CZECH TOURISM TURISTICKÉ REGIONY TR 14  SEVERNÍ MORAVA A SLEZSKO TR 13  STŘEDNÍ MORAVA TR 12  JIŽNÍ MORAVA TR 11  VYSOČINA TR 10  VÝCHODNÍ ČECHY TR 09  ČESKÝ RÁJ TR 15  KRKONOŠE TR 08  ČESKÝ SEVER TR 07  SEVEROZÁPADNÍ ČECHY TR 06  ZÁPADOČESKÉ LÁZNĚ TR 05  PLZEŇSKO TR 04  ŠUMAVA TR 03  JIŽNÍ ČECHY TR 02  STŘEDNÍ ČECHY TR 01  PRAHA PO RUSSKIPOLSKIFRANCAISDEUTSCHENGLISHČESKY
Fulltext
Čtvrtek 28.03.2024
  TOP 20  
  Databanka akcí
 
  KULTURNÍ, ZÁBAVNÍ A SPOTŘEBNÍ VYŽITÍ  
  Sportovní aktivity
Kultura
Zábava
Nákupy
 
  DOPRAVNÍ DOSTUPNOST A MÍSTOPIS  
  Dopravní dostupnost
Místopis
Přírodní zajímavosti
 
  POZNÁVACÍ CESTOVNÍ RUCH  
  Technická pamětihodnost
Církevní památka
Archeologie
Kultura
Lidová architektura
Hrady a zámky
Městské zajímavosti
Židovské památky
Ostatní
 
  LÁZEŇSTVÍ A WELLNESS  
  Lázně
Wellness
 
  ORGANIZACE CESTOVNÍHO RUCHU  
  Organizace cestovního ruchu
 
  SPORT  
  Letectví
Zimní sporty
Vodní sporty
Cykloturistika
Pěší turistika
Ostatní
 
  UBYTOVÁNÍ, STRAVOVÁNÍ, SERVIS NA CESTÁCH  
  Ubytování
Stravování
Gastronomie
Servis na cestách
Mapy
Web kamera
 
Království perníku

Národní přírodní rezervace Čertoryje [ Národní přírodní rezervace ]

Národní přírodní rezervace Čertoryje
(rozloha 326 ha)

Národní přírodní rezervace Čertoryje

Nejznámější botanické lokality se nacházejí v jihozápadní části Bílých Karpat. Jsou to rozsáhlé louky, které představují mozaiku mezofilních a sušších druhově bohatých luk a svahových pramenišť, doplněnou solitérně rostoucími duby. Dobrým příkladem tohoto typu krajiny je národní přírodní rezervace Čertoryje. Vegetace je druhově velice bohatá: v jednom fytocenologickém snímku lučního porostu o velikosti 20 m2 bylo zaznamenáno více než 100 druhů cévnatých rostlin. V minulosti byly tyto louky sečeny jednou ročně, obvykle až počátkem léta. V pozdním létě a na podzim byly místy ještě vypásány. Po ustavení zemědělských družstev byla část luk v dnešním ochranném pásmu rozorána a mnohé plochy byly intenzivně hnojeny až do roku 1987. Hnojení podnítilo jak expanzi nitrofilních druhů, tak ústup druhů konkurenčně méně zdatných, obvykle závislých na různých typech mykorrhizy. Konečně louky na sesuvech byly opuštěny a zarostly křovinami. Od konce osmdesátých let jsou tyto zpustlé plochy čištěny od náletu a znovu obhospodařovány. Nehnojením a pravidelným sečením se podařilo obnovit původní stav tohoto ekosystému.

Louky jsou obklopeny dubohabřinami asociace Carici pilosae-Carpinetum a teplomilnými doubravami asociace Potentillo albae-Quercetum.

Národní přírodní rezervace Čertoryje jedna z nejcennějších a druhově nejbohatších rezervací Bílých Karpat, tvořená rozsáhlými lučními komplexy s rozptýlenými stromy a keři. V rámci luk se vyskytují též černé mokřady, prameniště a lemová společenstva. Rezervace má vysokou krajinářskou hodnotu.

Geologie - Zvrásněný flyš zastupuje dílčí bělokarpatská jednotka magurského flyše, obsahující nivnické souvrství, flyšové vrstvy s převahou vápnitých jílovců (svrchní paleocén) a pestré vrstvy, rudohnědé a zelenošedé jílovce (spodní eocén-cenoman). Z kvartérních uloženin jsou patrná eluvia a svahová deluvia písčito-hlinitého zrnitostního složení. Na lokalitě se objevuje erozně-denudační reliéf, v údolních dnech akumulační reliéf. NPR vykazuje malé výškové rozdíly se slabou detailní členitostí (s výjimkou západního svahu hřbetu). Mírně asymetrický hřbet směru severozápad-jihovýchod se nachází mezi široce rozevřenými údolími potoka Járkovec a pramenného úseku Radějovky. V široce zaoblené vrcholové části (kóta 444,7 m n. m.) spatřujeme náznak plošiny. Název Čertoryje ukazuje, jak si lidé sesuvy vysvětlovali (v CHKO a okolní oblasti se vyskytuje několikrát, např. v Přečkovicích, Brumově). Rozptýlené duby mají na svah stabilizační vliv. Důležitým faktorem ve vývoji sesuvů mohlo býtzahlubování potoka Járkovce a jeho bočná eroze. Na kvartérních uloženinách vznikla převážně černozem černicová (černice pelická) těžší zrnitosti, ve vyšších polohách kambizem typická a pseudoglejová.

Květena - Převažujícím typem vegetace jsou teplomilné, druhově velmi bohaté louky svazu Cirsio-Brachypodion pinnati, v nichž dominuje válečka prapořitá (Brachypodium pinnatum) a sveřep vzpřímený (Bromus erectus), na vlhčích místech přecházejí ve vegetaci svazu Molinion s dominantním bezkolencem rákosovitým (Molinia arundinacea). Charakteristickým prvkem na loukách jsou pramenné výchozy a sezónně prosychající luční mokřady, místy s mělkou vrstvou slatiny (do 20 cm), pro něž je charakteristická ostřice oddálená (Carex distans), kozlík dvoudomý (Valeriana dioica) a mech Fissidens adianthoides. Typickým rysem rezervace jsou roztroušené hájky a soliterní duby, lípy a jeřáby břeky (Sorbus torminalis). Kolem meandrujícího potoka Járkovce je vyvinuta vegetace karpatských dubohabřin (Carici pilosae-Carpinetum), která tvoří na hlinitých náplavech břehové porosty. V jejich druhové skladbě převažuje habr obecný (Carpinus betulus), v podrostu např. hvězdnatec zubatý (Hacquetia epipactis), ale i jarmanka větší (Astrantia major) a oměj vlčí (Aconitum vulparia). Na loukách se vyskytuje velké množství vzácných a chráněných druhů, např. tořič čmelákovitý, (Ophrys holosericea), tořič včelovitý , pětiprstka žežulník hustokvětá (Gymnadenia conopsea subsp. densiflora) a pětiprstka žežulník pravá (Gymnadenia conopsea subsp. conopsea), dále ostřice ječmenovitá (Carex hordeistichos), plevnatec lesostepní (Danthonia alpina), mečík střechovitý (Gladiolus imbricatus), srpice karbincolistá (Klasea lycopifolia), rudohlávek jehlancovitý (Anacamptis pyramidalis), vemeníček zelený (Coeloglossum viride), střevíčník pantoflíček (Cypripedium calceolus), prstnatec pleťový (Dactylorhiza incarnata), prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), kruštík bahenní (Epipactis palustris), kruštík modrofialový (Epipactis purpurata), vstavač mužský (Orchis mascula), vstavač vojenský (Orchis militaris), vstavač obecný (Orchis morio), vstavač bledý (Orchis pallens), vstavač nachový (Orchis purpurea), vstavač osmahlý (Orchis ustulata), hlavinka horská (Traunsteinera globosa), zvonek hadincovitý (Campanula cervicaria), lilie cibulkonosná (Lilium bulbiferum), lilie zlatohlávek (Lilium martagon), kosatec trávovitý (Iris graminea), kosatec pestrý (Iris variegata), kosatec sibiřský (Iris sibirica), hořec hořepník (Gentiana pneumonanthe), dřín obecný (Cornus mas), dub pýřitý (Quercus pubescens), hadí mord nachový (Scorzonera purpurea), hadilka obecná (Ophioglossum vulgatum), hvězdnice chlumní (Aster amellus), chrpa chlumní (Cyanus triumfetti), kozinec dánský (Astragalus danicus), len žlutý (Linum flavum), medovník velkokvětý (Melittis melissophyllum), okrotice bílá (Cephalanthera damasonium), okrotice dlouholistá (Cephalanthera longifolia), pampeliška bahenní (Taraxacum sect. Palustria), plamének přímý (Clematis recta), hořec křížatý (Gentiana cruciata), pryšec kosmatý (Tithymalus villosus), koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), vemeník zelenavý (Platanthera chlorantha) a starček stinný (Senecio umbrosus). Celkem bylo v tomto území zaznamenáno téměř 500 druhů. Botanicky významné je také ochranné pásmo této NPR, nazývané Vojšické louky (výměra 369,29 ha), kde na jediném místě v České republice roste čestec (rozrazil) latnatý (Pseudolysimachion spurium) a na jediném místě v Bílých Karpatech mečík bahenní (Gladiolus palustris).

Zvířena - V rezervaci žije pestré společenstvo živočichů stepních i lesních, kterým vyhovuje rozsáhlý komplex luk s velkou proměnlivostí vegetačního krytu. Řada z nich patří mezi poklady naší fauny. Například sekáč Egaenus convexus, známý od nás jen z této lokality, nebo jiný vzácný druh Zacheus crista. Pro ilustraci lze jmenovat další živočichy, např. sklípkánka černého (Atypus piceus), střevlíčka Pterostichus incommodus, zlatohlávky Oxythyrea funesta a Eupotosia affinis, krasce Anthaxia hungarica a Melanophila formaneki, tesaříky Akimerus schaefferi a Acanthocinus griseus, velmi vzácnou mandelinku Galeruca dahli nebo majkovitého brouka Mylabris tenera. Pestrá je fauna mravenců, vosiček, včel a dalších blanokřídlých. Motýly reprezentuje početná populace perleťovce dvouřadého (Brenthis hecate) a perleťovce kopřivového (Brenthis ino). Žije zde vřetenuška smldníková (Zygaena cymarae), pestrokřídlec podražcový (Zerynthia polyxena), jasoň dymnivkový (Parnassius mnemosymone), nesytka žlutobřichá (Synanthedon flaviventre) a n. ochmetová (Synanthedon loranthi). Silně jsou zastoupeni také noční motýli - během jediné letní noci lze přilákat na světlo více než 130 druhů. K nejpočetnějším složkám zdejší fauny náleží dvoukřídlí. Dosud zde byla studována zejména čeleď bahnomilkovitých, z níž bylo na Čertoryjích a v nejbližším okolí zjištěno přes devadesát druhů. K nejvýznamnějším patří bahnomilka Ellipteroides adrastea, která byla v roce 1984 popsána na základě nálezů pocházejících z této typové lokality. Dalšími významnými bahnomilkami jsou Idiocera pulchripennis, I. punctata, Erioptera flavissima, Erioconopa diuturna aj. Z plazů a obojživelníků lze na sušších místech pozorovat ještěrku obecnou (Lacerta agilis), užovku hladkou (Coronella austriaca) a ropuchu obecnou (Bufo bufo), na vlhčích místech užovku obojkovou (Natrix natrix), rosničku zelenou (Hyla arborea) a kuňku žlutobřichou (Bombina variegata). Rezervace je také významným hnízdištěm ptáků vázaných na luční biotopy a světlé háje. Žije zde chřástal polní (Crex crex), křepelka polní (Coturnix coturnix), bramborníček černohlavý (Saxicola torquata), ťuhýk šedý (Lanius excubitor), ťuhýk obecný (Lanius collurio), krutihlav obecný (Jynx torquilla) a řada dalších zástupců ornitofauny. Zoologický průzkum tohoto území byl teprve zahájen a lze očekávat potvrzení výskytu mnoha dalších významných, zejména bezobratlých živočichů.

Lesnictví - Součástí rezervace jsou ostrůvky přibližně devadesátiletých dubových lesních porostů, v keřovém patru s dřínem jarním. Probírka povede k prosvětlení porostu, což podpoří rozvoj keřového patra a přirozené zmlazení dubu. Duby jsou ale vesměs napadeny ochmetem a v současnosti trpí nemocemi souborně označovanými jako tracheomykóza. Stromy nyní hromadně usychají, v roce 1996 se odumřelí jedinci začali odstraňovat. Při údržbě lučních porostů se důsledně dbá na ochranu vyrůstajících semenáčků, aby nedošlo ke změně krajinného rázu.

Využití - V minulosti navazovaly na plochu dnešní rezervace kavylové stepi (s dominantním kavylem tenkolistým), které však byly zničeny hnojením a postupně rozorány, stejně jako část Vojšických luk v ochranném pásmu. Do doby zřízení rezervace byly přístupné plochy luk hnojeny, většina ochranářsky významných druhů přežila na místech pro techniku nedostupných (okraje stromových skupin, prudší sklony) a nyní se postupně vrací. Od roku l986 se zde začaly za pomoci brigádníků čistit dlouho nekosené svahy, které do té doby zarůstaly náletem křovin, zejména hlohů., dnes již Nyní je vyčištěná a každoročně kosena několikahektarová část. Kosení má velký význam nejen z hlediska ochrany genofondu, ale i jako studijní plocha pro monitoring sukcesních změn.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

UMÍSTĚNÍ

DALŠÍ INFORMACE: http://www.bilekarpaty.cz

AKTUALIZACE: Ladislav Hollý (archívní záznam) org. 56, 25.10.2004 v 10:36 hodin
Copyright 1998-2024 © www.infoSystem.cz,
součást prezentačního a rezervačního systému Doménová koule ®
1 PRAHA
2 STŘEDNÍ ČECHY - ZÁPAD
3 STŘEDNÍ ČECHY-JIHOVÝCHOD
4 STŘEDNÍ ČECHY - SV - POLABÍ
5 JIŽNÍ ČECHY
6 ŠUMAVA - VÝCHOD
7 CHODSKO
8 PLZEŇSKO
9 TACHOVSKO - STŘÍBRSKO
10 ZÁPADOČESKÝ LÁZEŇSKÝ TR
11 KRUŠNÉ HORY - ZÁPAD
12 KRUŠNÉ HORY
13 ČESKÉ STŘEDOHOŘÍ-ŽATECKO
14 DĚČÍNSKO A LUŽICKÉ HORY
15 MÁCHŮV KRAJ
16 LUŽICKÉ HORY A JEŠTĚD
17 FRÝDLANTSKO
18 JIZERSKÉ HORY
19 ČESKÝ RÁJ
20 KRKONOŠE - ZÁPAD
21 KRKONOŠE - STŘED
22 KRKONOŠE - VÝCHOD
23 PODZVIČÍNSKO
24 KLADSKÉ POMEZÍ
25 HRADECKO
26 ORLICKÉ HORY A PODORLICKO
27 PARDUBICKO
28 CHRUDIMSKO - HLINECKO
29 SVITAVSKO
30 VYSOČINA
31 MORAVSKÝ KRAS A OKOLÍ
32 BRNO A OKOLÍ
33 PODYJÍ
34 LEDNICKO - VALTICKÝ AREÁL
35 SLOVÁCKO
36 STŘEDNÍ MORAVA - HANÁ
37 ZLÍNSKO
38 BESKYDY A VALAŠSKO
39 OBLAST OSTRAVSKO
40 OBLAST POODŘÍ
41 OPAVSKÉ SLEZSKO
42 TĚŠÍNSKÉ SLEZSKO
43 OBLAST JESENÍKY