Cvilínská borovice (= Heraltická borovice)

Koncem 80. let na polesí Cvilín měly podle plánu padnout těžbou holosečí nejstarší porosty borovice cvilínské (= heraltická borovice), které tu ještě zbyly po našich předcích. (Stáří porostů = 150+ let). Z vlastní iniciativy jsem na tuto skutečnost okamžitě upozornil vědecko-výzkumné pracoviště Plzeň - Sofronka. Tento výzkumný ústav se specializuje pro celou Českou republiku na pěstování a problematiku všech borovic u nás rostoucích. Dle jejich pokynu jsem vybral čtyři nejstarší porosty v kterých bylo ještě možno vybrat velmi cenné a zdravé jedince pro uznání Výběrových stromů. Nebyla to však práce snadná. Kritéria pro výběr byla velmi přísná, což bylo nutno respektovat. Po téměř čtyřtýdenní práce jsem tyto stromy označil předběžnými čísly a vypracoval návrh na jejich uznání. Po několika dnech, kdy vše bylo řádně připravené, přijeli osobní pracovníci výzkumného ústavu a jednotlivým navrženým Výběrovým stromům přidělili čísla ústřední evidence. Současně navrhli nezbytné opatření k ochraně těchto stromů. Tento návrh pak doporučili schválit Okresnímu úřadu a ten ho ještě doplnil o vyloučení z těžby z těchto výběrových stromů. Tyto zachráněné stromy a porosty autochtonní cvilínské borovice pokládám za jedním z mých životních úspěchů. A že těmto výběrovým stromům říkají lesníci "Heřmanovy borovice", mě jen těší.



Borovice cvilínská

V krnovském regionu roste vysoce hodnotný ekotyp borovice lesní čili sosny (Pinus sylvestris), tzv. borovice cvilínská, jejíž název se odvozuje od tajemného hradu Cvilín, opředený mnohými pověstmi a bohatou historií. Jde o autochtonní dřevinu, která zde roste po mnoha tisíciletí. Do širší oblasti jejího výskytu lze zahrnout oblast lesní správy Cvilín, Krasov a Město Albrechtice. Přirozený výskyt této borovice cvilínské je v tom, že roste na sprašových překryvech (t. j. živných půdách) a flyšovitých souvrstvích břidlic a drob. (Flyš je geologický mocný komplex vrstev hornin převážně ukládaných v mořském prostředí ve značných hloubkách.) Cvilínská borovice je typickou dřevinou pahorkatin a je zařazena do semenářské oblasti VII. - východosudetské, a to 3. vegetačního stupně (VLS) - dubobukého od 400 - 550 m n. m. s vegetační dobou 140 - 150 dnů. Zde tato borovice úspěšně konkuruje všem listnáčům a vytváří v porostech horní patro společně s modřínem sudetským (Larix sudetica), rovněž původní dřevinou. Listnáče jako dřeviny potlačené vytvářejí patro druhé. Tento typ lesa s bohatým listnatým podrostem je přírodně bohatým lesním biotypem s velkým výskytem velmi užitečných mravenců lesních. Borovice cvilínská dorůstá až 40 m výšky. Vytváří krásné rovné kmeny s vysoce kvalitním pryskyřičným voňavým dřevem s krásnou texturou, které je lehké, měkké, velmi trvanlivé a všestranně upotřebitelné. Koruna je v mládí jehlancovitá s přeslenitým větvením, avšak náchylná k rozlámání těžkým sněhem. Na stáří pak vytváří pohádkově nádherné koruny, které již závěsy sněhu netrpí. Její kůlový kořenový systém (i několik desítek metrů hluboký) dovoluje růst i na sušších a skalnatých stanovištích. Borovice cvilínská je ozdobou našich lesů.



Cvilínská borovice byla známa již ve středověku. O těžbě této dřeviny pocházejí údaje ze 16. století. Za c. k. Rakouska byla lesníky velmi ceněná pro svoji vysokou výtěžnost dřeva, rovnou a silnou kmenovinu a rychlý růst. Dne 5. 4. 1754 byl vydán osvícenou a moudrou císařovnou Marií Terezií Lesní řád, který byl významným mezníkem ve vývoji lesů. Tento Tereziánský Lesní řád nařizoval všem vlastníkům lesů dodržovat zásady správného hospodaření v lesích a vést s důkladnou pečlivostí veškeré záznamy o hospodaření v lesích a nad jeho dodržování měly bdít krajské úřady. Do té doby nebyli majitelé lesů vázání žádnými ustanoveními o lesích a mohli si tak v nich hospodařit podle své libovůle. Spolehlivé údaje o těžbě cvilínské borovice jsou tudíž až z této doby. A nejen o těžbě, ale také o zastoupení jednotlivých dřevin v porostech, pěstování v lesních školkách a jejich zakládaní, ošetřování stromečků po výsadbě. i jejich ochrany, vyčíslení škod po větrných kalamitách a hmyzích škůdců a mnoho dalších pro les prospěšných nařízení.



Kvalitu cvilínské borovice posuzovali lesníci podle tvaru, a tloušťky borky, nebo podle síly větví. Čím slabší větvení v koruně, tím kvalitnější jedinec. V 50-ti až 80-ti letech bylo k veliké škodě použito pro obnovu lesních porostů geneticky nevhodného osiva a sazenic. Nebyl bohužel respektován ani lesní vegetační stupeň (VLS). Překročí-li totiž průměrná roční teplota nového stanoviště hodnotu pouhých 0,5 °C, projeví se to ve vzrůstu a kvalitě jedince i celého porostu. Podle převahy netvárných stromů, lze s určitostí soudit na nevhodný původ osiva. Tímto naprosto nevhodným způsobem bylo osázeno několik set hektarů (ha) sazenicemi, které kromě názvu borovice lesní neměly nic společného s borovicí cvilínskou. Zákon genetiky o dědičných znacích, vyslovený před 150 lety geniálním Johannem Mendelem (22. 7. 1822 - 6. 1. 1884) ctili naši předkové ještě před jeho objevením. Už za vlády císařovny Marie Terezie (1740 - 1780) měl každý hajný na svém hájenství založenou svou lesní školku. Sbíral jen ta semena, která mu "rostla nad hlavou". Úzce spjati s přírodou, cit a správný instinkt říkal našim předkům, co je správné. Tyto vypěstované stromečky byly pak vysázeny do stejného prostředí. Zachoval se tak ekotyp i autochtonnost lesní dřeviny. Jako důkaz bych chtěl uvést příklad z nedaleké minulosti: Můj bratr František byl v 40-letech adjunktem u linhartovské hraběcí Milosti. Jako chlapec jsem mu pomáhal při sběru semen lesních dřevin i jejich výsevu. Lesní školka nacházející se uprostřed lesa, byla svou kapacitou dostačující pro vypěstování dostatečného množství sazenic pro potřebu hájenského úseku. Tyto geneticky kvalitní stromečky se vysazovaly doslova pod ochranu mateřských stromů. Ještě dnes rád vzpomínám na svoji první "lesařinu" a mám dodnes příjemný pocit, že jsem tenkrát i když malou měrou přispěl s bratrem k obnově porostů cvilínské borovice.


Cvilínská borovice, dle mého názoru si určitě zaslouží větší pozornost výzkumných lesních ústavů. Je neodpustitelné, že dosud nejsou v žádné odborné literatuře popsány důležité údaje o růstových vlastnostech a morfologických znacích této autochtonní borovice. Bude to možná tím, že Slezsko se nachází na periferii Česka a Praha s příslušným ministerstvem za sedmero horami a sedmero moří. Věřím, se že v brzké budoucnosti napraví, co se v minulosti hrubě zanedbalo. Vžyť tyto nádherné stromy patří ke koloritu našeho kraje a jsou chloubou a ozdobou naší přírody.

Heřman Menzel

DALŠÍ INFORMACE: http://www.Osoblazsko.cz