Na vídeňské zemědělskolesnické výstavě v roce 1866 se objevuje mezi plemeny skotu nové jméno - kravařské. Tímto vstupem na kolbiště světových plemen byla zahájena nová éra severomoravského chovatelství, před kterým se otevírají dalekosáhlé perspektivy. Na světové výstavě ve Vídni v roce 1873 byla již před světovým fórem potvrzena a uznána jeho vynikající užitková hodnota a plemeno nastupuje k vítěznému tažení všemi významnými výstavami na konci 19. století. Na uherské zemské výstavě v Budapešti v roce 1885 obdržela chovná kolekce kravařského skotu první cenu. První cena připadla kravařským chovatelům na zemědělskolesnické výstavě ve Vídni v roce 1890, odkud si kromě toho odvezli domů všechny státní ceny ve své skupině.
Ze soutěže dojivosti, která byla u příležitosti této výstavy uspořádána, si odváží první cenu, 250 zlatých, také kravařská dojnice z Blahutovic, když nadojila při několikatýdenní kontrole průměrně denně 18,83 litrů mléka o tučnosti 5,18 %.
Na vídeňské výstavě v roce 1894 obdržel novojičínský spolek chovatelů kravařského skotu za kolekci krav císařovu cenu, vzácný stříbrný pohár. Úspěchy sice sklízela prakticky jedna generace, ale ty byly vyvrcholením dlouholetého historického období vývoje chovatelství skotu, které svými kořeny sahalo hluboko do 17. a 18. století a nabylo intenzivních rozměrů v 1. pol. 19. století.
Kde stála kolébka kravařského skotu? Historikové, zabývající se otázkou vzniku kravařského skotu, odvozují jeho původ z křížen bernských býků s tyrolským skotem, který byl v letech 1780-1790 dovezen na fulnecké panství. Přitom o původu tohoto tyrolského dobytka není nejen nic bližšího známo, ale ani z archivních pramenů panství samotného není patrno, že by se zde aspoň později věnovala chovu skotu nějaká zvláštní pozornost. Naopak se na Fulnecku po celé první půlstoletí 19. věku intenzívně věnovali zušlechťování chovu ovcí a na tomto úseku dosáhli světových výsledků.
S poklesem počtu krav se také zmenšovala produkční základna pro odchov býků, kteří by napomáhali ke zušlechťování okolních stád skotu. Proto také v účetních záznamech zjišťujeme, že s výjimkou roku 1821, kdy se prodalo 33 chovných býčků - v letech 1816 -1842 odprodávalo panství průměrně ročně pouze 8 -11 býčků a z toho většina odcházela na panství mimo vlastní kravařskou oblast.
Zušlechťovací práci v chovu skotu nelze opírat pouze o import kulturnějších plemen. Má-li se dostavit očekávaný výsledek, je nutno předem vytvořit ještě pro každou takovou snahu optimální přirozené podmínky.
K těm patřila a stále ještě patří péče o odpovídající krmivovou základnu. Ve světle historických dokladů dnes zjišťujeme, že k významným nositelům této koncepce patří v kravařské oblasti především panství Kunín (Kunvald), a to zejména v období, kdy jeho majiteli byli Harrachové, rod, z něhož vzešla řada dobrých hospodářů. O těchto rodových schopnostech svědčí několik instrukcí, které se nám dochovaly přímo v archivních záznamech nebo alespoň v citacích některých dřívějších místních badatelů (Weigel, Kolb, Hausrotter).
Kunínské panství chovalo podle dochovaných soupisů zvířat již v první polovině 18. století na svých čtyřech dvorech v Suchdole, Kuníně a v Butovicích 215 krav, 91 jalovic nad 1 rok stáří a 25 býčků a býků 1-5 letých. V tomto stádu působili již cizí býci a krávy (salzburského rázu) a vrchnost dbala, aby doplňování stáda se zajišťovalo z vlastního odchovu zušlechtěnými jedinci. V šedesátých letech 18. století spravoval kunínské panství zplnomocněnec majitele Františka Xavera Harracha, jeho mladší bratr, Ferdinand Bonaventura, který podle dochovaných instrukcí usiloval o zlepšení úrovně chovu skotu nejen dovozy originálních švýcarských krav a býků, ale také zaváděním lepších chovatelských metod a zvyšováním výroby krmiv (mezi jiným setím vojtěšky a melioracemi luk).
Roku 1781 se ujala správy panství dcera Františka Harracha, vzdělaná Walburga, která učinila z Kunína nejen sídlo humanistického pokroku - známého po celé Moravě - ale zasáhla účinně i do hospodářské oblasti. Mezi jiným zdokonalovala dále chov skotu dalšími dovozy z ciziny.Podle dochované zprávy zakoupila na začátku 19. století několik ušlechtilých býků bernského plemene a jimi se pak na panství křížily domácí krávy. Opakovaným křížením, osvěžováním krve novými dovozy a lepší chovatelskou péčí vznikl na vrchnostenských dvorech a později i u místních rolníků ráz, který si svou jakostí získal brzy dobrou pověst i mimo vlastní oblast. V brněnském státním archivu je pod sign. B 14/2399 dochován přehled o pokroku ve
zušlechťování skotu na Moravě v roce 1812, kde právě Kunín zaujímá první místo mezi panstvími Přerovského kraje podle procenta zušlechtěného skotu. Mezi chovnými býky bylo již 85 % zušlechtěného rázu, mezi kravami 82 % a mezi jalovicemi 90 procent. Proto můžeme také číst v topografickém popisu tohoto panství z roku 1821, že v Kuníně
a Suchdole je skot na významném stupni zušlechtění, ačkoliv předpokládanému všeobecnému a vyššímu zdokonalení stojí v cestě málo příznivé současné hospodářské podmínky. Dobrý chov skotu je založen na výnosech kvalitních luk v povodí Odry a na pěstování jetele.
Tyto zhoršené hospodářské podmínky můžeme si ověřit v konferenční knize důchodní z roku 1823, kde je učiněn zápis z dražebního protokolu, podle něhož se v průběhu roku prodalo rolníkům do okolních vesnic 33 krav a 24 jalovic. I toto panství začalo věnovat více pozornosti chovu ovcí.

Zdroj:Vlastivědný sborník okresu Nový Jičín, svazek 3, 1969
Ing. Svatomír Mydlarčík, CSc
Z knihy "Moravské Kravařsko"
Vydal: Region Moravské Kravařsko