosti.

Prostějov, jako poměrně starobylé město, má mnoho tradic. Například je známý jako "město oděvů", i "hanácký Jeruzalém". Je však i městem s dlouhodobou národopisnou tradicí, která trvá již od konce devatenáctého století. Tehdy byla v Praze pořádána "Národopisná výstava českoslovanská" a právě obyvatelé Prostějova byli první, kdo na ní začali sbírat kroje, tance i písničky. Zájem o hanácký folklor byl v Prostějově stále živý, projevoval se jak v přednáškové činnosti, tak i v divadelním provedení lidových zvyků, tanců a písní. Byla zde zvláště významná ještě jiná aktivita, a tou bylo pořizování hanáckých krojů. Vlastnictví kroje zde totiž bylo projevem vlasteneckého smýšlení. I když národopis pěstovala i jiná hanácká města, Prostějov se stal jedním z nejvýznamnějších. Zásluhu na tom měli dva proslulí sběratelé, Jan Zbořil a Jan Poláček.
Jan Zbořil vytvořil pozoruhodnou sbírku předmětů hmotné lidové kultury z Hané, zejména krojů a keramiky, sám byl navíc vyhledávaným odborným poradcem. Jan Poláček je považován za nejvýznamnějšího sběratele hanácké lidové písně a je objevitelem bohatosti celého jejího fondu. Až do doby jeho působení platil oficiální názor, že Haná je nezpěvnou oblastí a svých písní má velmi málo. Toto mínění J. Poláček dokonale zvrátil, když vydal svoji dvoudílnou sbírku "Lidové písně z Hané".

Soubor se začal formovat jako národopisná skupina bezprostředně po skončení druhé světové války. Navázal na předválečnou národopisnou tradici a začal spolupracovat se všemi jejími představiteli, jako byli Jan Zbořil, Jan Poláček, Cecílie Třísková a řada dalších. Záhy se soubor stal známý nejen v Prostějově, ale i v regionu. Zásluhu na tom měl jeho první umělecký vedoucí Jan Kadlec, který pro soubor vypracoval umělecký plán, zavedl pravidelné pracovní zkoušky a dbal na zvýšení umělecké úrovně. Pod jeho vedením soubor prospíval a záhy byl řazen mezi nejvýznamnější. V tu dobu již v "Mánesu" pracovala stabilně na velmi dobré úrovni taneční složka a lidová muzika. Vznikl kolektiv, který byl schopný vlastními silami zabezpečit tvorbu celého programu i jeho pravidelnou obměnu, a to na dobré úrovni.

"Mánes" často vystupoval při společenských akcích a oslavách, na folkloristických festivalech, přehlídkách a soutěžích. Stal se trvalou součástí kulturního života Prostějova a byl vnímán jako významný představitel celého regionu. Souboru se otevřela i cesta k prezentaci na zahraničních národopisných festivalech, a tak hanácké písničky, tance a kroje měli možnost vidět diváci mnoha evropských států. V kolektivu, který cílevědomě a pravidelně pracuje, vyrůstá zcela spontánně řada osobností. Tak tomu bylo i u Mánesáků - ze začátečníků se stávají mistři a to souboru pomohlo vyrovnat se s řadou problémů. Tak se i podařilo v polovině sedmdesátých let zaplnit i mezeru po odchodu dosavadního uměleckého vedoucího a sestavit nové vedení.
S novým vedením "Mánes" navýšil své ambice, pokusil se dosáhnout náročnějších uměleckých postupů a prosadil i novou dramaturgii. Vznikly programové bloky jako "Čepení nevěsty" a "Masopust", rozšířila se i dramaturgie. Zamyšlení nad prameny lidové kultury na Hané přivedlo soubor do archivů. Výsledkem byly programové bloky "Staré hanácké tance" a "Parthia hanatica". Jak již samotné názvy napovídají, jedná se o exkurzi do minulosti, do 18. století. "Mánes" se zde pokusil připomnět dnešnímu divákovi bohatství a pestrost lidové kultury na Hané v jeho netradiční a méně známé podobě.
Prostějovsko netvoří pouze folklórní region centrální Hané. Zasahuje sem i folklor Malé Hané. Temperamentní tance této oblasti byly výzvou, která soubor lákala k jevištnímu zpracování. Tak vznikl programový blok tanců a písní z Malé Hané, uvedený pod názvem "U muziky".
Pokud hovoříme o souboru "Mánes" stojí za zmínku i jeho krojové vybavení, které je unikátní. Jedná se totiž o dokonalé repliky krojů z doby jeho vrcholného vývoje, tak, jak je zachoval ve svém díle Josef Mánes. Každý kroj souboru je vlastně originálem a dokonale se shoduje se svým historickým vzorem. V krojovém šatníku souboru se nacházejí i kroje, které jsou rekonstrukcí hanáckých krojů z 18. století.
Důležitou událostí byl vznik dětského souboru, který byl původně zamýšlen jako součást dospělého "Mánesa", avšak od prvopočátku pracoval podle vlastního programu. Z jeho řad přešlo mnoho tanečníků do dospělého souboru. Vedoucí dětského souboru je Karla Jánová-Bušinová.

Současný soubor "Mánes" je od roku 1990 občanským sdružením a musí si na svou činnost shánět financesám. Že se souboru daří i v těchto podmínkách je patrné také z toho, že o členství v souboru je stále zájem. V současnosti má kolem třiceti aktivních členů ve věku od patnácti do padesáti let a vedoucí souboru je Marie Vysloužilová.
Velkou hnací silou je obětavá práce členů souboru, která vyplývá z jejich nadšení pro lidové umění. Nalézají v něm hodnoty, které jsou platné i pro dnešní dobu, a stejně tak i krásu, které je nadčasová.
Soubor úzce spolupracuje s "Hanáckou muzikou Ječmeni". I když tato muzika je samostatným hudebním kolektivem, se svým vlastním programem, zůstávají stále věrni souboru "Mánes", z jehož dřívější souborové muziky vznikli.

V současné době jsme svědky toho, že vyspělá civilizace nám sice stále zvyšuje naši životní úroveň, ale také nás stále více mění na konzumní společnost. Dochází k určité kulturní nivelizaci, význam národních kultur bledne v sousedství kultury globální, importované. Folklor jakoby ztrácel na významu, bez ohledu na to, že je součástí národního kulturního dědictví. Ale národní kultura, včetně folklóru, je nenahraditelná a každý národ se k ní musí vracet, aby neztratil svoji identitu. Náš národ si to ve své historii ověřil již několikrát. Pokud by nás tento návrat ke kořenům očekával v blízké budoucnosti, mohly by přitom národopisné kolektivy sehrát pozitivní a nezastupitelnou roli. V tomto procesu by se snad mohl uplatnit i soubor "Mánes".

Mezi členy souboru byla řada osobností, které obohatily svojí činností nejen soubor, ale i hanácký region.
Dr. Jan Poláček (1896-1968)
Sběratel lidových písní, člen muziky souboru. Jeho sbírka "Lidové písně z Hané" je trvalým zdrojem pro uměleckou práci souboru.
Cecílie Třísková (1900-1980)
Lidová básnířka, zpěvačka a vypravěčka. Významná znalkyně hanáckého folkloru. V souboru působila již v době jeho vzniku jako lidová vypravěčka.
Věkoslava Parobková (1904-1998)
První předsedkyně souboru a zároveň předsedkyně doživotní. Aktivně se podílela na ustavení národopisné skupiny, ze které vznikl soubor "Mánes".
Jan Kadlec (1927-1998)
Umělecký vedoucí, choreograf. Vybudoval základy pro náročnou činnost souboru, za jeho působení se "Mánes" zařadil mezi nejvýznamnější národopisné kolektivy u nás.
Radomír Kubáník (1928-1986)
Vedoucí muziky a primáš, hudební aranžér a umělecký vedoucí souboru. Muzika souboru se za jeho vedení stala reprezentačním tělesem.
Jaroslav Šebestík (1948-1997)
Vedoucí muziky a primáš, hudební aranžér. Zdokonalil hudební styl souborové muziky, zvýraznil její hanácký charakter.
Eva Flašarová (1935-1998)
Choreografka, znalkyně hanáckého tance. Její činnost je spojena s největšími uměleckými úspěchy souboru. Se souborem spolupracovala dlouhodobě.
iVěra Možná (1910-1989)
Garderobiérka souboru a znalkyně hanáckého kroje. Díky její péčí se dostávalo našim krojům vysokého ocenění.