Tato poměrně velká obec nese jméno podle jistého Postřelima; kombinace, která spojuje tento název s "postřelením" pána vsí při vzpouře poddaných, je zjevně mnohem pozdějšího data a mohla vzniknout v souvislosti s odporem proti pánům Tunklům na konci 15. století. K odlišení od Postřelmůvka se v minulosti označoval Postřelmov ještě přívlastkem Velký nebo Hrubý. Na staré obecní pečeti bylo zobrazeno šípem prostřelené srdce, z něhož vyrůstají tři růže na jednom stonku; mělo to být zřejmě symbolické vyjádření názvu obce.

Postřelmov s katastrem o rozloze 932 hektarů (v roce 1991 960 hektarů) má výhodnou polohu v severním cípu tzv. Mohelnické brázdy, nedaleko od souto-ku řek Desné a Moravy, v rovinatém terénu (střední nadmořská výška 284 m) severovýchodně od Zábřeha. Zástavba Postřelmova se v posledním století podstatným způsobem změnila a zvětšila. Původní vesnice tvoří dnes jenom menší, jižní část obce, kde je u silnice ze Zábřeha na jedné straně farní kostel se hřbitovem a na druhé straně podlouhlá náves s bývalými zemědělskými statky. V souvislosti s rozvojem průmyslu vznikla vedle toho dnes již mnohem větší zástavba kolem silnice ze Zábřeha do Bludova a dále do Šumperka s domy spíše městského typu, s řadou továrních objektů i s novými obytnými domy a domky. Ze zmíněné silniční osy odbočují v obci další silnice na západ k Rovensku, na severozápad k Chromči a na severovýchod k Sudkovu. Východní část obce rozděluje na dvě části nádraží a železniční trať ze Zábřeha do Šumperka.

Postřelmov se od poloviny minulého století poměrně rychle rozvinul v největší obec původně vesnického typu na Zábřežsku, a to obec českou, která mohla aspoň částečně konkurovat tehdy spíše německému Zábřehu. Jestliže kolem roku 1850 nedosáhl počet obyvatel v obcí ani 900, potom v roce 1900 to bylo 1316 osob ve 151 domech a v roce 1930 dokonce 1975 osob v 255 domech; tehdy se zde hlásilo 20 osob k německé národnosti, jinak zde byli jenom Češi. Po druhé světové válce došlo sice k mírnému poklesu počtu obyvatel, takže v roce 1950 zde žilo 1735 osob ve 326 domech, ale v následujících desetiletích obec dále rostla a při sčítání v roce 1991 zde bylo zjištěno již 3202 obyvatel s celkovým počtem 1077 bytů v 513 domech, z nichž bylo 440 domků rodinného typu.

Postřelmov se nachází na okraji staré sídelní oblasti. V mladší době kamenné byla západně od vsi osada a znovu se zde lidé usadili v době bronzové. První dochovaná písemná zpráva o Postřelmově pochází však až z roku 1349. V této době se objevují vladykové z Postřelmova a také ze Závořic, což byla ves mezi Zábřehem a Lesnicí, přibližně v místě nynějšího Nového dvora. V obou místech jsou zmiňovány tvrze a dvory. Kostel je sice uváděn v Postřelmově až počátkem 15. století, ale i ten byl zřejmě staršího data.

Postřelmov byl v prvním období většinou vlastnicky rozdělen na několik dílů. Držitelé se často střídali a pocházeli převážně z řad nižší šlechty v okolí, např. z Rájce, Kolšova, Mírova a Zvole, ale také ze vzdálenějšího Víckova na Tišnovsku. Sousední Kolšov se sice v roce 1437 dostal do rukou rodu Tunklů, následné i celé panství Brníčko a Zábřeh, ale Postřelmov zůstal i nadále v držení různých vladyckých rodů, od roku 1464 pak pánů ze Zvole. Teprve v roce 1500 získal tuto ves držitel Šumperka Petr ze Žerotína. Jeho potomci prodali roku 1568 Postřelmov k zábřežskému panství, jehož součást tvořil potom až do roku 1848.

Podobně jako u Postřelmova se měnili též držitelé sousedních Závořic, i když zde se udrželi déle vladykové, kteří se přímo po Závořicích psali. Počátkem 15. století získal část tohoto zboží augustiniánský klášter v Jevíčku. Kolem roku 1447 se církevního dílu Závořic zmocnili svévolně Tunklové, kterým nakonec roku 1477 jevíčský klášter raději tento majetek postoupil. Druhý díl s tehdy již pustou tvrzí získali Tunklové roku 1462, i když i v tomto případě pokračovaly majetkové spory až do roku 1470. Tunklové se rozhodli Závořice zaplavit a na jejich místě vybudovat velký rybník, největší z celého rybničního systému na jejich panství kolem řeky Moravy.

I když existují různé názory o místě i době známé vzpoury poddaných proti Jiřímu st. Tunklovi kolem let 1492 až 1494, při níž byl Jiří smrtelně zraněn, bývá tato událost v lidové tradici nejčastěji spojována se Závořickým rybníkem. Zde prý se totiž zmíněný pán Brníčka i Zábřeha začal po smrti zjevovat. O půlnoci jej bylo možno spatřit, jak za trest oře vodní hladinu, zapřažen do ohnivého pluhu a poháněn čerty. Závořický rybník byl vysušen a přeměněn na pole až v poslední čtvrtině 19. století a po jeho bývalé hrázi vede do dnešních dnů část silnice ze Zábřehu do Lesnice.

Postřelmov se po připojení k zábřežskému panství stal jednou z největších a nejbohatších vsí tohoto dominia, protože podle urbáře z roku 1585 zde bylo celkem 52 usedlíků, z toho 37 sedláků. U zdejšího farního kostela byla koncem 16. století postavena hrobka Bukůvků z Bukůvky, majitelů sousední Chromče. Lze předpokládat, že za třicetileté války byl Postřelmov postižen spíše nepřímo, protože podle lánového rejstříku z roku 1677 měl 51 usedlíků, tedy téměř stejně jako před sto lety; z toho bylo 28 sedláků. Po vyhoření starého dřevěného kostelíka byl roku 1665 postaven nový, tentokrát již kamenný farní kostel. Škola je zde doložena až v polovině 18. století, ale mohla vzniknout dříve. Do katastru patřil i tzv. Závořický dvůr, snad v místě pozdějšího Nového dvora z konce 19. století. V jedné relaci z roku 1771 je Postřelmov charakterizován jako vesnice, kde jsou zámožní lidé, dobří hospodáři, poslušní a tiší poddaní, kde jsou výstavné domy a dobře obdělaná pole. Roku 1834 bylo v Postřelmově těchto domů 115 se 355 obyvateli. Ves se rozrůstala zejména o část, která byla nazvána Vyhnálov. Vedle zemědělství zde bylo důležitým zdrojem obživy přadláctví.

Po zániku feudalismu se Postřelmovu otevřely zcela nové perspektivy. Od roku 1864 našla část obyvatel zaměstnání v přádelně v sousedním Sudkově, ale hlavní přínos znamenalo otevření železniční trati ze Zábřeha přes Postřelmov do Šumperka a Sobotína v roce 1871 . Kolem nádraží a silnice severně od vsi začaly vznikat továrny a další objekty. Byla to zejména strojírna a slévárna J. Vítka po roce 1901, která se brzy orientovala hlavně na výrobu tkalcovských stavů, továrna na zápalky bratří Scheinostů po roce 1909, kterou již roku 1912 převzala a. s. Helios, družstevní lihovar, výroba cementového zboží a krycí lepenky a několik řemeslnických dílen.

Postřelmov se stal již před první světovou válkou a zejména pak po roce 1918 důležitým střediskem českého a částečně i dělnického života na Zábřežsku. V prvních letech republiky získávalo nejvíce postřelmovských obyvatel obživu stále v sudkovské přádelně, zvláště když byla zastavena v Postřelmově výroba zápalek a objekty sirkárny byly využívány jen čás-tečně pro různé další závody. V roce 1931 získal tyto objekty olomoucký podnikatel J. Wabner, a tak byl položen základ k pozdějšímu největšímu podniku v místě, elektrotechnické továrně. Prosperovala i továrna J. Vítka a další závody i živnosti, nově od roku 1923 brusírna skla J. Kvapila. Z Nového dvora byl po pozemkové reformě vytvořen zbytkový statek. Nová výstavba měnila vesnický ráz obce, která se začala podobat spíše malému městečku; její střediskový ráz byl posílen otevřením měšťanské školy v roce 1919.

V politickém životě Postřelmova se projevovalo působení všech hlavních českých politických stran, ale největší pozice si po celou dobu udržela strana lidová. Značný vliv měly také strany agrární a živnostenská, mezi dělníky pak sociální demokraté a komunisté; vliv posledních klesl až po prohrané stávce v sudkovské přádelně v roce 1929. Bohatý byl i spolkový a kulturní život obce, který byl umlčen až za nacistické okupace po roce 1938. Zdejší elektrotechnické továrny se zmocnila říšskoněmecká firma Metzenauer a Jung, která podstatně zvýšila počet zaměstnanců i výrobu pro válečné potřeby. Později byla obdobně germanizována i strojírna J. Vítka. Česká měšťanská škola byla uzavřena. Část obyvatel se aktivně zúčastnila protifašistického odboje a mnozí byli pronásledováni a věznění.

Po květnu 1945 byla postřelmovská elektrotechnická továrna znárodněna a začleněna do podniku MEZ. Po únoru 1948 stihl tento osud i Vítkovu strojírnu, výrobnu cementového zboží a krycí lepenky a brusírnu skla. Půda statku rodiny Vítků a zbytkového Nového dvora byla zestátněna. V roce 1950 byl v Postřelmově zřízen samostatný podnik MEZ, k němuž byly připojeny i objekty Vítkovy strojírny, bývalá firma Alfa Separator v Zábřehu a některé další provozovny v okolí, dočasně i firma Skrat v Ráječku. Lihovar byl přeměněn napřed na sušárnu brambor, potom však zcela zanikl. Mnoho malých firem bylo zastaveno.

Ředitelství státních statků v Šumperku zřídilo v roce 1953 v Postřelmově napřed své oddělení a v roce 1957 zde vznikl samostatný státní statek, který potom postupně převzal státní zemědělskou půdu v celém tehdejším okrese Zábřeh. Vzhledem k rozloze a rozptýlenosti majetku byl rozdělen na dvě organizačně hospodářské jednotky, z nichž jedna měla sídlo v Postřelmově a druhá v Krchlebech. V posledním období obhospodařoval přes 4000 hektarů půdy, ale to bylo před osamostatněním více jako poloviny majetku v rámci nového státního statku se sídlem v Krchlebech (1991). Velmi slabé JZD z roku 1950 se o čtyři roky později rozpadlo a jeho pozemky byly převzaty zdejším státním statkem.

Největším a nejdůležitějším faktorem se pro Postřelmov i poměrně široké okolí stal, a to nejen v hospodářské oblasti, elektrotechnický podnik MEZ, který má v Postřelmově vedle ředitelství i základní závod. Z dalších závodů je třeba jmenovat výrobu cementového zboží firmy Beta (dříve Prefa) a brusírnu skla (dříve Bohemia). Občané měli v roce 1990 k dispozici zdravotní středisko, úplnou základní školu, farní úřad katolické církve, kulturní klub, restauraci, ale tehdy ještě jenom tři další obchody a jedno pohostinství.

K památkám v Postřelmově patří zejména kostel sv. Matouše s jádrem ze 17. století, rozšířený hlavně roku 1853 o presbytář. Ještě starší je renesanční hrobka Bukůvků z Bukůvky z roku 1592. Cenná je i raně barokní kaple sv. Prokopa u silnice k Chromči z roku 1696. Na mírném návrší v prostoru statku čp. 153 stávala tvrz. V obci je památkově chráněno i několik usedlostí, hlavně výstavný statek čp. 16 z roku 1837, kde se narodil pedagog a známý vydavatel učebnic a čítanek Jan Jursa (1853 až 1958), a dvě mnohem skromnější usedlosti ze začátku 19. a konce 18. století (čp. 94 a 104). Z významnějších rodáků nutno uvést dalšího pedagoga a hudebního skladatele Julia Eduarda Brachtla (1 849 až 1933) a cestovatele a sběratele Josefa Sontága (1876 až 1958). V posledních desetiletích proslavil Postřelmov zdejší národopisný soubor Markovice.

DALŠÍ INFORMACE: http://postrelmov.zabrezsko.cz