CZECH TOURISM TURISTICKÉ REGIONY TR 14  SEVERNÍ MORAVA A SLEZSKO TR 13  STŘEDNÍ MORAVA TR 12  JIŽNÍ MORAVA TR 11  VYSOČINA TR 10  VÝCHODNÍ ČECHY TR 09  ČESKÝ RÁJ TR 15  KRKONOŠE TR 08  ČESKÝ SEVER TR 07  SEVEROZÁPADNÍ ČECHY TR 06  ZÁPADOČESKÉ LÁZNĚ TR 05  PLZEŇSKO TR 04  ŠUMAVA TR 03  JIŽNÍ ČECHY TR 02  STŘEDNÍ ČECHY TR 01  PRAHA PO RUSSKI POLSKI FRANCAIS DEUTSCH ENGLISH ČESKY
Fulltext
Neděle 08.12.2019
  TOP 20  
  Databanka akcí
 
  KULTURNÍ, ZÁBAVNÍ A SPOTŘEBNÍ VYŽITÍ  
  Sportovní aktivity
Kultura
Zábava
Nákupy
 
  DOPRAVNÍ DOSTUPNOST A MÍSTOPIS  
  Dopravní dostupnost
Místopis
Přírodní zajímavosti
 
  POZNÁVACÍ CESTOVNÍ RUCH  
  Technická pamětihodnost
Církevní památka
Archeologie
Kultura
Lidová architektura
Hrady a zámky
Městské zajímavosti
Židovské památky
Ostatní
 
  LÁZEŇSTVÍ A WELLNESS  
  Lázně
Wellness
 
  ORGANIZACE CESTOVNÍHO RUCHU  
  Organizace cestovního ruchu
 
  SPORT  
  Letectví
Zimní sporty
Vodní sporty
Cykloturistika
Pěší turistika
Ostatní
 
  UBYTOVÁNÍ, STRAVOVÁNÍ, SERVIS NA CESTÁCH  
  Ubytování
Stravování
Gastronomie
Servis na cestách
Mapy
Web kamera
 

Podrobná historie obce Kozmice

Hlučínsko se rozprostírá na levém břehu řeky Opavy, našimi předky nazývané Oppa, mezi městy Opavou a Ostravou. Tuto oblast tvoří 38 obcí a jejich historie sahá daleko do minulosti. Již dávno v době minulé došlo k osídlování této oblasti, což nám dokládají archeologické nálezy na různých místech, včetně naší obce. U nás se našly pozůstatky osídlení z mladší doby kamenné (neolitu), t.j. z doby před 5 tis. lety př. n. l. V r. 1970 nalezl Antonín Duroň na polích u Kozmic kamenné předměty, používané tehdejšími osadníky. Jde o sekerku, čepelky, škrabadlo, drásadlo a větší množství pazourkových úštěpů. Tento archeologický materiál je dnes uložen v muzeu v Ostravě. Ještě ve 13. stol. byla ale tato oblast řídce osídlena, a proto čeští Přemyslovci v této době sem zvali nové osadníky. Ti s sebou přinášeli jiný způsob života, jiný oděv, řemesla a nářadí, obdělávání půdy a rovněž změnu právních poměrů. Můžeme říci, že osadníci přinesli jinou kulturu a tím obohatili zdejší lid.

K zakládaní obcí docházelo nejdříve v okolí Opavy a v povodí řeky Opavy. Velké zásluhy na něm měly kláštery. První obce byly založeny ještě ve 12. století a k dalšímu zakládání docházelo v období mezi léty 1220 - 1230. Okolo roku 124O zahájil další kolonizaci velehradský klášter, majitel rozsáhlých pozemků na tomto území. Ještě před rokem 1250 byly založeny Bolatice a Píšť. Nájezd Tatarů v roce 1241 zpustošil Slezsko a Moravu a území, kterými Tataři procházeli, zůstalo z větší části vypálené a zničené, takže máme zprávy, že ještě v roce 1247 nebyly škody, vzniklé vpádem cizích vojsk, odstraněny. Je víc než pravděpodobné, že prostor, na němž dnes stojí naše obec, byl již osídlen. Bohužel nemáme k tomuto tvrzení žádné písemné a ani archeologické doklady. Kozmice dostaly svůj název, tak jako mnohé jiné vesnice na Hlučínsku, od křestních jmen svých zakladatelů. Naše obec je odvozena od křestního jména "Kozma". V nejstarším dokumentu jsou Kozmice pojmenovány jako "Kosmicze". Tento dokument pochází z roku 1349 a jde o soupis 69 obcí Opavska, které musely odvádět městu Opavě mostné a cestné ve formě dávek z obilí. Podle tohoto soupisu naše obec odváděla 3/4 měřice žita ročně (1 měřice asi 60 kg). Šlo o jednu z nejmenších dávek. Vždyť např. sousední Bohuslavice odváděly 20 měřic žita ročně. Dá se tedy předpokládat, že kozmická obec patřila tehdy mezi nejmenší na Hlučínsku a zřejmě byla teprve nedávno osídlena. Zde je zajímavé, že Kozmice tyto dávky Opavě odváděly ještě roku 1721 ve formě tzv. mostného žita (např. spolu s Bolaticemi, Bohuslavicemi, D. Benešovem, Hněvošicemi, Kobeřicemi, Oldřišovem, Štěpánkovicemi, Třebomi a Závadou).

Podrobnější prameny k nejstarším dějinám obce je třeba hledat v písemnostech se vztahem k Dolnímu Benešovu, neboť Kozmice patřily k tomuto panství. V té době byly Kozmice majetkem jen jednoho pána a později se rozdělily na Horní, čili Vrchní a Dolní. Takto rozdělenou obec vlastnili různí šlechtici. Mezi lety 1423 - 1424 jsou jako majitelé uváděni Kuneš a Hanuš Falk z Kozmic a k r. 1439 Jindřich Falk z Cochtendorfu. Před rokem 1446 vlastnil jednu část obce s mlýnem na Osikovci Mikuláš Falk. Tento byl pravděpodobně ve finanční tísni, neboť nesplnil smluvený plat 40 kop grošů, které měl platit ročně Onešovi Kyjovci z Lukavce vždy v den svátku sv. Václava. Důvody této platby ovšem neznáme. Mikuláš Falk se uvádí ještě v roce 1483. V roce 1468 byl majitelem Horních Kozmic Jan Všekeč z Ryzmburka, který měl spor s pány z Benešova. V tomto období se často dovídáme v soudních knihách o sporech mezi majiteli Horních a Dolních Kozmic.V roce 1483 došlo k dohodě mezi Mikulášem, synem Václava Falka a Janem Bělikem z Hlučína a jeho synem, v níž Mikuláš převedl své kozmické majetky do držby pánů z Hlučína. Jinou část Horních Kozmic vlastnil mezi lety 1470 - 1478 Jan ze Zvole a tato část byla za česko-uherské války r. 1477 vypálena vikštejnskou posádkou pod vedením Jana Stoše z Albrechtic, a to na rozkaz Hynčika Birky z Násile. Tento díl byl pak zastaven Bernardem ze Zvole panu Baltazarovi Vlčkovi z Hlučína. Pro komplikované právní poměry došlo v roce 1486 k podpisu smlouvy, podle níž celé Dolní Kozmice zůstaly při panství benešovském. Horní Kozmice s mlýnem na Osikovci pak skončily jako zástava u hlučínského panství, kde jsou ještě uváděny v roce 1497. Potom byla zástava asi vyplacena, protože v roce 1510 náležely již celé Kozmice k panství benešovskému tehdejším vlastníkům, Janovi a Vavřincovi z Drahotuš.

Tito sourozenci udělili r. 1510 obyvatelům Benešova, Kozmic a Bohuslavic právo odúmrtí, které spočívalo v tom, že obyvatelé těchto obcí mohou zanechat svůj majetek dědicům, pokud bude před smrtí sepsána závěť. V opačném případě připadne všechen majetek vrchnosti. Jako protislužbu si majitelé panství určili, že každoročně dva hospodáři z každé vsi musí v den sv. Václava (28. září) odevzdát pánům po jedné huse.

Jan r. 1511 postoupil své manželce Aleně ze Zvole část svých vlastnických práv na výše jmenovaných statcích. Po smrti obou se jejich syn Hendrych r. 1548 podělil o majetek se svým strýcem Vavřincem tak, že každý dostal půl zámku v Benešově a půl městečka Benešova a vsi Kozmic, Bohuslavic, Závady a Štěpánkovic.Z té doby máme hodně dokladů o sporech mezi majiteli benešovského a hlučínského panství. Tak třeba r. 1544 žaluje Jan st. z Vrbna, pán na Heralticích, jakožto pomocník hlučínských pánů, že z Benešova strouhou zvanou Přehyně nepouštějí vodu kozmickému mlýnu na Osikovci a dále k rybníkům v Hlučíně. Jiný spor z r. 1548 vede Vavřinec z Benešova s hlučínskými pány o hraniční dub, skácený hlučínskými poddanými na hranici kozmicko-hlučínské.

V r. 1569 umírá majitel benešovského panství Beneš z Drahotuš a jím vyhasíná tento rod. Jelikož on ani jeho dříve zemřelí bratři nezanechali žádných potomků, přešly majetky na jejich sestru Alenu z Drahotuš, provdanou za Kašpara Bohdanovského ze Slimákova. Ale i ona r. 1590 zemřela bez potomků a své zboží odkázala v témže roce svému druhému manželovi, Davidu Mošovskému z Moravičína, ale i ten zemřel bezdětný, takže majetky přešly na základě rozhodnutí zemského soudu v Opavě na syny jeho bratra Tobiáše. Neplodnost pánů z Drahotuš je velmi zajímavá a bohužel dnes nemůžeme říct, co bylo její příčinou.

Z počátku 17. století, konkrétně z r. 1607, máme dochovánu prvou rozsáhlejší zprávu o rozsahu kozmické obce. Tehdy zde žilo 28 sedláků, 5 zahradníků a nezjištěný počet domkařů - bezzemků. O téměř 30 let později v r. 1634, v době 30leté války, v Kozmicích stálo 22 selských usedlostí (z toho 6 pustých), 5 zahradnických usedlostí a 2 domky bezzemků. Daňový odhad vesnice činil v té době 730 tolarů. Patřila k těm bohatším, ovšem o 2 roky později díky průchodům armád je však téměř pustá a zbylí osadníci oseli jen tři lány polnosti.

O r. 1643 máme zprávu, že v obci již žil 1 fojt, 14 sedláků (7 půlláníků, 7 čtvrtláníků) a 4 zahradníci. Další obyvatelstvo zde již ale nežilo, protože uteklo před zřejmě švédským vojskem, které v Kozmicích dvakrát "leželo".

Téměř úplnou výměnu obyvatelstva v době třicetileté války dokládá prostý soupis majitelů usedlostí z konce 16. století, získaný z nejstarší pozemkové knihy obce a porovnaný ze soupisu majitelů usedlostí z r. 1722.

V rukou Mošovských z Moravičína benešovský statek i s Kozmicemi zůstal až do pol. 17. stol., kdy jej získaly a zároveň si rozdělily dcery Davida Šebestiána Mošovského z Moravičína. Jedna z nich, Anna Marie Mošovská, však rozdělený statek sloučila opět v 80. letech do jednoho celku. R. 1710 přešlo benešovské panství dědictvím na Karla Maxmiliána sv. p., Kalkreuta. Jeho dědicové je však prodali r. 1720 za 138 000 rýnských zlatých Janu Jiřímu Herzmanskému z Heldenhertzu. V této době se prováděl v zemích českého království soupis všeho majetku, z něhož měl pak král vybírat berní daň. V r. 1721 tzv. Karolínský katastr (jde o soupis majetku vrchnosti a jejich poddaných za účelem vyčíslení daní) uvádí pro Kozmice 33 poddaných, z toho 28 sedláků a 5 zahradníků. Ti obhospodařovali zhruba 215 ha polností a chovali 4 ovce, 111 krav a 35 prasat, chovali 2 býky, 27O krav, 75 jalovic, 37 telat a 9O vepřů. Z tohoto výčtu dobytka je patrné, že kraj v okolí Kozmic patřil k těm bohatším.

Po šlechtě byl dalším největším vesnickým vlastníkem majetku dědičný fojt. Tato v podstatě úřední osoba měla za úkol dohlížet na pořádek a zodpovídala se přímo majiteli panství. V písemných pramenech máme prvé jméno dědičného fojta potvrzeno k r. 1595, kdy je jmenována Dora, "stará fojtovna" a fojt Martin Tomeček. Více informací však máme až k r. 1655 o fojtovi Jurovi Radovanském. Ten vrchnosti platil roční plat 3 tolary a 18 grošů a měl za povinnnost jet pro vrchnost jednou ročně pro 2 bečky piva, za což dostal zaplaceno 3 tolary a 3/4 měřice ovsa. Nebyl-li po něm v některém roce převoz beček piva žádán, musel složit do panské pokladny 16 tolarů a 24 grošů. Ostatní kozmičtí poddaní, 27 sedláků, 5 zahradníků a 4 chalupníci museli v r. 1655 vedle robot odvádět vrchnosti ročně také platby ve formě peněz, hus (16 ks), slepic (56 ks) a vajec. Další zmínku o kozmickém fojtovi máme až z r. 1706, kdy tento úřad zastával Tomáš Glivický, narozený r. 1664 a přestěhovaný r. 1717 do Hlučína. Zde vykonával funkci městského rychtáře. Krásně česky psaná listina z r. 1718 potvrzující kup fojtství Davidu Hajnému, rodáku z Plště, od své tchýně Alžběty, vdovy po Malcharovi Grygarčíkovi, zemřelém kozmickém fojtovi, nás informuje, že dědičné fojtství bylo ohodnoceno na 500 tolarů slezských opavského počtu. Z této listiny je rovněž zřejmé, že kozmický fojt vlastnil rozsáhlý majetek, protože choval 6 tažných koní, 2 hříbata, 6 dojných krav, 8 jalovic, 5 ks živého dobytka a 4 ovce. V inventáři fojtství listina vyjmenovává 2 kované vozy, 2 pluhy se železy, 2 háky, 5 ks brán s hřebíky a jiné hospodářské nářadí. Je zajímavé, že listina uvádí ještě jednoho panského úředníka - místodržícího fojta Jana Otipku.
18. století je dobou častých změn držitelů benešovského panství, a tím i našich Kozmic; vlastnili je Marxové, sv. p. ze Zuny, sv. p. Palmové a od r. 1774 páni z Heneberku. V tomto století občané Kozmic a s nimi téměř celé Slezsko změnili i svou státní příslušnost. Po prohraných válkách o Slezsko musela česká královna Marie Terezie r. 1742 postoupit toto české královské území Prusku. Slovanské obyvatelstvo Hlučínska sice nepřestalo hovořit svým slovanským dialektem, ale postupně změnilo své myšlení a plně přejalo nejprve pruský a později německý styl. Tyto rozdílné myšlenkové a pracovní návyky odlišují obyvatele Hlučínska od okolí dodnes.

Roku 1831 přešlo benešovské panství na Eduarda Mária, knížete Lichnovského, který je však o 8 let později prodal Janovi Jakubovi Lejeune z Vervier. Tento belgický bankéř však v r. 1850 zemřel a o 6 let později jeho potomci benešovské panství prodali za 530 000 tolarů Anselmu Šalamounovi, sv. p. Rottschildovi. Rottschildové v Kozmicích ještě koncem 19. století své majetky rozšířili o statek dědičných fojtů, takže jim náležela větší polovina všech polností.

Topografická příručka Horního Slezska, vydaná r. 1861 uvádí, že se v obci v té době chovalo 72 koní, 7 hříbat, 20 ovcí, 2 býci, 270 krav, 75 stelných krav, 37 telat a 90 prasat a vedle již zmiňovaného statku zde stála myslivna, hájenka, dědičná rychta, škola a kostel. V Kozmicích žilo 845 obyvatel a až na 6 příslušníků finanční pohraniční stráže, kteří se hlásili k evangelictví, šlo o katolíky. V obci své služby poskytovali 2 hostinští, 1 kolář, 4 obuvníci, 4 krejčí a 1 hrabař (výrobce hrabí).Tehdejší zápisy nám podávají i několik zpráv o neštěstích, která se udála v 1. pol. 19. stol. Tak v r. 1812 pro velkou neúrodu trpěli lidé nebývalou bídou a situace dospěla tak daleko, že ti, co neměli žádná pole a ani práci, pojídali trávu. Ze 7. na 8. září 1831 při velké průtrži mračen spadlo takové množství vody, že se řeka vylila ze břehu a zaplavila louky. V Hlučíně strhla voda most a odplavila jej až po Vinnou horu, stejně tak na Nový rok a ke konci ledna r. 1833, kdy okolí Kozmic trpělo na tu dobu nevídanými povodněmi.

Neúroda brambor a špatné žně r. 1846 se staly předzvěstí několika velmi neúrodných a hladových let, jež nakonec měly i politický dopad. Na tento všeobecný nedostatek odpovídali lidé nespokojeností, která vyvrcholila revolučními bouřemi ve velkých německých městech i v celé Evropě, protože bída tehdy postihla celý kontinent. Rovněž v Hlučíně došlo 8. září 1848 k bouřím. Bouřící se občané vytloukli okna v domě starosty, na faře a na zámku. K potlačení vzpoury musely úřady povolat eskadronu hulánů z Ratiboře. Jiskra nepokojů však o dva dny později přeskočila do Dolního Benešova. K uklidnění revoltujícího obyvatelstva pozvali majitelé benešovského panství ratibořského landráta Wichuru. K němu se dostavila i deputace z Kozmic, vlastně všichni kozmičtí muži v čele s dědičným rychtářem Heinem.

Jelikož ani v Benešově nedošlo k dohodě a okresní správa nemohla slíbit zlepšení životních podmínek, spor se opět vyostřil. Na jeho potlačení pozvaly úřady 11. září celý vojenský prapor, který se usídlil v Hlučíně, Kozmicích a Benešově. Přítomnost armády pak následně ztlumila živelnou revoltu. I toto vystoupení obyvatelstva východního Hlučínska se stalo jedním z podnětů úplného zrušení roboty v Prusku r. 1852.
Snad k prvé písemně zaznamenané vraždě došlo v Kozmicích l9. 10. 1861. Noviny Opavský besedník o tom napsaly: "Dne 19. 7. přihodilo se v Kozmicích veliké neštěstí. V tento den zrána okolo páté vyšel z obydlí svého tamnější, nedaleko za dědinou přebývající hajný Jakob Matoušek, muž ženatý, 36 let starý, aby obcházel své hájemství. Na večer okolo páté hodiny byl mrtev nalezen nedaleko za posledním statkem kozmickým, prsa maje rozervané 26 broky. Bezpochyby byl zastřelen od nějakého pytláka. Až dosavad nepřišlo se neznámému vrahu na stopu, ačkoliv krajská soudná komise z Hlučína se všísíly se namáhala, dopíditi se ho.
Dne 22. ráno o desáté byl politováníhodný zavražděný slavně pohřben. Při pohřbě byli všichni lesní úředníci z panství pana barona Rottschilda přítomní, od pana Forstmistra až ku nejbližšímu hajnému."

O několik let později Opavský týdenik dne 2. 8. 1873 referoval o vzmáhající se choleře v pruském Slezsku v okolí Hlučína, přičemž v Kozmicích na tuto infekci zemřelo několik lidí.

O dalších pohromách máme pro Kozmice zprávu z r. l877. Z tohoto roku jsou zaznamenány dva požáry. Prvý vznikl 26. února na usedlosti Antonína Valáška a rozšířil se na 5 okolních domků a druhý l9. 3., kdy hořely statky Chamrádův a Kozákův. Okresní ratibořský věštník z téhož roku pak referovalo krádeži na statku Antonína Osmančíka počátkem května. Tomu neznámý pachatel ukradl velké množství domácího textilu. Výše připomínané události jsou jen zlomkem četných neštěstí, která postihovala Kozmice
od nejstarších dob. Pro 19. a 20. století již pochopitelně máme tyto události písemně zaznamenány. Požáry, šíření nakažlivých chorob, hlavně tyfu, spály a spalniček, periodicky se opakující větší i menší povodně, krádeže, choroby skotu, to jsou katastrofy,
s nimiž se museli občané vyrovnávat. Jejich výčet by byl zdlouhavý, přesto je třeba říci, že
20. století svou snahou o prevenci mnohé z těchto neštěstí vymýtilo nebo alespoň omezilo jejich výskyt.

Jak jsme se již zmínili v předešlých řádcích, největším majitelem nemovitostí po Rottschildech byl kozmický dědičný fořt, v tomto případě šlo o rodinu Heinů (Hajnů), kteří na fojtství seděli od r. 1718 až do r. 1863. V tomto roce své majetky prodali penzionovanému hejtmanovi pruské armády, Josefu Gebauerovi. Šlo o 97 ha polností s příslušenstvím. Hejtman Gebauer držel majetek až do r. 1878, kdy byl prodán nejprve Lukášovi Maixnerovi a o rok později řediteli hájeckého cukrovaru, Ferdinandu Fasatimu. Ten ovšem obratem ruky opět prodal dědičné fojtství hospodářskému úředníku, Karlu Schwenznerovi, a to za sumu 123 000 marek. Schwenzner držel majetek do r. 1905, kdy byl odprodán za 187 000 marek Rottschildům. Rottschild tímto kupem zcelil své dědičné majetky s majetkem dědičné rychty a vlastnil v obci téměř 520 ha půdy (lesní i orné). Rottschildův velkostatek se zaměřoval na chov hovězího dobytka s produkcí mléka a na pěstování cukrovky. K velkostatku navíc patřila štěrkovna s kamenolomem.
V r. 1900 se v obci chovalo 84 koní, 432 ks hovězího dobytka, 220 ks prasat, 1542 ks drůbeže, 19 včelstev a rostlo 2870 ovocných stromů. Československá vláda ve snaze vyhovět požadavkům likvidace velké pozemkové držby uskutečnila ve 20. letech pozemkovou reformu i v Kozmicích a Rottschildův velkostatek rozparcelovala na dvě části. Tzv. Horní dvůr koupil Robert Šteffl a tzv. Dolní dvůr Josef Chrpa.
Rychlý přírůstek obyvatelstva, odvislý na dobrých pracovních příležitostech v Německu, ale i v Rakouském Slezsku (Ostravsko), podněcoval i stavbu nových rodinných domků, kterých v r. 1905 stálo 144. K výstavbě dalších rodinných domků využily německé správní úřady těsně před 1. světovou válkou pozemků na tzv. Šraňkovci. Vykoupily je a následně nabídly občanům 22 stavebních míst. Další možnost příležitostného výdělku poskytla stavba trati Kravaře - Annaberg (dnes Chalupki). Trať navázala na železnici Opava - Kravaře - Ratiboř vybudovanou již v r. 1895. Od r. 1911 pracovali na stavbě dělníci z širokého okolí a německá školní kronika o ní hovoří jako o verbeži, které se místní obyvatelstvo vyhýbalo, a v době výstavby tratě přidělily úřady do Kozmic dočasného četnického strážmistra. Práce na výstavbě trati patřila k velmi namáhavým činnostem, vykonávaným převážně ručně, i když bývala využívána i mechanizace. Při vykopávání kozmického kopce se našlo mnoho žulových bloků z doby ledové. Žádné z nich se bohužel nedochovaly, protože je dělníci rozstříleli a použili ke zpevnění náspu. Svůj díl práce na stavbě železnice odvedli i kozmičtí sedláci a povozníci.

Železniční spojení na budované trati bylo zahájeno v roce 1913 a dnes si stěží dovedeme představit, že by vlak nespojoval Kozmice se světem.

V.Kubina, E.Šefčík, J.Vrchovecký a U.Wanderburg , 10. 1. 2001

LOKALIZACE

DALŠÍ INFORMACE: http://www.kozmice.cz

AKTUALIZACE: David Mužík (Infomorava.cz) org. 56, 02.04.2003 v 12:33 hodin
Copyright 1998-2019 © www.infoSystem.cz,
součást prezentačního a rezervačního systému Doménová koule ®
1 PRAHA
2 STŘEDNÍ ČECHY - ZÁPAD
3 STŘEDNÍ ČECHY-JIHOVÝCHOD
4 STŘEDNÍ ČECHY - SV - POLABÍ
5 JIŽNÍ ČECHY
6 ŠUMAVA - VÝCHOD
7 CHODSKO
8 PLZEŇSKO
9 TACHOVSKO - STŘÍBRSKO
10 ZÁPADOČESKÝ LÁZEŇSKÝ TR
11 KRUŠNÉ HORY - ZÁPAD
12 KRUŠNÉ HORY
13 ČESKÉ STŘEDOHOŘÍ-ŽATECKO
14 DĚČÍNSKO A LUŽICKÉ HORY
15 MÁCHŮV KRAJ
16 LUŽICKÉ HORY A JEŠTĚD
17 FRÝDLANTSKO
18 JIZERSKÉ HORY
19 ČESKÝ RÁJ
20 KRKONOŠE - ZÁPAD
21 KRKONOŠE - STŘED
22 KRKONOŠE - VÝCHOD
23 PODZVIČÍNSKO
24 KLADSKÉ POMEZÍ
25 HRADECKO
26 ORLICKÉ HORY A PODORLICKO
27 PARDUBICKO
28 CHRUDIMSKO - HLINECKO
29 SVITAVSKO
30 VYSOČINA
31 MORAVSKÝ KRAS A OKOLÍ
32 BRNO A OKOLÍ
33 PODYJÍ
34 LEDNICKO - VALTICKÝ AREÁL
35 SLOVÁCKO
36 STŘEDNÍ MORAVA - HANÁ
37 ZLÍNSKO
38 BESKYDY A VALAŠSKO
39 OBLAST OSTRAVSKO
40 OBLAST POODŘÍ
41 OPAVSKÉ SLEZSKO
42 TĚŠÍNSKÉ SLEZSKO
43 OBLAST JESENÍKY