Nivnička
Folklór máme všichni v genech aneb jak se rodil soubor Nivnička. "Na začátku jsem také tancovat neuměl a pohyboval jsem se jako dřevo, ale ono je to asi v každém z nás, záleží jen na tom, jestli to člověk dokáže odkrýt." říká o folklóru sedmadvacetiletý Vlastimil Ondra z Nivnice, vedoucí tanečního souboru Nivnica a později Nivnička. Při svém vánočním vystoupení 8.1.2000 podaly děti nadlidský výkon, po kterém je diváci jen neradi pouštěli z podia. Nivnický folklór se s nimi probouzí opět k životu.

Každá obec Moravského Slovácka má k vlastním lidovým písničkám osobitý vztah, který vyjadřuje různými způsoby. Záleží jen na lidech, zda své tradice nechají zemřít s posledními pamětníky, nebo je postupně sami oživují. V Nivnici, tak jako v jiných obcích, vždycky existoval "hopsák". V roce 1992 probíhaly oslavy čtyřstého výročí narození J. A Komenského a k připravovanému tanci Moravská beseda chybělo několik tanečních párů. Mezi těmi, kteří se tenkrát připojili, byl i Vlastik Ondra á o několik dnů později vznikl soubor Nivnica. "Na začátku náš bylo hodně, a když ti starší postupně odešli, začali k nám dojíždět zájemci z okolních vesnic. Tak jsme vznikli a říkáme, že za to všechno, co potom přišlo, mohl Komenský," vzpomíná Ondra.

Zkoušky souboru dostaly pak trochu jinou podobu než obvykle. "Zjistil jsem, že nacvičená pásma nemají s folklórem mnoho společného a nechtěl jsem opakovat zaběhnutou choreografii vystoupení," říká Ondra. Tak začali členové souboru sbírat písničky z okolních obcí a učit se na ně tancovat. Vytvořil se tím jakýsi systém a po nějaké době byli tanečníci schopni si písničku zařadit do určité oblasti, zazpívat ji a zatancovat správný tanec. Výuka prvních dvou let spočívala především v oživování kdesi hluboko v nitru umrtvených vloh našich předků - přirozené rytmiky a zpěvnosti . "Mým jediným cílem bylo, aby se tanečník nebál přijít k cimbálu, zazpíval si a věděl, jak na co tancovat." Po několika letech se mu toto přání splnilo v souboru Nivnica a před letošními vánoci i v mladším souboru Nivnička.

Zhruba po dvou letech existence začali členové souboru Nivnica odcházet na vysoké školy, zakládat své rodiny a na tancování už nezbýval čas. Ale Ondra se už v roce 1993 předvídavě rozhodl vychovávat další generaci, a tak z dětí základní školy vznikla Nivnička. Dva roky byla navíc rozdělená na mladší děti, které vedla Andrea Kapsová, někdejší vedoucí dívčí složky souboru Ondráš, a starší učil Ondra. V roce 1997 se spojili a tak fungují dodnes. "Pokud překonají pubertu, tak soubor vydrží hodně let , protože se podařilo vytvořit z nich výbornou partu. To si cením ještě o hodně výš než jen umění pohybovat se u cimbálu. Ale dalo to moc námahy a vzalo spoustu volného času (táboráky,chaty,výšlapy pod Javořinu, týdny pod stany i širákem ... ). Dnes je jim něco mezi 13-16 lety a začínám mít pocit, že už pomalu chápou o čem folklór je. Že našli a skrz to, co se naučili dokázali spojit u společných kořenů svoji duši s duší svých předků."

V prosinci minulého roku vystupovala Nivnička v Míkovicích a jeden z mladých nivnických tanečníků překvapil. Po vystoupení, už v době probíhající zábavy, přišel k cimbálu. Postavil se před primáše Burčáků a začal zpívat, a pak i tancovat čardáš. Celý sál ztichl a pozoroval odvážného, osamoceného mladého tanečníka, a pak i jeho ještě mladší tanečnici. "Víte vůbec jsem to zatím od nikoho z nich nečekal. Ani nedokážu vyslovit, jak moc mi bylo dobře, když jsem je sledoval. Aniž bych jim to byl kdy řekl, právě toto jsem je vždycky učil a to v nich už zůstane -asi pochopili," říká spokojeně Ondra. Své umění a kvality obhájil soubor i o několik dnů později na vánočním vystoupení v Nivnici. Tam Nivnička prodělala doslova křest ohněm . Všechna čtyři pásma tanečníci improvizovali. To znamená, že půl hodiny před vystoupením jim vedoucí zrušil připravený program a dostali úplně nová témata a náměty pásem. Tato si měli pouze promyslet a bez přípravy a prostorového zkoušení předvést před nabitým sálem. Například při posledním čísle měli za úkol naučit malé děti tanec, který ony nikdy předtím neviděly. Napětí vyzařující z Nivničky i z publika plně do všeho zasvěceného by se dalo krájet. "Měli dvě možnosti - zůstat uvěznění v sobě nebo překročit svůj stín a procitnout v nové realitě. Byly to pro mě okamžiky štěstí, když jsem je pozoroval." A potlesk plný radosti a uvolnění snad nikdy ještě folkloristy v Nivnici tak dlouho a srdečně nevyprovázel.

Netradiční metody probouzení lásky k folklóru se ale vyplatily a přináší své ovoce. Soubor cestuje po festivalech lidové hudby, dostává nabídky od významných a uznávaných lidí a začíná se stále silněji zapisovat do nivnické historie. Právě z probuzených genů vznikl například zcela náhodou malý dívčí sboreček z tanečnic souboru, který už začal vystupovat i samostatně. Základem všeho je však pro Nivničku udržování obyčejů obce. Tak např. 4.března můžete v ulicích Nivnice spatřit ve fašankovém reji maškary snad nejnižšího věkového průměru v okolí, protože k Nivničce se přidá i Malá Nivnička.

Podobnými metodami začal Ondra na konci minulého roku učit i mnohem mladší děti - Malou nivničku. Jsou, jak říká, velmi spontánní, nadšené a nadané: "To je pro mě obrovská vzpruha a především velký vklad do budoucnosti." Chce v nich probudit totéž, co kdysi u sebe nebo u těch starších - cítit folklór jako svou přirozenost.
Článek zařazen 9.9.2003


Mgr. Vlastimil Ondra
Nivnice
nivnicka@centrum.cz
mobil: 737 35 59 53
skype: malucka_nivnicka
učitel 1.stupně ZŠ Bánov: http://ban507.pfnet.eu
vedoucí folklorních souborů:
Nivnička z Nivnice: www.nivnicka.cz
Kuřátko z Bánova: www.kuratko.unas.cz

DALŠÍ INFORMACE: http://www.nivnicka.cz