Vznik a vývoj Valašského muzea
v Rožnově pod Radhoštěm

Na myšlenku muzea v přírodě nepřišel nikdo z rožnovských měšťanů ani nikdo z lázeňských hostů. Vznikla v mysli bratří Jaroňků, zejména pak v mysli staršího z nich, Bohumíra. Pocházel z Malenovic u Zlína z nezámožné rodiny se zájmem o umělecké řemeslo - otec byl barvíř, strýc sestavoval varhany, apod. Bohumír studoval na reálce v Novém Jičíně, a právě tam, při výletech do sousedního městečka Štramberka jej zaujaly valašské roubené domky. Potom se toulal světem jako malíř porcelánu, fotograf, malíř a grafik. V jeho diáři najdeme města Káhiru, Dubrovník, Budapešť, Mnichov a další. Důležité však bylo, že v roce 1895 navštívil Národopisnou výstavu českoslovanskou v Praze, jejíž nejpřitažlivější a nejpozoruhodnější částí se stala "výstavní dědina” a v ní právě valašská osada, skupina lidových staveb z Valašska, jak ji navrhl architekt Dušan Jurkovič. Stála tu i pověstná hospoda "Na posledním groši”, kde vyhrávala valašská Pelárova kapela. Bohumír nechyběl ani na mileniální výstavě v Budapešti, kde taktéž vystavěli soubor lidových staveb z celého tehdejšího Uherska.

V roce 1909 se oba bratři natrvalo usazují v Rožnově. Již tehdy v nich zrála myšlenka muzea v přírodě inspirovaná úsilím o uchování měšťanských domů z rožnovského náměstí. Vše usměrnila cesta Aloise Jaroňka, druhého z bratrů, do skandinávských zemí. Navštívil právě vznikající muzeum v přírodě v městě Aarhus v Dánsku a poznal první a nejstarší muzeum v přírodě na světě, Skanzen u Stockholmu.

Název prvního muzea v přírodě na světě, Skanzen, se v zahraničí a také u nás časem nepřesně vžil jako označení jakéhokoliv muzea v přírodě. Sami Švédové slovem skanzen nazývají pouze své nejstarší muzeum v přírodě, neboť švédské slovo skanzen znamená "hradby” (šance) a právě na jejich místě bylo stockholmské muzeum v přírodě postaveno.

V roce 1911 byl v Rožnově založen muzejní spolek a v roce 1913 byl předložen první projekt muzea. K výstavbě Valašského muzea v přírodě však mohlo dojít až několik let po válce. Bratři Jaroňkovi pohotově využili příznivé atmosféry přípravy prvního valašského folklórního festivalu v roce 1925, zvaného Valašský rok. Prosadili, aby se tyto slavnosti konaly už v areálu nově vzniklého muzea v přírodě. A tak v čase slavnosti stály na mýtince lázeňského parku už dva velké domy z náměstí, radnice a měšťanský Billův dům z poloviny 18. století, kromě nich také několik drobných staveb.

V roce 1928 přibyla Vaškova hospoda, pocházející snad už ze 16. století, v čase Bohumírovy smrti v roce 1933 se dostavěla kopie fojtství z Velkých Karlovic a v čase druhé světové války vystavěla skupina tesařů mistra Michala Fabiána dřevěný kostel. Vycházeli přitom z plánové dokumentace kostela z Větřkovic u Příbora, jenž vyhořel v roce 1878. Tak skončila první etapa výstavby Valašského muzea v přírodě. Vzniklý areál dostal později název Dřevěné městečko

V 50. letech vznikl projekt Valašské dědiny a v 60. letech našeho století došlo k jeho realizaci. Cílem výstavby se stala pravdivá rekonstrukce modelu valašské dědiny. Tak se na rožnovské pasece, zvané Stráň, postupně vystavělo na 40 objektů, vše, co k valašské vesnici patří.

Ještě náročnější byla výstavba třetího areálu muzea, Mlýnské doliny, zpřístupněné v roce 1982. Nezůstalo jen u zajímavé technologie prací mlynářských, pilařských, valchařských a hamernických. Všechny tyto technické objekty jsou organicky začleněny do vesnického urbanismu.

Nejvýraznějším rysem současného dění v muzeu je cílevědomé úsilí o oživení zapomenutých tradičních technik, lidového umění a obyčejů i o rekonstrukci společenského života, obchodu i zábavy našich předků.

Velká pozornost patří právem zemědělství. Tradiční plodiny potom můžeme sklízet tradičními technologiemi. Zastoupena je také salašnická produkce, na jejímž počátku je ovčí mléko a vlna. Připočtěme k tomu ještě kolekci, čítající více než sto starých odrůd ovocných stromů a ještě více druhů okrasných květin, užívaných na Valašsku, spolu s tak zvaným živým hospodářstvím na Matochově usedlosti, na němž nalezneme snad všechny druhy hospodářských zvířat.

Další okruh aktivit patří lidovému řemeslu a lidovým umělcům. Kromě výrobků na prodej předvádějí svoji zručnost početným návštěvníkům muzea. Iniciativa muzea na tomto poli pomáhá udržet při životě staré tradiční techniky. K potěšujícím skutečnostem patří zjištění, že se s těmito technikami seznamují mladí lidé.

Největší popularitu získal folklór. Po celý rok se konají v muzeu pořady tradičního folklóru v podání souborů lidové tvořivosti a také autentických interpretů. K největším akcím tohoto druhu patří Rožnovské slavnosti a Valašský jarmark.

Rožnovské muzeum tak plní odkaz svého zakladatele Bohumíra Jaroňka, který si přál, aby se skanzen stal živým muzeem.

DALŠÍ INFORMACE: http://www.vmp.cz