Obec má název (německy Buschin), který je odvozen od osobního jména, pravděpodobně od Buš, Búše či Bušě. Pečetním znamením je kolmo postavená radlice, která je po stranách provázena sedmi hvězdičkami. Ves se rozkládá v nadmořské výšce 355 m v horském údolí při důležité silnici ze Šumperka do Červené Vody a dále do Čech. V roce 1960 byla připojena již v kopcích ležící obec Hartíkov a potom
v roce 1976 i Janoušov, který se však v roce 1990 opět osamostatnil. Kopcovitý katastr, který tvořila málo úrodná pole a lesy, měl v roce 1900 rozlohu 647 hektarů. V témže roce žilo v Bušíně 706 obyvatel ve 117 domech; naprostou většinu tvořili Češi (v roce 1930 zde bylo jenom sedm Němců). Po druhé světové válce se dříve stabilní počet obyvatel snížil, protože mnozí hledali obživu jinde. V roce 1950 bylo v obci 499 občanů ve 147 domech a při posledním sčítání v roce 1991 na katastru 859 hektarů, včetně Hartíkova, 447 obyvatel ve 116 domech.

Bušín je v historických pramenech zmiňován poměrně pozdě až k roku 1490, ale má určitě starší původ. Byla zde dědičná rychta a ves vždy patřila k panství Ruda. Na tzv. švédských šancích v lese Zmrzlíku se ukrývalo před Švédy v zimě 1643 až 1644 mnoho lidí a řada z nich tu skutečně zmrzla. Podle lánového rejstříku z roku 1677 bylo v Bušíně 25 usedlých. Roku 1834 měla ves již 100 domů a 676 obyvatel a v následujícím roce je zde uváděna i škola. Na tzv. císařské silnici, postavené v letech 1841 až 1844, se za vesnicí zvedá pověstná série serpentin až na tzv. Hambálek; bušínští sedláci si zde dlouho přivydělávali přípřeží k těžkým povozům. Na vrchu Františku a Králově hoře se v první polovině 19. století dolovala železná ruda.

Po roce 1848 připadl Bušín k soudnímu okresu Šilperk a politickému okresu Zábřeh. Ves měla i nadále spíše zemědělský ráz, ale část obyvatel se zabývala domáckou výrobou kartáčů a někteří našli práci v papírně v sousedních Olšanech. Ve volbách za první republiky sice vítězila většinou lidová strana, ale dost zdejších dělníků volilo komunisty. Za druhé světové války bylo v obci aktivní odbojové protifašistické hnutí.

Po roce 1945 zanikla domácká výroba kartáčů. Zemědělské družstvo tady působilo poměrně krátce a nakonec v roce 1964 bylo převedeno i s družstvy v okolních vesnicích do působnosti Státního statku ve Štítech. V roce 1990 zde prezentoval služby obyvatelům jediný obchod a hostinec. Byla tu však základní škola nižšího stupně a zdravotní středisko.

Kaple P. Marie Bolestné byla postavena roku 1715 a obnovena roku 1820, nebyla však zařazena do seznamu památek. Jako historicky cennější byly uznány dvě sakrální plastiky u školy a u bývalé rychty (z roku 1824), u níž je také jako doklad lidové architektury památkově chráněn výměnek z počátku 19. století. V Bušíně se narodil učitel a vlastivědný spisovatel Josef Klimeš (1868 až 1951).