Venkovský kostel se složitým stavebním vývojem, dochován v podobě z let 1920-22 od arch. B. Dvořáka, připomínající zbořený empírový kostel. Významná fresková výmalba Vojmíra Vokolka s tématem „nasycení zástupů”. Urbanistická dominanta obce.
Jednolodní, orientovaná stavba s obdélnou lodí , s odsazeným, půlkruhově zakončeným presbyteriem, doplněná při západním průčelí novější věží s připojeným šnekovým schodištěm. Exteriér: Hladké okrové plochy fasád člení jen pískovcem obložený sokl, plochý bílý vlys s nevýraznou profilovanou římsou a bíle natřené špalety oken, bez šambrán. Střechy o nízkém spádu jsou kryty eternitem. K západnímu průčelí uprostřed přiléhá čtyřboká věž s polygonálním zakončením a plechovou jehlancovou střechou. Hlavní vstup do podvěží má neorománský půlkruhově zakončený portál, profilovaný oblým prutem mezi ústupky, s bosovanou šambránou. V tympanonu je prostý reliéfní kříž. Vlastní průchod je pravoúhlý, vedou k němu tři kamenné stupně. V koutě mezi jižní stranou věže a lodí je vloženo pískovcem obložené polygonální schodiště. Interiér: Obdélná plochostropá loď osvětlená z obou stran jedním rozměrným půlkruhovým trojdílným oknem, má velmi strohé provedení bez plastického členění, strop bez fabionu. Okna mají subtilní kovové rámy se středním otevíravým křídlem s čirým zasklením. Zděná kruchta na třech nestejných obloucích arkády na hranolových sloupech má plný zděný parapet. Půlkruhový vítězný oblouk, profilovaný na hraně jen oblým prutem mezi ústupky, otevírá pohled do obdélného presbyteria s plochou křížovou klenbou, které je osvětleno z bočních stran vždy jedním půlkruhově zakončeným oknem. Závěrovou stěnu presbyteria člení jako pendant vítězného oblouku mělká široká půlkruhová nika, v níž je umístěn hlavní oltář. Po jeho stranách vedou dva průchody zakryté draperií do klenuté apsidy , sloužící jako sakristie. Vstupní předsíň na západní straně je klenuta segmentově, do kostela z ní vedou dvoukřídlé výplňové dveře s neoslohovým kováním z přestavby na konci 19. století. Ve věži je zavěšen zcela zkorodovaný nehodnotný zvonek, původní zvony byly přemístěny údajně do Vápenného Podola. Kleštinový krov, úprava štítu i topinková dlažba odpovídají období konce 19. – poč. 20. století. Jednoduché až strohé provedení interiéru zcela ovládá originální výmalba, již provedl v letech 1958 – 1962 Vojmír Vokolek na pozvání tehdejšího faráře J. Moštěka.Stručný popis freskové výzdoby: Vítězný oblouk lemuje úzký nápis – jakési motto: „Ty dovedeš otevřít ruku svoji a laskavě nasytit všecko co žije“ ; ve vrcholu je krvácející beránek jako symbol Kristovy oběti, po stranách od stropu dvě žehnající ruce. Po levé straně vítězného oblouku je na stěně výjev „sbírání many“, vpravo výjev z Exodu: „otevření pramene“. Na severní straně kostela je zobrazeno téma „zázračné nasycení“, po levé straně je zachyceno poutní místo Lurdy. Na jižní stěně jsou jako součást scény zobrazeni členové rodiny V. Vokolka, jeho samotného i faráře Moštěka. Na zděné poprsni kruchty je vyobrazena „svatba v Káni Galilejské se zdejšími vesničany; na kůru jsou vyobrazena čtyři roční období. Na severní a jižní straně presbytáře jsou scény ze Starého a Nového zákona, „lámání chleba“ a „setkání se Samaritánkou u studny“. Sakristii zdobí postavy ze Starého a Nového zákona, světci a andělé, je zde Adam s Evou a synem Ábelem a had s useknutou hlavou jako symbol prvotního hříchu, který potírá Archanděl Michael, také Abrahám a Izák, Isaiáš a Jákob a na centrální stěně strom života a pod ním rodina Ježíše Krista. Dále jsou zde i sv. Václav jako český patron, sv. Petr , sv. Štěpán a další; v poslední části fresky jsou hudoucí andělé. Freska v rozšíření kůru ve věži znázorňuje téma „posledního soudu“ ( Archanděl Michael s váhami, Archanděl Gabriel a na jedné straně hříšníci , na druhé duše v očistci). Výjevy jsou obvykle doprovázeny doplňujícími a vysvětlujícími texty (citáty) a postavy světců jsou označeny jmény ve svatozářích. Fresky jsou velmi dobře řemeslně zvládnuté, jasné linie kresby, lehkost, jemné barevné vrstvy odpovídají zvolené technice. Postavy světců jsou pojednány tradičně, avšak ostatní lidé jako současníci autora, portrétním způsobem.
Novostavba kostela z l.1920-22 pojatá jako rekonstrukce dochovaného zbořeného empírového kostela v přestavbě F. Schmoranze v 2.pol.19. století (kvalitní stavba, která je významná pohledová a urbanistická dominanta obce). Významná fresková výmalba s tématem „nasycení zástupů” jednoho z lidsky i umělecky nejsvébytnějších českých umělců 20. století - Vojmíra Vokolka - 1. sakrální prostor, který umělec vyzdobil. Malby, zdůrazňující význam evangelia v současném životě, pokrývají všechny části interiéru stavby kromě stropů a názorně, na způsob Bible chudých, líčí klasické biblické výjevy a motivy na dané téma. Do scény je vtažena samotná architektura i součásti vybavení, ale také přímo hrbokovští obyvatelé a malířova rodina i farář, kteří jsou na freskách zachyceni v kontextu s biblickými postavami a světci, což mělo zdůraznit stálou přítomnost boha mezi lidmi.
