František Tomášek
30. června 1899 - 4. srpna 1992

Usměvavý, klidný, důstojný muž, plný vnitřního ohně, pevně věřící ve svou pravdu. Nepokořený a přesto plný pokory, od konce osmdesátých let veřejně bránil lidská práva a občanské svobody, odvážně vzdoroval totalitní moci. Vzezřením jakoby prostý, poddajný a moravský kněz, ve skutečnosti neobyčejně vzdělaný, moudrý, rázný, odvážný a skromný člověk s hlubokým sociálním cítěním. Ač velmi nemocen, vykonával veškeré pastorační úkony, jsa bedlivě sledován policií. Přesto odletěl do Říma na svatořečení blahoslavené Anežky České v roce 1989, aby se po návratu účinně zapojil do listopadové revoluce. Jeho prostřednictvím jakoby Anežka žehnala celému národu na cestě k opětovnému získání svobody. Na rodném domku ve Studénce připomíná pamětní deska, že právě tady přišla na svět jedna z největších postav moderních dějin církve v našem státě.
(Zdroj: http://www.novy-jicin.cz)

Rozvětvený rod Tomášků je zakořeněn ve Studénce. Kardinálův děd, rovněž František, hospodařil na gruntě čp. 57. Jeho syn František vystudoval v Těšíně a po krátkém působení ve Studénce vyučoval na Ostravsku. Počátkem roku 1897 byl povolán za nadučitele do svého rodiště. Zemřel v mladém věku 41 let v roce 1906. Jeho synu Františkovi narozenému 30. června 1899 bylo 7 let.
Matka Zdeňka pocházela z Košatky. Provdala se za učitele Tomáška a bydleli ve Studénce ve škole u kostela. Budova tehdejší nové školy se stala rodným domem všech šesti dětí. Ve dvaatřiceti letech paní Zdeňka ovdověla.
Nejstarší syn Bohumil spolu s Františkem začali studovat na Slovanském gymnáziu v Olomouci, kam se později přestěhovala také maminka s ostatními dětmi. O prázdninách všichni pobývali u dědečka v Košatce a užívali života venkovských dětí. Vyvrcholením prázdninového pobytu byla každoroční pouť do kostela sv. Bartoloměje ve Studénce, kde byli všichni sourozenci křtem přijati do církve.
Sotva František ukončil středoškolská studia, byl v roce 1917 povolán k výkonu vojenské služby, ze které byl později ze zdravotních důvodů propuštěn. Lékaři pochybovali o jeho možnosti dalšího studia na teologické fakultě, přesto byl dne 5. července 1922 vysvěcen na kněze arcibiskupem Antonínem Cyrilem Stojanem.

Až do roku 1934 působil jako katecheta v Olomouci - Pavlovicích a v Kelči u Hranic. Dne 1. prosince 1934 se stal asistentem pro pedagogiku a katechetiku (nauka o vyučování náboženství) na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Olomouci a 15. prosince 1938 byl promován na doktora teologie. Na fakultě přednášel do listopadu 1939, kdy nacisté zastavili činnost vysokých škol. Pokračoval v pedagogické činnosti jako katecheta v Olomouci - Hodolanech. V roce 1940 začal přednášet na nově otevřeném bohosloveckém učilišti a byl jmenován inspektorem náboženství v šesti okresech olomoucké arcidiecéze. Po válce se vrátil na fakultu a v roce 1947 jej prezident republiky jmenoval mimořádným profesorem pedagogiky katechetiky. Dne 12. října 1949 jej papež Pius XII. jmenoval světícím biskupem olomouckým. Biskupské svěcení přijal tajně v Olomouci z rukou tehdy internovaného olomouckého arcibiskupa J. K. Matochy dne 14. října 1949. Na fakultě přednášel do 30. června 1950, kdy byla jeho činnost státními orgány zastavena. Od ledna do července 1951 působil jako administrátor farnosti Bohušov u Krnova, ale 23. července 1951 byl zatčen a vězněn v internačním pracovním táboře (tábor pro osoby politicky podezřelé) v Želivě.

Aby režim uchlácholil věřící před volbami v roce 1954, byli někteří církevní hodnostáři propuštěni. Mezi nimi, dne 28. května 1954, i biskup Tomášek. Od 1. července 1954 pak pracoval jako administrátor v Moravské Huzové, kde strávil 11 let. V roce 1962 se směl účastnit 2. vatikánského koncilu, kde zpočátku neměl velkou popularitu, protože ho vlastně nikdo neznal. To se změnilo, když přednesl pět diskusních příspěvků. Jako biskup směl vystupovat pouze v zahraničí.
18. února 1965 jej papež Pavel VI. jmenoval apoštolským administrátorem pražské arcidiecéze, když kardinálu Josefu Beranovi nebylo dovoleno ujmout se úřadu arcibiskupa a byl nucen opustit Prahu. Biskup Tomášek převzal arcidiecézi 11. března 1965. Na jeho žádost jmenoval papež Pavel VI. svatého Vojtěcha hlavním patronem pražské arcidiecéze. Postupně se stal biskup Tomášek poradcem Kongregace pro katolickou výchovu, členem Kongregace pro duchovenstvo a členem Sekretariátu pro sjednocení křesťanů.

Papež Pavel VI. jmenoval Františka Tomáška dne 24. dubna 1976 kardinálem "in pectore". Jmenování bylo zveřejněno 2. června 1977 a ještě téhož roku, 30. prosince, byl jmenován pražským arcibiskupem. Tomášek se také účastnil volby papeže Jana Pavla II.

Od roku 1974 byl František Tomášek po léta jediným veřejně působícím biskupem v Čechách a od roku 1987 i na Moravě. Pastýřským listem z 29. listopadu 1987 vyhlásil "Desetiletí duchovní obnovy národa", jako přípravu na milénium mučednické smrti sv. Vojtěcha. Na svatořečení Anežky České vedl v listopadu 1989 pouť věřících z Československa do Říma. Nezapomenutelná byla jeho vystoupení v době listopadové revoluce 1989.

František Tomášek je autorem vysokoškolských učebnic, sestavil katechismus pro školní výuku a vydal 15 odborných monografií (vědecká práce většího rozsahu o přesně vymezeném problému příslušného vědního oboru). Jeho obětavá práce kněžská, pastorační i pedagogická byla na veřejnosti málo známá, jednak pro samotný charakter této činnosti, ale především pro Tomáškovy osobní vlastnosti. Opravdová skromnost se u něj pojila s hlubokým sociálním cítěním, neboť sám vyrůstal v obtížných sociálních poměrech a v životě musel snášet hrubé bezpráví.

Srdečný a bezmezně vlídný byl jeho vztah k prostým lidem. Nemusel to ani říkat, ale každý, kdo se s ním setkal, poznal, že má lidi rád, a že si váží každého poctivého občana.

Kardinál Tomášek srdečně přijímal i neohlášené návštěvy. Byl by to dlouhý výčet státníků, světových diplomatů, hodnostářů světských i církevních, kteří si pokládali za čest být přijati kardinálem. Výstižné hodnocení jeho osobnosti vyjádřil po své návštěvě 20. června 1990 světový politolog H. Kissinger: "Kardinál brání morální zásady a občanské svobody. Proto mu projevuji svůj obdiv."

V roce 1991 požádal v 92 letech, aby byl zproštěn svého úřadu a papež Jan Pavel II. jeho přání 27. března 1991 vyhověl.

Kardinál Tomášek zemřel 4. srpna 1992 ve věku 93 let a 12. srpna byl pohřben v arcibiskupské hrobce v pražské katedrále.
Za dobu své vysoké funkce navštívil Tomášek Studénku v roce 1969 při biřmování a v roce 1980 při příležitosti stého výročí vystavění farního kostela sv. Bartoloměje.

V roce 1990 byl jmenován čestným občanem města a roku 1993 byla na budově školy, kde se kardinál narodil, odhalena pamětní deska.
(Zdroj: Město, občané, informace - měsíčník města Studénky č. 9/93, http://www.hamelika.cz)

DALŠÍ INFORMACE: http://www.mesto-studenka.cz