Přírodní rezervace Bílé potoky

Základní údaje:
Přírodní rezervaci Bílé potoky tvoří dvě oddělené luční enklávy obklopené lesními porosty. Nachází se na levém údolním svahu Klobouckého potoka v nadmořské výšce 380 až 500 m, asi 3 km jihovýchodně od Valašských Klobouk v CHKO Bílé Karpaty. Katastrální území Valašské Klobouky. Vyhlášeno v r. 1982. Výměra 8,78 ha.

Motiv ochrany:
Cílem ochrany je jak zachování genofondu podhorské karpatské louky, mokřadů a pramenišť, tak i lesního společenstva karpatské bučiny a krajinářsky hodnotného území.

Geologie, půdní poměry:
Geologický podklad je tvořen magurským flyšem, dílčí jednotkou bystrickou, zlínské souvrství, bystrické vrstvy. Převažují zde vápnité jílovce a slínovce (střední až pozdní eocén). Deluviální sedimenty jsou kvartérního stáří. Půdním typem je kambizem typická varieta kyselá, v podmáčených místech kambizem pseudoglejová a pseudoglej typický.

Botanika:
Jedno z floristicky nejbohatších a nejzajímavějších území v severní části Bílých Karpat. Je tvořeno dvěma lučními enklávami lemovanými z větší části lesním porostem. V části Fuskův láz jde o bývalé pastviny s množstvím rozptýlené zelené. Enkláva Bílé potoky, kdysi jednosečná karpatská louka, má četné pramenné vývěry a pseudokrasové jevy. Podél celé lokality protéká potůček, v jehož korytě dochází na mnoha místech k vysrážení uhličitanu vápenatého v podobě drobných inkrustací i v podobě mocných vrstev pěnovce. Přítomnost vápníku příznivě ovlivňuje druhové bohatství rostlin. Terén v obou částech je velmi členitý, silně svažitý, s pestrou druhovou skladbou rozptýlené zeleně, což dodává území i vysokou krajinářskou hodnotu.

Květena je velmi různorodá. Převládají druhy mezofytních luk a svahových pramenišť s četným zastoupením druhů vzácných a ohrožených, především z čeledi vstavačovitých.

V mokřadech vytváří rozsáhlý porost přeslička obrovská (Equisetum telmateia) a devětsil lékařský (Petasites hybridus), vyskytují se různé druhy ostřic (Carex) a sítin (Juncus). Dále zde roste např. suchopýr úzkolistý (Eriophorum angustifolium), pcháč potoční (Cirsium rivulare), zblochan hajní (Glyceria nemoralis), vzácně lze nalézt hadilku obecnou (Ophioglossum vulgatum), považovanou v okrese za slině ohrožený druh. Z orchideovitých rostlin se vyskytuje kruštík bahenní (Epipactis palustris) a prstnatec májový (Dactylorhiza majalis) - druhy, které jsou vzhledem ke svým ekologickým nárokům a značnému úbytku mokřadních biotopů ohroženy ve své existenci.

V místech méně zásobených vodou se nacházejí druhy mezofytních luk s mnoha pro tuto oblast významnými, zvláště chráněnými a ohroženými druhy. Z orchideovitých rostlin je to vstavač mužský (Orchis mascula), hlavinka horská (Traunsteinera globosa), pětiprstka žežulník (Gymnadenia conopsea), prstnatec bezový (Dactylorhiza sambucina), prstnatec listenatý Soóův (Dactylorhiza longebracteata subsp. sooana), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia) a bradáček vejčitý (Listera ovata). Na lokalitě Fuskův láz byl v 50. letech zaznamenán i výskyt střevíčníku pantoflíčku (Cypripedium calceolus), od té doby však již nalezen nebyl. Z ostatních rostlin nutno uvést alespoň lilii zlatohlávek (Lilium martagon), modravec chocholatý (Leopoldia comosa), medovník velkokvětý (Melittis melissophyllum), prvosenku vyšší (Primula elatior) a orlíček obecný (Aquilegia vulgaris).

V podrostu většinou smíšených lesních porostů (buk, jedle, smrk) se vyskytují převážně druhy provázející světlé listnaté lesy, jako např. kyčelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera), hvězdnatec čemeřicový (Hacquetia epipactis), šalvěj lepkavá (Salvia glutinosa), čistec alpinský (Stachys alpina), lýkovec jedovatý (Daphne mezereum). Významný je výskyt kruštíku širolistého (Epipactis helleborine) a zejména silné ohroženého kruštíku drobnolistého (Epipactis microphylla).

Zoologie:
V roce 1988 zde byl proveden hydrobiologický průzkum (HOLZER 1989), který ukázal, že Bílé potoky jsou vyhraněnou lokalitou významné hodnoty a vytvořené společenstvo vodních živočichů má unikátní složení. Ve srovnáni se stanovišti, kde se nalézají podobné biotopy, byl zjištěn nižší počet různých taxonů vodní fauny. Tento rozdíl je způsoben specifickými podmínkami, které zde panují. Voda obsahuje velké množství rozpuštěných minerálií, a tak se zde mohou rozvíjet pouze organismy vhodně přizpůsobené tomuto prostředí. O jakosti vody vypovídá skutečnost, že zjištěné druhy živočichů vesměs obývají jen nejkvalitnější čistě vody. V pramenu, který je situován v lese, žijí např. larvy pošvatky Protonemura nimborum, larvy pakomárů Pseudorthocladius sp., ploštěnka Polycelis cornuta a měkkýš praménka rakouská (Bythinella austriaca). Z hlediska oživení patří k nejhodnotnějším prameny na louce. Mimo jiné zde byly zjištěny larvy jepic Rhitrogena hercynia, larvy pakomárů Macropelopia goetghebueri a ploštěnka Crenobia alpina. Nejvýznamnějším nálezem byl exemplář chrostíka Drusus carpaticus. Tento druh patří mezi karpatské endemity.

Lesnictví:
Součástí rezervace je stodvacetiletý bukový porost, jehož postupná obnova bude zaměřena na výběr jednotlivých stromů a věkové rozrůznění. V okolí PR se nacházejí smíšené lesní porosty s bukem lesním, dubem letním, habrem obecným, smrkem ztepilým a jedlí bělokorou.

Management, ohrožení, návrhy opatření:
V minulosti se na loukách extenzivně páslo, od konce 80. let 20. stol. zde probíhalo odstraňování stařiny a náletových dřevin. V současnosti je chráněné území ve vlastnictví ČSOP Kosenka Valašské Klobouky, která zajišťuje jeho údržbu.


Literatura:
Rezervační kniha, Správa CHKO Bílé Karpaty, AOPK ČR.
Elsnerová M., Krist J., Trávníček D. (1996): Chráněná území okresu Zlín. Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, prosinec 1996.

Hájek, M. (1998): Mokřadní vegetace Bílých Karpat. 4. Suppl. Sborníku Přír. klubu v Uherském Hradišti.

Mackovčin P., Jatiová M. a kol (2002): Zlínsko. In: Mackovčin P. a Sedláček M. (eds.): Chráněná území ČR, svazek II., AOPK ČR a EkoCentrum Brno, Praha, s. 263.

DALŠÍ INFORMACE: http://nature.hyperlink.cz