Vlastivědnou publikací Moravské Kravařsko vydali příborští učitelé v době, kdy i v našem kraji začalo kulminovat napětí mezi Němci a Čechy. Němcům, kteří zde měli již dlouho hospodářskou a kulturní převahu se nelíbily sílící snahy Čechů o přiznání rovnoprávnosti jazykové, kulturní i hospodářské a o posílení národní pospolitosti, která se upevňovala v průběhu národního obrození. V našem regionu se však tento proces z mnoha důvodů opožďoval. Zdejší Němci byli zvykli na roli panského národa, kterou umocnili, když se zdejší průmyslová výroba ocitla téměř zcela v jejich rukou. Byli to převážně bohatí němečtí podnikatelé, kteří stanuli v čele německých spolků, zakládaných k "obraně" před pronikáním českého živlu do německé výspy, za kterou bylo považováno i Kravařsko. Formy boje byly skryté i otevřené. Němci našli zdatné pomocníky ve státních institucích, městských i obecních radách, někdy i v katolickém a evangelickém kléru, učiteli a profesory. Největší dopad pocítily české menšiny v místech, kde se sváděl zápas o početní převahu, o živnosti, obchody a školy. Docházelo zde ke snahám o odnárodňování a to různými nátlakovými formami - poskytováním výhod nebo propouštěním z práce, výpovědí z továrních bytů, tlakem na zařazování českých dětí do německých škol.
Odezva na uvedené praktiky byla z české strany dlouho nesmělá, bojácná, u dělníků pramenící ze strachu o práci v německých továrnách, u českých obchodníků a živnostníků to byly obavy o zákazníky, malý počet úředníků se strachoval ze šikanování, či ztráty místa. Přesto se od poloviny 80. let minulého století našli odvážní lidé různých profesí, kteří nacházeli způsoby jak čelit německé "obranné" politice. Patřili mezi ně v Novém Jičíně advokáti František Špaček, Ferdinand Dostál-Bystřina, František Derka, katoličtí kněží Jan Šrámek, Karel Dostál Lutinov, starostové českých obcí ve Starém Jičíně, Hodslavicích, Bernarticích a dalších, mnozí studenti, mezi nimi především bratranci Vahalíkové, učitel Karel Jaroslav Maška, již tehdy uznávaný archeolog, ornitolog Josef Tálský, Jan Pilečka a také vydavatelé a autoři Moravského Kravařska Josef Mňuk, Jan Kranich, Antonín Ugwitz. Činnost těchto prvních bojovníků za českou věc směřovala do všech skupin českého obyvatelstva, jejich aktivity byly často riskantní. Zakladali besedy a spolky, utužovali spojení mezi českými obcemi a městy, kde žila v obtížných podmínkách česká menšina. V Novém Jičíně se tato solidarita projevila v roce 1894 při zakoupení budovy Národního domu a ustavení České besedy. V devadesátých letech se v ohrožených místech konaly první národní slavnosti. Zvláště se vydařila Národopisná výstava v Loučce u Nového Jičína r. 1893.
České národní snahy v závěru devatenáctého století silně ovlivnila osobnost Františka Palackého, především jeho duchovní odkaz. Vztahy rodného kraje k Palackému postupně sílily od šedesátých let. Ještě za jeho života v r. 1868 byla vsazena deska na jeho rodný dům a roku 1873 se jeho poslední návštěva rodného kraje změnila v triumfální cestu. Mohutné oslavy stého výročí jeho narození se konaly nejen v Hodslavicích, ale různým způsobem byly oslaveny i v dalších místech našeho kraje. Během jubilejního roku se zakládaly další spolky s jeho jménem, vznikaly besedy, knihovny. Němci to vše sledovali s nevraživostí, nejen pro zesílenou českou národní aktivitu, ale i pro samotného Palackého, jehož pojetí národních dějin odmítali. V Novém Jičíně byla k jejich nelibosti založena v roce 1898 Matice Palackého, která si vytkla odvážný úkol - postarat se o otevření české školy. Její dlouholeté snažení, do roku 1906 doprovázené tvrdým odporem novojičínské radnice, napovídá mnohé o tom, jak těžký život měla dvoutisícová česká menšina v hlavním městě německého Kravařska. Za světlou událost společenského významu, motivovanou rovněž Palackého jubileem, lze oprávněně považovat vydání Moravského Kravařska, kolektivního díla zapálených vlastivědných pracovníků těchto let. Cíle vydavatelů byly širší, než jen projev úcty k Otci národa. Šlo jim o písemný památník, o vlastivědnou publikaci, kde se měly široké české veřejnosti přiblížit přírodní, historické, národopisné a hospodářské zvláštnosti v české části Kravařska. Šlo jim také o opravu a upřesnění údajů o tomto kraji na konci století.
Moravské Kravařsko mělo být protiváhou některým německým tendenčním tvrzením o rozsahu, významu a přednostech zde po staletí žijících německých kolonistů. Nebyl to snadný úkol, neboť německá regionální historiografie zde měla před českou velký náskok, řadu renomovovaných badatelů, kteří do konce století publikovali množství prací. Stačí připomenout Karla Josefa Jurendeho, učitele na vzdělávacím ústavu hraběnky Walburgy Truchsessové v Kuníně, fulneckého Jiřího Jaschkeho, prvního autora moderně pojatých dějin Nového Jičína, dr. Josefa Becka, nebo záslužné vydavatelské dílo Jana Nepomuka Enderse v Novém Jičíně. U těchto starších autorů lze ještě rozeznat značnou míru objektivity. Situace se změnila na sklonku století, kdy část mladší generace německých regionalistů vnášela do svých prací přehnaný patriotismus přerůstající v nacionalismus. Jejich zásluhou se mohli němečtí učitelé při výuce vlastivědy prvopírat o dobře zpracované, leč mnohdy tendenční pomocné texty. Toho si byli vědomí Josef Mňuk, Jan Kranich, Karel Jaroslav Maška, Antonín Ugwitz, Josef Úlehla, učitelé a odborně zdatní autoři článků Moravském Kravařsku.
Věděli, že škola musí vychovávat žáky k hlubšímu vztahu k rodné obcí, kraji i zemi, kde se narodili, žijí a budou pracovat. Vydání Moravského Kravařska právě k roku 1898 lze chápat také jako dar a projev úcty učitelstva Novojičínska Františku Palackému, který svými Dějinami národu českého v Čechách a v Moravě dal obrozujícímu se národu velkou zbraň. Za podobnou, ne sice zbraň, ale morální oporu, možno chápat i jejich dílo, v době, kdy byli čeští lidé v našem kraji nuceni bojovat za svá nejzákladnější práva. O tom, že ji plnilo dobře svědčí záznamy ve starých školních kronikách i články v českých novinách vycházejících v Příboře, Frenštátě a přechodně i v Novém Jičíně na počátku 20. století. Roli jediného vlastivědného sborníku, kromě Pokorného "Okresu příborského", součásti Vlastivědy moravské /1917/, plnilo Moravské Kravařsko až do roku 1932, kdy začal vycházet vlastivědný sborník "Kravařsko" /1932-1938, 1946-1949/ a vyšla Severova práce "Okres novojičínský" /1933/, rovněž jako součást Vlastivědy moravské. A plnilo ji zřejmě dobře, o čemž svědčí skutečnost, že autoři článků v "Kravařsku" se Moravského Kravařska často dovolávali, někdy i ve snaze opravit již překonané názory a poznatky jeho autorů, což je v historickém bádání běžné a potřebné. Moravské Kravařsko letos slaví významné jubileum. Vyšlo v době pro český lid velmi potřebné a splnilo to, co si předsevzali jeho vydavatelé a autoři, že vydávají vlastivědnou knihu, aby "rozhojnila lásku k milé naší domovině". Jan Hanák, znalec období přelomu století, člen redakční rady Vlastivědného sborníku okresu Nový Jičín, nyní v důchodu.
Fotografie převzaty z knihy: Heimat Kuhländchen (Ein Bilderbuch aus alter und neuer Zeit, Heildelberg, 1958).


Zdroj:Časopis Poodří č. 4/1998
Jan Hanák
Z knihy "Moravské Kravařsko"
Vydal: Region Moravské Kravařsko