Pedagog, kněz, slezský buditel,
narozen 20.10.1812 v Dolním Benešově (okr. Opava), zemřel 26.4.1883, Wodka (Polsko).

Je svým původem i životem spjat se Slezskem. Studoval na gymnáziu v Opavě, teolog.studia absolvoval ve Vratislavi. Kněžské působení zahájil od r. 1835 v Bavorově a Oldřichově, od r. 1840 působil jako kaplan v Hlučíně, svou dráhu dovršil jako farář ve Wodce. Už za studií měl na jeho národní uvědomění vliv J.E. Purkyně. L. se projevil jako všestranná osobnost : vedle kněžského povolání značné úsilí věnoval vlastenecké činnosti. Podílel se na národním uvědomění lid. vrstev ., šířil mezi lidmi ve Slezsku čes. knihu, spolupracoval s čes. časopisy (Hlasy, Národní listy, Opavský besedník a týdeník). Z vlastní zkušenosti věděl, že národní útisk čes. lidu souvisí se soc. útiskem. Jeho zájem směřoval od národopisných prací k historii a dialektologii., zasahoval účinně i do veřejného života, byl poslancem za Ratibořsko ve frankfurtském parlamentu. Výchovné i vzdělávací cíle sledoval vydáváním časopisu Holubice (podařilo se mu však vydat pouze jeden sešit).
K zlepšení vzdělanosti ve Slezsku přispěl i jeho Slabikář a Čítanka pro děti, její druhá část určena dospělejší mládeži zůstala v rukopisu. Zdrojem poučení měl být Opis Slezska, v němž se věnoval hist. Slezsku ještě před jeho rozdělením. V jeho rukopisné pozůstalosti se zachovala četná kázání, pojednání o literatuře, dějinách, ekonomii, přírodních vědách apod. Sbíral pilně i lidové písně, dobře znal smysl i význam lidové ústní tradice, byl také dlouholetým spolupracovníkem F. Sušila. Studium lidové písně a národopisných zvyklostí ho vedlo k dialektologii. Pro jeho činnost je charakteristická nezištnost a obětavost.., všechny své schopnosti věnoval kulturnímu i národnímu povznesení Slezska.