Název vsi se objevuje ve tvaru Veliká Bečva (1629), dále Ober Betzwa (1675), z Hornych Becžwysk (1712), Ober Becžwa (1718), Ober Betschwa, Hornj Beczwa (1846). Obyvatelé v místním nářečí zváni Hornobečvjané, adjektivum hornobečvjanský, hornobečvanský.

Údolí Rožnovské Bečvy začalo být osidlováno od 2. poloviny 16. století. Hlavní roli při osídlovacím procesu hráli rožnovští měšťané a zámožní sedláci z okolních vsí, kteří tu zřizovali ujmiska a paseky, na nichž později vznikaly trvale obydlené pasekářské usedlosti.

Osada byla za obec prohlášena, přibližně v roce 1650 za Baltazara ze Žerotína, ale již dlouho předtím zde žili osadníci a tvořili s okolními osadami Velkou Bečvu. Mezi lety 1680 - 1690 byla obec Bernardem ze Žerotína rozšířena.

Nejstarší písemná zmínka o Horní Bečvě je z roku 1659 v gruntovní knize Valašského Meziříčí. V urbáři z roku 1676 se již vede jako samostatná obec mající 103 domků se 1385 obyvateli. Živili se kácením a dovážením dřeva, sbíráním hub, borůvek a malin, výrobou šindelů, dřevěného nádobí a chovem ovcí. V roce 1676 odváděl fojt kromě jiných povinných odvodů daň za nechování chrta (to znamená, že nechoval psa, kterého by šlechta mohla používat pro lov) 4 míry ovsa (1 míra je přibližně 15 litrů). Sedláci zde nežili a chalupníci dávali půl míry ovsa, slepici a 4 vejce.

Duchovní správa byla zřízena na Horní Bečvě roku 1792. V témže roce byl postaven kostel zasvěcený svatým mučedníkům Janu a Pavlu a zřízena fara v níž bylo zahájeno školní vyučování. Do té doby chodily děti do školy v Hutisku.

Obec náležela v letech 1849 - 1960 k politickému okresu Valašské Meziříčí, s výjimkou let 1855 až 1868, kdy byla součástí tzv. smíšeného okresu Rožnov pod Radhoštěm. Od r. 1949 Dolní Bečva podléhala okresnímu soudu Valašské Meziříčí. Roku 1960 se stala součástí politického a soudního okresu Vsetín.

Roku 1889 byl založen čtenářský spolek Palacký, který organizoval ochotnická divadelní představení. Jeho činnost byla přerušena první světovou válkou. R. 1895 vznikl spolek na opravu kostelní věže, r. 1935 zde byl Spořitelní a záloženský spolek. V l. 1945-1950 působila v obci řada spolků, jako např. Divadelní družina místní osvětové rady, Jednota Československého Orla, Farní odbor Charity Ludmila, místní jednota Československého svazu hasičstva (založena 1906), Národní sjednocení legionářské, Sportovní klub, Svaz národní revoluce, Svaz politických vězňů a pozůstalých po obětech nacizmu, Tělocvičná jednota Sokol a Valašský krúžek.

Přípravný výbor JZD vznikl už v listopadu 1950, avšak JZD bylo založeno až r. 1959. R. 1971 bylo družstvo připojeno k JZD Dolní Bečva, které přijalo název JZD Bečva. R. 1977 bylo JZD Bečva připojeno k JZD Soláň se sídlem v Hutisku-Solanci.

Po r. 1945, kdy započalo osídlování pohraničí, počet obyvatel značně poklesl, přírůstky byly zaznamenány až po r. 1950. Po r. 1961 dochází k dalšímu úbytku obyvatel.
Po r. 1945 bylo vystavěno mnoho rodinných domků, byla postavena nová budova pošty a obvodního oddělení Veřejné bezpečnosti, požární dům, měšťanská škola, vodovod, rekonstruována budova MNV, byla postavena nová mateřská škola a školní jídelna. V l. 1992 - 1994 byla stavěna kanalizace a r. 1994 byla uvedena do provozu čistírna odpadních vod zbudovaná na katastru Prostřední Bečvy. V l. 1994 - 1995 proběhla rekonstrukce úpravny vody v údolí Hluboké, dále byla provedena rekonstrukce základní školy, u níž byla přistavena tělocvična. V listopadu 2001 byl předán do užívání vodovod Šarštýn - Na Bučkové.


Z pamětní knihy obce Horní Bečva

Portáši
Císař Ferdinant III. kázal r. 1638 zemskému hejtmanovi panu hraběti Salmovi, aby vyzdvihl na obranu země sto věrných Valachů. Hlásilo se několik set našich synů, kteří chtěli za naši zem krev prolévati. Občané se domluvili, že půjdou s prosbou milostivému panu hraběti Frant. Ludvíkovi, by jejich žádost za zřízení portášů podporoval. Stavové nabyli přesvědčení, že nutno učiniti potřebné opatření pro bezpečnost majetku. Ne vždy vál v našich horách božský klid. Byly to kdysi obávané nepropustné pralesy. Ještě dnes zbytky jich zde zříme. Nepřehledné naše lesy byly skrýší zbytkům uherských vojsk, zbujné soldatesky, jež si z dob turecké války řemeslo vojenské tak oblíbily, že obrátily svou zvůli proti pokojnému obyvatelstvu údolí Ostravice, Lubiny a Bečvy. Byli to Kurucové, jichž památka černými písmeny zapsána jest v paměti našich osad moravských i slezských. Za noci přepadávali tiché vesničky, vyplenivše je, zmizeli v neproniknutelných lesích bezkydských. Ani v 18. století nepřestávaly loupeživé výpravy Kuruců.Sněm se usnesl, aby sbor portášský byl zřízen a návrh sněmu r. 1717 dosáhl též nejvyššího schválení. Ze všech osad valašských přihlašovali se stateční mladíci u krajského úřadu, kteří chtěli vstoupiti do sboru vojenského. Přijato bylo jen 62 mužů. Ostatní odkázáni na dobu pozdější. Podrobně vylíčeno v knížce "Bratři Doliňáci" od Čeňka Kramoliše. Na Horní Bečvě byli jimi oba synové Doliňákovi, z čísla 5, Michal a Jan a později také Tomáš Doliňák. Nosili kroj valašský s vysokým kloboukem, zbraní byla jim krátká ručnice s kamenem, šavle, silný obušek a v tašce nosili stočenou oprátku. Měsíčně scházeli se k svému představenému do Hrubé Bystřice pro instrukce a žold, 8 kr. denně. Sbor portášský byl rozpuštěn r. 1829.