Zvole ve staročeštině (zvóla, zvóle) byl termín, který vyjadřoval právo užívat obecní majetek zejména k pastvě, honitbě a rybolovu. Méně pravděpodobný je výklad, který toto místní jméno spojuje s nějakými stvoly, resp. stvolnatými rostlinami. Osadou Zvole byl do roku 1869 a znovu od roku 1919 jinak samostatný Kolorédov, který dostal jméno podle olomouckého arcibiskupa Colloredo-Waldsee. V pečeti obce byl zobrazen čáp.

Zvole je výstavná vesnice při silnici ze Zábřeha na jih do Mohelnice. Kolorédov v jižní části areálu již zcela splynul s původní Zvolí. Další silniční spojení ze Zvole vede k jihovýchodu do Lukavice a k severozápadu do Jestřebí. Severovýchodně od obce se vlévá do řeky Moravy Moravská Sázava. Domy ve vesnici a část katastru leží ještě v rovině Mohelnické brázdy kolem řeky Moravy (střední nadmořská výška 265 m), ale západní část katastrálního území zasahuje již do kopců Mírovské vrchoviny; celý areál má rozlohu 663 hektary.

Zvole patřila vždy k velkým a významným vesnicím na Zábřežsku. Počet obyvatel ve Zvoli i Kolorédově v 19. století rostl. V roce 1900 zde bylo dohromady 985 obyvatel a 147 domů, z toho v menším Kolorédově bylo 395 osob a 63 domovních čísel. Zvole byla česká obec s německou menšinou (roku 1900 se hlásilo k německé řeči 46 obyvatel), kdežto Kolorédov byl naopak spíše německý se silnou českou menšinou (roku 1900 se k ní počítalo 189 osob). V nových poměrech po roce 1918 vzrostl ve spojené obci podíl Čechů tak, že při sčítání roku 1930 se z celkového počtu 938 obyvatel hlásilo k české národnosti již 824 místních občanů (Němců bylo 113). Pokles počtu obyvatel po druhé světové válce byl vedle odsunu Němců způsoben i odchodem několika českých rodin do jiných míst. V roce 1950 měla Zvole 750 obyvatel ve 170 domech a v roce 1991 704 obyvatele ve 192 domech, z nichž naprostou většinu představují rodinné domky a zemědělské usedlosti.

Zvole patří k těm vsím, které jsou jmenovány v listině pro mohelnického rychtáře z roku 1273 a které potom byly udělovány jako léno olomouckých biskupů příslušníkům nižší šlechty. Zvole náležela mezi těmito vesnicemi k nejvýznamnějším, protože se zde již dva roky po první zprávě objevuje filiální kostel sv. Jiljí a zdejší manové drželi v následujícím období i okolní lenní statky. Když bylo v druhé polovině 14. století přeneseno sídlo biskupské lenní provincie z Mohelnice na hrad Mírov, objevují se na hradě jako purkrabí i vladykové ze Zvole.

Největší rozmach zaznamenalo zvolské panství v 15. století. Rod vladyků ze Zvole získal další lenní statky v okolí, později i jinde na Moravě a ve Slezsku (Kolštejn, Hlučín, Osoblaha ad.), a jeho jedna větev byla povýšena do šlechtického stavu. Na Zábřežsku patřili Zvolští v husitských dobách k hlavním oporám katolické církve a k největším odpůrcům Tunklů z Brníčka a na Zábřehu, kterým tehdy patřila podstatná část severozápadní Moravy. V roce 1468 byla mezi Zvolí a Rájcem svedena bitva vojsk Jiřího z Poděbrad a krále Matyáše, v níž byl smrtelně zraněn vůdce českého vojska Zdeněk Kostka z Postupic. V té době stála ve Zvoli tvrz, vedle ní pak pivovar a mlýn. Byla zde také fara, snad i škola; kostel byl za husitských válek zničen a musel být v roce 1444 postaven znovu.

Po roce 1500 získali Zvoli s šesti vesnicemi Žerotínové, ale v roce 1561 vykoupil toto zboží olomoucký biskup a připojil je k panství Mírov. Tvrz ztratila na významu a byla později v 17. století přestavěna na sýpku a hájovnu. Zvole patřila i po třicetileté válce k největším vsím na mírovském panství, i když očividně ztrácela na významu. Přispělo k tomu i válečné zpustošení, protože ještě v roce 1677 podle lánového rejstříku zde bylo vedle 25 starousedlíků 10 novousedlíků a čtyři poustky; pivovar byl zbořen. Zvolský dvůr, o jehož dřívějších osudech máme poměrně málo zpráv, byl v roce 1787 rozparcelován a na jeho místě vznikla osada Kolorédov. Dolování železné rudy v okolí v první polovině 19. století se Zvole dotklo jen okrajově. Roku 1834 žilo ve Zvoli 554 obyvatel v 77 domech a v Kolorédově již 409 obyvatel v 60 domech.

Po zrušení poddanství patřila Zvole sice k velkým a výstavným, ale jinak běžným obcím vesnického typu v nově zřízeném soudním a politickém okrese Zábřeh. Také ostatní živnosti, např. mlékařské družstvo, byly většinou spojeny se zemědělstvím. V roce 1876 zde byl založen první český hasičský spolek na Zábřežsku. Na škole ve Zvoli se až do roku 1884 učilo česky i německy, potom už jenom česky, ale zároveň byla zřízena německá škola v Kolorédově, která byla po roce 1918 zrušena. Farní kostel byl roku 1854 úplně zničen požárem, a proto byl postaven nový, který byl v roce 1876 zasvěcen Neposkvrněnému Početí P. Marie.

Po roce 1918 se v obci objevilo poměrně dost přívrženců nové československé církve. Ve volbách za první republiky získávali nejvíce hlasů lidovci a agrárníci. Za druhé světové války se nacistické úřady snažily všemi prostředky posílit zvolskou německou menšinu.

V souvislosti se změnami po roce 1945 se celkový zemědělský ráz Zvole ještě prohloubil, i když stále více obyvatel hledalo práci vjiných odvětvích i místech. Přípravný výbor JZD zde vznikl sice již v roce 1949, ale založit družstvo se podařilo až v roce 1957; to se již o pět let později připojilo k zemědělskému družstvu Dubicko. Vedle toho zde postavil drůbežárnu Státní statek Postřelmov. Střediskový význam obce podtrhuje pošta, zdravotní středisko a katolická fara. Dále je zde základní škola s nižšími třídami a (v roce 1990) tři obchody a hostinec.

K památkám ve Zvoli patří vedle farního kostela jenom smírčí kříž (16. století) a dva další kříže (18. až 19. století). Vyšli odtud dva olomoučtí biskupové: Konrád III. v letech 1430 až 1434, který dočasně spravoval i pražskou arcidiecézi, a Bohuš ze Zvole v letech 1454 až 1457; ten vystupoval jako nesmlouvavý odpůrce nekatolíků a byl nakonec ve Vídni otráven. Na zdejší škole působil mnoho let vlastivědný spisovatel Jakub Lolek (1844 až 1917, na budově školy je umístěnajeho pamětní deska). Narodil se tu akademický malíř František Hoplíček (1890 až 1946).

DALŠÍ INFORMACE: http://zvole.zabrezsko.cz