Památkou renesanční architektury z roku 1587 je zámek Třemešek, romanticky přestavěný v letech 1857 až 1863. Dvoupatrová stavba má obdélný půdorys s menším rizalitem v průčelí a dvouramenným přístupem na bosovaných arkádách.

Přístupnost: NEPŘÍSTUPNÝ

Třemešský zámek

U silnice spojující Nový Malín s Dolními Studénkami, jejichž místní část Třemešek tvoří, stojí na mírném svahu dvoupatrová budova třemešského zámku, krytá nízkou valbovou střechou s malou věžičkou. Hlavni průčelí obrácené k silnici je přístupné po dvouramenné rampě, nesené klenutými arkádami. Je zdůrazněno třípatrovým středním rizalitem, ukončeným terasou. Hlavní vstup kryje dnes moderní prosklená veranda. Na druhé straně silnice začíná poměrně rozlehlý zámecký park, původně část obory, založené v druhé polovině minulého století.
Zatímco čelní strana zámku je v dnešní podobě výsledkem přestavby minulého století, je dnešní dvorní strana s překrásným renesančním portálem původního vstupu do zámku spolu s klenutou vstupní síní a přízemními zámeckými pokoji, rovněž zaklenutými křížovými a valenými klenbami a zčásti doplněnými renesančními kasetami, dosud viditelným svědectvím jeho původní renesanční podoby.
Není vyloučeno, že na Třemešku stával již před zámkem nějaký hrádek či tvrz. Svědčí o tom nepřímo řada zpráv od poloviny 14. století, v nichž se Třemešek jmenuje vedle Bludova a Šumperka jako sídlo menšího statku, v jehož držení se rychle střídala řada drobných severomoravských zemanských rodů. V 15. století to byli zemané z Kolšova a k roku 1420 se tu výslovně uvádí svobodný dvůr. Za česko-uherských válek mezi Jiřím z Poděbrad a Matyášem Korvínem Třemešek zpustl; tehdy získali statek Tunklové z Brníčka a na Zábřeze a připojili jej ke svému velkému zábřežskému panství. S ním pak sdílel Třemešek osudy až do roku 1527, kdy získal pustou ves Třemešek s dvorem, Dolní Studénky a Hrabišín Petr ze Žerotína, který k tomu přikoupil ještě ves Olešnou a obnovil samostatný třemešský statek. Roku 1559 pak Karel mladší z Žerotína postoupil statek, na němž Žerotínové přímo nesídlili, neboť jejich rodovým sídlem byl nedaleký šumperský zámek, panu Petru Bukůvkovi z Bukůvky a na Červené Lhotě (na Litovelsku). Po Petrově smrti zdědil Třemešek jeho syn Jan, humanisticky vzdělaný šlechtic, stejně jako jeho otec velký příznivec českých bratří, jeden z nejváženějších příslušníků rytířského stavu na Moravě. Je pochopitelné, že u Bukůvků se již na rozdíl od Žerotínů stala výstavba vlastního nového obydlí nutností. Proto také Jan Bukůvka přistoupil v osmdesátých letech 16. století ke stavbě třemešského rodového sídla - renesančního zámku, pravděpodobně na místě, kde stávala někdejší gotická tvrz.
Stavba byla dokončena roku 1587, jak o tom svědči český nápis v horní části nádherného renesančního portálu:
LETA PANIE 1587 V PONDIELI PO NEDIELI PROWODNI . WE GMENU PANIE ZALOZIENO GEST TOTO STAWENI Z GRUNTUW NAKLADEM UROZENEHO PANA BUKUWKY Z BUKUWKY A NA TRZEMESSKU . KTEREMUZTO STAWENI RACZ POZIEHNATI PAN BUH WSSEMOHOUCI Y TIEM . KTERIIZ W NIEM PRZEBYWATI MAGY . AMEN.
Jestliže svou celkovou koncepcí a bohatstvím kamenického dekóru se třemešský portál řadí po bok dalších známých renesančníeh portálů té doby na Moravě, předčí je zdaleka reliéfními postavami stavebníků, manželské dvojice Jana Bukůvky a Estery, rozené Syrakovské z Pěrkova, kteří symbolicky střeží vstup do zámku. Jde totiž zcela jasně o portrétní zárněr, jak potvrzují nejen nápisy, představující 32letého Jana a 28letou Esteru, ale i jejich rysy, přirozený postoj a dobově věrný, vysoce módní šat. Jako by tu nereprezentovaly jen památku potomkům, ale i symboly vlídného pohostinství a zároveň bdělou stráž rodového majetku, Možno říci, že jde o půvabné umělecké dílo italské renesance a není vyloučeno, že jeho tvůrce možno hledat ve skupině italských stavitelů a kameníků, kteří v té době pracovali na stavbě piastovského zámku ve slezském Břehu. Třemešský portál spolu s nádhernou renesanční mříži bukůvkovské hrobky v Postřelmově náležejí k tomu nejlepšímu, co renesanční umělci na severní Moravě vytvořili.
Budova zámku, jak nám ji představuje pozdější kresba z první poloviny minulého století, z doby před jeho přestavbou, byla jednopatrová, s vysokou sedlovou střechou a dřevěnou věží. U zámku stál dvůr, zámecký pivovar a kolem se rozkládalo pět rybníků, s nimiž se tu setkáváme ještě v 18. století:
Bukůvkové drželi Třemešek až do poloviny 17, století, v roce 1653 koupil třemešský statek, k němuž náležel zámek Třemešek s dvorem, Dolní Studénky s dvorem a podacím, Loučky s dvorem a svobodnou rychtou, Hrabišín se svobodnou rychtou, Olešná se svobodnou rychtou a pivovarem, za 21.500 mor. zl, velkolosinský pán Přemek III. ze Žerotína. Třemešek však zůstal nadále samostatným statkem v rámci severomoravských žerotínských držav, a to až do druhé poloviny 18. století. Poslední jeho žerotínský majitel Josef Karel se s oblibou zabýval hvězdářskými studiemi a z věže třemešského zámku, na němž ze všech jeho žerotínských majitelů nejraději pobýval, vytvořil malou observatoř. Hvězdářský dalekohled s achromatickou soustavou čoček pro jeho třemešskou hvězdárnu vytvořil slavný anglický optik Ramsden.
Roku 1771 prodal Josef Karel ze Žerotína Třemešek své sestře Antonii Oktávii, provdané za Emanuela sv. p. Stillfrieda. Od Stillfriedů pak získal roku 1812 statek a zámek do rytířského stavu povýšený bohatý šumpersky obchodník Franz Tersch. Jeho syn, rovněž Franz, jednak rozšířil komplex hospodářských budov kolem zámku, jednak, protože pro jeho zbohatlický vkus byla jednoduchá jednopatrová renesanční budova příliš malá, zahájil přestavbu zámku do nynější podoby. Stavební práce začaly v roce 1857, dokončeny však byly až za dalšího majitele Třemešku, bohatého brněnského advokáta dr. Eduarda Ulricha, jemuž Tersch prodal třemešský statek roku 1861. Ulrich zřídil také u zámku rozsáhlou oboru, nejprve srnčí, pak dančí zvěře. Okolí zámku dal osázet různými cizokrajnými dřevinami a velkou pozornost věnoval ovocnářství, jak dokazuje úctyhodná suma 12.000 ovocných stromů, vysazených na pozemcích třemešských dvorů. Ulrichovu podnikavost dosvědčuje i stavba nového pivovaru u zámku v r. 1871.
Po rodině Ulrichů se v držení zámku do r. 1945 vystřídali bohatí statkáři Mauthnerové a společnost LADA, v níž hlavni slovo měl továrník Jan Baťa, který tu také chtěl postavit jednu ze svých továren. Tento plán však překazila nacistická okupace. Po osvobození v roce 1945 vystřídal zámek řadu majitelů, nyní slouží jako internát učňovského střediska Dřevařských závodů, n. p. v Šumperku.
Dnešní stav zámku odpovídá v podstatě stavu po jeho přestavbě v 50. letech 19. století. Jen portál z nynější dvorní strany dává dosud tušit někdejší krásu půvabného malého renesančního šlechtického sídla konce 16. století.


Literatura:

Cl. Janetschek: Geschichtliche Nachrichten über Frankstadt und das Gut Johrnsdorf, Brno 1884
J. Březina: Vlastivěda moravská -- Šumperský, staroměstský, vízmberský okres, Brno 1932
M. Lejsková-Matyášová: Portrétní a náhrobní plastiky zemanského rodu Bukůvků na Šumpersku, Severní Morava sv. 13/1966, str. 58-64