Území obce bylo osídleno již v dobách předhistorických. Koncem 13. století lze předpokládat slovanskou osadu, která byla v období velké kolonizace na přelomu 13.-14. století zvětšena a vysazena na právu zákupním v lánovém systému vsi řadového půdorysu a záhumenicové plužiny. Sehnat osadníky, kteří by byli ochotni obdělávat půdu v dědičném nájmu, byl pověřen zřejmě služebník pána starojického hradu Bernard, podle jehož jména dostala obec název. První písemná zmínka pochází z roku 1374, kdy je při prodeji fojtství v Zašové mezi jinými svědky uveden man Voka II. z Kravař Pohořálka z Bernartic. Obec patřila k starojickému, od roku 1533 novojickému panství. V rejstříku zemské berně z roku 1516 nacházíme jméno zřejmě prvního známého bernartického fojta Mikuláše. Bernartice byly přifařeny na Starý Jičín, teprve roku 1797 byla v obci zřízena kuracie s prvním kurátem P. Františkem Lacinou a ta byla povýšena roku 1896 na faru. Dominanta obce, pozdně empírový chrám Navštívení Panny Marie, současnou podobu získal v roce 1837 a nejspíše téhož roku v prosinci byl posvěcen. Původní kostel byl postaven již v roce 1795 a vysvěcen 8. října 1797. Škola se připomíná k roku 1784, vyučovalo se po domech sedláků. Vlastní budova triviální školy byla postavena v roce 1796. Školní knihovna v Bernarticích existuje od roku 1880, obecní od roku 1885. Poštovní a telegrafní úřad byl v Bernarticích dán do provozu v roce 1886. Obyvatelé se živili polním hospodářstvím a chovem hovězího dobytka, včelařstvím a sadařstvím. V 17. a 18. století se zde pěstoval len a konopí. Svůj český charakter si Bernartice zachovaly i za německé okupace, kdy byly včleněny do Německa. Skupina zdejších železničářů byla zapojena do odboje v Suchdole nad Odrou, řada občanů za okupace položila život. Ilegální národní výbor se v Bernarticích ustavil již v listopadu 1944 a po osvobození 7. 5. 1945 se ujal řízení. Prvním předsedou byl Alois Bayer. V roce 1953 byla v Bernarticích "odhalena tzv. protistátní skupina" a odsouzena v politickém procesu k vysokým trestům odnětí svobody a ztrátě veškerého majetku. Jednalo se o Aloise Bayera, Antonína Bayera, Františka Glogara, Karla Zelenku a Františka Hanzelku, hodslavského rodáka. I když uvedeným v tehdejších politických podmínkách hrozil trest smrti, vrátili se po přestálých útrapách věznic díky celostátní amnestii v roce 1956 domů. Plně rehabilitováni byli až po roce 1989. V současnosti navštěvují v Bernarticích děti mateřskou i první stupeň základní školy. O kulturu se stará místní osvětová beseda, a to v kulturním domě, při kterém působí známé ochotnické divadlo. V obci již opět kvete poměrně čilý spolkový život navazující na činnost spolků za první republiky. Zemědělci začali společně hospodařit v roce 1953, JZD bylo založeno roku 1955 a později patřilo k ekonomickému celku JZD "Jesenicko" se sídlem v Jeseníku nad Odrou.V Bernarticích se narodili hudební skladatelé: Josef Ferdinand KIos v roce 1807 a František Šimíček v roce 1895. Často tu pobýval významný archivář a historik PhDr. Adolf Turek, jehož rodina má ve zdejší obci kořeny. Proto se také splnilo jeho přání a spí svůj věčný spánek na místním hřbitově. Obec je dopravně propojena autobusovou linkou na Odry a Nový Jičín. Na obecní pečeti z 18. století byl zobrazen kůň, nad ním růženec, pod ním pak radlice a krojidlo. Později došlo k obměně symboliky a v pečetním poli se objevil pluh, snop a za ním hrábě, cep a kosa.