Pavel z Kravař
Mistr, lékař, husitský diplomat a mučedník, narozen 1391 v Kravařích ve Slezsku (okr. Opava), zemřel 23.7.1433 Saint Andrews (Velká Británie).

Písemný doklad o rodinném původu P.K. není dochován a přece mnohé okolnosti nasvědčují tomu, že příslušel ke šlechtickému rodu pánů z Kravař.
Již volba studia na francouzských univerzitách v Montpellieru a Paříži svědčila o jeho snaze vejít v kontakt s reformními centry. Po dosažení akademické hodnosti bakaláře medicíny na montpellierské univerzitě byl uveden Mistrem Janem z Kravař na pařížskou univerzitu, kde na filosofické fakultě v květnu 1415 obdržel hodnost mistra světských věd. Upálení M. J. Husa, reformní kurz UK a vedoucí role pánů z Kravař v husitském hnutí přivedla P. K. do Prahy. V roce 1416 se stal členem sboru mistrů Filosofické fakulty UK. Zastavení promocí UK kostnickým koncilem, vypuknutí války a zábor rodového majetku Kravařů
na Opavsku 1420 přivedl P. K. na dvůr polskéko krále Vladislava Jagelonského, stal se jeho osobním lékařem a rádcem s titulem medika Polského království.
Stalo se tak ne pro jeho lékařský věhlas, ale protože byli páni z Kravař s královskou rodinou pokrevně spřízněni a měli Zikmunda Lucemburského za společného nepřítele. Husitská šlechta se vzápětí obrátila na krále Jagella s požadavkem na obsazení českého královského stolce. Vyslání králova synovce Zikmunda Korybuta, taktéž pokrevně příbuzného s opavskými Přemyslovci a pány z Kravař, pravděpodobně bylo diplomatickým výspedkem P.K. Později se marně snažil osobními intervencemi zabránit válečnému konfliktu mezi Polskem, Litvou a Řádem německých rytířů. Vrátil se zpět do Prahy na UK, kde se konala příprava na mírové jednání
s koncilem basilejským. Tomuto mírovému úsilí chtěl přispět opět za hranicemi své země. Na doporučení pražské univerzity se vydal do Anglie, navázal spojení se stoupenci reformátora J. Viklefa ve skotském duchovním centru a univerzitním městě Saint Andrews. Tamější ostrá protireformační atmosféra a zejména strach před neporazitelnými husity vedl k zatčení P.K. a výslechu před inkvizičním soudem řízeným Vavřincem de Lindores, opatem v Scohě, a za přítomnosti Jana Foga, melroseského opata. Projevil vynikající znalost Bible, označenou inkvizitory za neklamné znamení kacířství. Bez možnosti odvolání byl odsouzen k nejtěžšímu trestu. V okovech a s mosazným roubíkem v ústech, aby nemohl oslovit shromážděný dav na veřejném prostranství v Saint Andrews, byl upálen dne 23.7. 1433.
Mučednická smrt P.K. nezůstala bez ohlasu a byla zdokumentována skotským kronikářem Waltrem Bowerem ve Scotichronice 1440 a následně Hectorem Boecem v History of Scotland 1527.
Oxforďanem Johnem Foxem v Acts and Monuments post 1559. Zmínku o něm učinil B.Balbín v Bohemia docta. Pilarz-Morawetz v Moraviae historia Politica et ecclesiastica a další.
Sto let po smrti P.K. vyšel ve Strassburku spis Anatomia Antichristi o zhoubném Díle papežství, připisovaný omylem M. J. Husovi. Odborné lékařské znalosti v něm užité a reakce na otřásající dojmy z 1. Křížové výpravy do Čech 1420 ukazuje na pravděpodobné autorství P.K.

DALŠÍ INFORMACE: http://www.hlucin.cz