Není pochyb o tom, že jméno získala tato ves od nějakého Jakuba. Obec byla v letech 1976 až 1990 dočasně připojena k Písařovu. Na obecním pečetidle měla radlici s pěti hvězdičkami po stranách. Jakubovice (množné číslo) jsou typickou horskou vsí v té části Štítecka, která patří k Branenské vrchovině. Leží uprostřed kopců v poměrně značné nadmořské výšce 495 m, vrchovině od silnice z Bušína na sever k Janoušovu; jsou též spojeny s hlavní silnicí ze Šumperka do Červené Vody. Katastr v rozloze 792 hektary vykazuje značné výškové rozdíly, od 430 m až po vrch Skalku (714 m). Je to poměrně odlehlý a málo úrodný kraj.
Přes nepříznivé poměry patřily Jakubovice velikostí ke středně velkým vsím, které tvořily v 19. a 20. století českou výspu severní části Zábřežska i Šumperska. V roce 1900 zde bylo 107 domů a 628 obyvatel vesměs české národnosti (v roce 1930 tu byli jenom tři Němci). K radikálnímu poklesu došlo až po druhé světové válce, kdy řada rodin hledala příhodnější zdroj obživy jinde, takže v roce 1950 tu zůstalo jenom 290 usedlíků ve 120 domech. Při posledním sčítání v roce 1991 zde žilo již jen 174 obyvatel ve 49 domech.
Prameny se zmiňují o Jakubovicích prvně roku 1335 a o několik let později (1350)je zde uváděna fara a kostel. Ves patřila od počátku k šilperskému statku a s ním, resp. S jeho částí, se dostala nejprve k Hoštejnu a potom roku 1464 k Zábřehu. Roku 1596 se Jakubovice staly součástí rudského panství, u něhož zůstaly až do roku 1848. Po třicetileté válce zde bylo podle lánového rejstříku z roku 1677 32 usedlíků. V roce 1834 byly v Jakubovicích již 102 domy a v nich 618 obyvatel, což znamenalo relativní přelidnění. Fara za třicetileté války zanikla, teprve v roce 1785 tu byla duchovní správa obnovena. V téže době je uváděna také škola.
Po roce 1848 byla obec připojena k soudnímu okresu Šilperk a k hejtmanství v Zábřehu, kdežtojen o málo severněji položený Janoušov připadl k okresu Šumperk. Nevýnosné zemědělství nemohlo uživit obyvatele vsi, takže hledali různé náhradní zdroje obživy, jako byla výroba i prodej kartáčů, metlí, košů a domácká výroba nitěných knoflíků. Za první republiky byly v okolí prováděny neúspěšné pokusy o dolování arzénové a antimonové rudy. Ve volbách obvykle vítězila lidová strana, za ní se umísťovala strana agrární. Po roce 1945 vesnice jako celek upadala až na úroveň malé osady. Zdejší zemědělské družstvo bylo již v roce 1964 včleněno do komplexu Státního statku ve Štítech. Obecná škola byla zrušena, také katolická fara nebyla obsazena, takže ve vsi zbyl v roce 1990 jediný obchod a hostinec.
K památkám v obci patří raně barokní farní kostel Nanebevzetí P. Marie z roku 1697. Přízemní roubená zemědělská usedlost čp. 100 z roku 1822 je typickou ukázkou lidové architektury zdejšího horského kraje.