V průběhu staletí měnila obec své majitele a musela projít mnoha těžkými zkouškami, jako bylo např. vyplenění Bočkajovci, nájezdy vojsk Rákocsiho v r. 1704 a 1705, vpád francouzských vojsk v r. 1805 a pruských vojsk v r. 1866. Cholera kosila životy v r. 1836 a 1866, za velkéko požáru v r. 1895 vyhořelo 21 usedlostí. Za okupace se v Korytné tiskly letáky a obec byla pak osvobozena 26. dubna 1945 Rumuny a rudoarmejci.

Katastr obce měří 1278 ha. Ještě v roce 1900 tvořili většinu obce pastevci a rolníci, poté drobením majetku přibývalo dělníků, zaměstnaných převážně v továrnách v Uherském Brodě a ve sklárnách v Květné. Do r. 1930 pracoval v Korytné vápencový lom. Značná část obyvatel od 2.pol. 19. století odcházela na žňové práce do Rakous, živila se podomním obchodem se zeleninovými semeny a také sběrem léčivých bylin. V zimních měsících pracovala většina obyvatel v rozsáhlých korytňanských lesích.

Po 2. světové válce se zásadně změnila tvář obce. Občané se zaměřili na zlepšení životního a pracovního prostředí svépomocí natolik, že Korytná získala mimo mnoho jiných vyznamenání i "Vyznamenání za zásluhy o výstavbu" a titul "Vzorná obec Jihomoravského kraje". I dnešní členové obecního zastupitelstva budují dál, aby občané naší vesnice žili spokojeně. Vybavenost naší obce je dobrá: vodovod, kanalizaci, elektrifikaci a plynofikaci berou Korytňané jako samozřejmost, máme zde kulturní dům, kde sídlí obecní úřad, místní lidová knihovna, je v něm sál, přísálí a obřadní síň. Další vymoženosti jsou bazén, sauna, hala, hasičská zbrojnice, dům služeb, hospoda, obchody se smíšeným zbožím, fotbalové hřiště se šatnami TJ, hřbitov s domem smutku. Uprostřed vesnice najdeme kostel, základní školu, mateřskou školu, poštu, obecní byty, pálenici. Občané se dovídají potřebné informace prostřednictvím místního rozhlasu, mohou využít telefonní budky, na autobusové spoje počkají v nových čekárnách. Maminky mohou zavést děti na průlezky u fotbalového hřiště nebo s nimi odpočívat v besídce naproti školy. V celé obci se upravují travnaté plochy a volná prostranství osazují okrasnými dřevinami. Vzhledem k tomu, že se obec rozprostírá v příhraniční oblasti, není zde mnoho pracovních příležitostí, ale zato je tu krásná příroda. Ne nadarmo je zdejší krajina součástí CHKO Bílé Karpaty.

Školství v Korytné sahá až do 1. pol. 17.st. Kde se učilo zpočátku, není známo. První zmínka o školní budově je teprve z roku 1768. Roku 1833 si Korytňané postavili novou školu, na tehdejší dobu velmi pěknou. Jelikož obyvatel přibývalo, ani tato škola nestačila, takže r. 1896 byla postavena školní budova o dvou podlažích, která slouží svému účelu dodnes. Zajímavostí je, že všechny školní budovy měly číslo popisné 1. Škola je organizovaná jako trojtřídní s pěti postupnými ročníky, tzn. málotřídka. V současné době navštěvuje školu 45 žáků. Dalšími součástmi školy jsou školní družina s jedním oddělením, mateřská škola také s jedním oddělením a školní jídelna, kde se vaří i pro zaměstnance obce a pro místní důchodce. 2. stupeň ZŠ navštěvují žáci v Nivnici.

Ke Korytné patří neodmyslitelně i kostel svatého Václava, který svou dnešní podobu dostal začátkem 18. století. Kdy byl postaven, o tom není písemných zpráv, ale podle slohu pochází zřejmě ze 14. století. Kolem kostela dřív býval hřbitov, který ovšem už nevyhovoval, a tak byl přemístěn na jiné místo, kde byl postaven i Dům smutku. K církevním budovám obce patří i fara a kaple Nejsvětější Trojice.

Nejen prací živ je člověk, a proto i Korytňané mají své záliby. Odedávna se v obci zpívalo a ke zpěvu hrával gajdoš. Později k němu přibyla hudecká hudba, která po smrti gajdošově hrávala sama.. Ta ale zanikla, když v Korytné začala působit dechová hudba, která vznikla v roce 1893 a hraje dodnes, i když se, pravda, její členové za tu dobu několikrát vyměnili. K dalším spolkům naší obce patří myslivci, hasiči, holubáři a oddíl kopané. Milovníci četby si mohou zapůjčit knihy v místní lidové knihovně. Také děti mohou uplatnit své zájmy v kroužcích při základní škole, a to: tělovýchovném, počítačovém, rybářském, v kroužku posilování, dovedných rukou, či v lidovém souboru písní a tanců Korytňánek.

Korytná má vedle svého nářečí a bohatě zdobeného kroje i svoje lidové zvyky a tradice. Několik večerů před svatým Mikulášem chodívají čerti s Mikulášem a andělem, o Štědrém dnu se někteří lidé postí, aby uviděli zlaté prasátko, o Štědrém večeru se chodí na půlnoční mši. O svatém Janu 27. prosince chodívají chlapci oblečení jako řezníci. Fašank je všemi očekávaný svátek. V pondělí chodívají mládenci v krojích za doprovodu dechové hudby Korytňanky od domu k domu a zpívají. Dostávají zvláštní pečivo - boží milosti nebo koblihy, a slivovici. Večer je pak taneční zábava. V úterý chodí maškary a večer je zase taneční zábava, při níž se o půlnoci za velikého nářku chasy pochovává basa. Potom následuje doba pokání. O Smrtné neděli chodí děvčata s "létečkem", na Zelený čtvrtek "odletěly zvony do Říma" a chlapci klepou na klepáče a na trakaře místo vyzvánění zvonů. O Velikonočním pondělí bývá "šlahačka", chlapci pletou "korbáče" a od děvčat dostávají barvená vajíčka.Večer před 1. květnem se staví máj, který se zase na konci měsíce kácí a obojí se oslavuje. Poslední neděli v září bývají hody, neboť je svátek svatého Václava, patrona našeho kostela. V den Dušiček všichni vyzdobí hřbitov a vzpomínají na zemřelé. Po svatém Martinovi zpravidla napadne sníh a tak se to zase střídá jako ty generace. Škoda, že se některé tradice nedochovaly dodnes.

V katastru obce se nachází minerální voda, lidově nazývaná podle zápachu "Smraďačka". Její pramen je ve výši asi 500 m n. m. a tato voda je známá odedávna. Obsahuje hojnost síry, sůl a ochru, tj. jílovitou léčivou hlínu. Bohužel sláva korytňanské Smraďačky zanikla, patrně pro její odlehlost.

Mezi známé rodáky a přátele obce patří učitel Josef B. Kolář - Kochovský, který napsal několik knih básní a prózy, přičemž si bral náměty ze Slovácka. Další byl Ferdinand Tomek, který se spolu s řídícím Josefem Stivarem zabývali hudbou a národopisem. Akademický malíř Vojtěch Preissig si vzal hojně námětů z Korytné. V chemickém oboru vynikl rodák z Korytné Ing. Dr. Jan Juřena. Dalšími známými osobnostmi byli bratři Stivarové. Básnickou činnost Bedřicha přetrhla předčasná smrt. Rudolf Stivar napsal sbírky básní a zabýval se národopisem. V právnickém řízení byl činný dr. František Stivar. V próze a dramatu působil rodák z Korytné dr. Rudolf Matějíček. Jako botanik vynikl učitel Stanislav Staněk. Korytnou znal bezesporu i učitel národů, Jan Amos Komenský, který se narodil r. 1592 pravděpodobně v sousední Nivnici.

Zpracovala: Mgr. Jarmila Málková

DALŠÍ INFORMACE: http://www.korytná.cz