Smrt jede z města... (fs)
Lidový zvyk pravidelně konaný na Smrtnou neděli ve Vyškově
Na Smrtnou neděli 13. března 2005 se vysokým sněhem bělají všechny pláně kolem cest po celé naší zemi. Ukazuje se, že i přes vyšší březnový datum jaro ještě tak brzy nebude. Přesto kalendář lidových výročních zvyků ošidit nelze, a tak se na dohled dvou neděl i přes tento zimní nečas přiblížily letošní svátky velikonoční.

"Vynášení Smrti patřilo mezi jarními obyčeji k nejzávažnějším", připomíná v zádveří vyškovského zámku při strojení slaměné figuríny Smrti vedoucí dětského souboru Klebetníček Marie Pachtová. "Je to prastarý zvyk, který byl v minulosti živě provozován nejen na vesnicích, ale také ve městech. Slaměná figura Smrti je symbolem zimy, nemoci, smrti a všeho, co mohlo člověku škodit. Proto musela být symbolicky zničena, přemožena," dodává houfu zvědavých dětí. Pozorně však poslouchají také všude kolem stojící dospělí.
Vynášení Smrti a chození s Létečkem je prastará dívčí koleda. Na Hané si děvčata zvolila poručnici, která společně s dalšími dvěma kamarádkami nesla v čele průvodu Smrt.
Figura Smrti je zhotovena ze dvou překřížených dřevěných holí ovázaných slámou. Je oblečena do ženského kroje, její "hlava" ovázána lipským šátkem. K tomu M. Pachtová dětem sděluje: "Musíme Smrt na cestu z města pěkně vypravit. Krásně ji oblečeme, dáme jí korále z vyfouklých vajec, do pasu stuhy, na hlavu šátek. Na své poslední cestě musí být pěkně ustrojená." Z jejího vyprávění se děti také dozvěděly zásadu, že vše z čeho je figurína vyrobená a co ji zdobí, je z neživého materiálu, nic z toho již nemůže dát vzniknout novému životu - sláma je vymlácená a je bez klasů, korále jsou svázány z prázdných makovic nebo častěji z prázdných vyfouklých vajec, dříve se užívaly také prázdné černobílé ulity šneků.
Když je Smrt vystrojena poručnici ji zvedne nad hlavu a vyjde s ní na prostranství před vyškovský zámek. Vedle ní jdou děvčata, která drží stuhy ovázané kolem pasu Smrti. Ostatní děvčata, z nichž poslední nese kytici smrkového chvojí připevněného na holi a ozdobenou papírovými růžemi zvanou Májíček, i přítomní dospělí se dle přání hlavní organizátorky spořádaně seřadí do zástupu, a průvod může vyjít.
Smrt jede z města, potokem je cesta.
Však my tó smrť sprovodíme, do potoka ju hodíme.
Neseme smrtku z našeho města,
povězte nám, povězte, kadyma je cesta.

(Zpráva o vynášení Smrti ve Vyškově z časopisu Folklor 3/2005.)
Text a foto: © František Synek, 03/2005

Celý článek dodaný redakcí 25.5.2005:
Smrt jede z města...
Letošní zima držela dlouho a pevně svoji vládu nad našimi kraji, a tak ještě 13. března - na Smrtnou neděli - se vysokým sněhem bělaly všechny pláně kolem cest po celé naší zemi. Silný mráz pominul teprve před několika dny, ale noční mrazivé teploty a každodenní přívaly sněhu stále dávaly tušit, že i přes březnové datum jaro ještě tak brzy nebude. Přesto kalendář lidových výročních zvyků ošidit nelze, a tak se na dohled dvou neděl i přes tento zimní nečas přiblížily letošní svátky velikonoční. A právě jim předchází v lidovém výročním zvykosloví slavnost, vážící se k neděli Smrtné.
"Vynášení Smrti patřilo mezi jarními obyčeji k nejzávažnějším", připomíná v zádveří vyškovského zámku při strojení slaměné figuríny Smrti vedoucí dětského souboru Klebetníček Marie Pachtová. "Je to prastarý zvyk, který byl v minulosti živě provozován nejen na vesnicích, ale také ve městech. Slaměná figura Smrti je symbolem zimy, nemoci, smrti a všeho, co mohlo člověku škodit. Proto musela být symbolicky zničena, přemožena," dodává houfu zvědavých dětí. Pozorně však poslouchají také všude kolem stojící dospělí.
Vynášení Smrti a chození s Létečkem se koná tradičně na dva týdny před Velikonocemi. Je to prastará dívčí koleda. Na Hané si děvčata zvolila poručnici, obvykle nejstarší dívku, která se postarala o přípravu slavnosti a společně s dalšími dvěma kamarádkami nesla v čele průvodu Smrt.
Figura Smrti je zhotovena ze dvou překřížených dřevěných holí ovázaných slámou. Z ní je vytvořena také hlava, ovázaná bílým šátkem, je oblečena do ženského kroje, její "hlava" ovázána lipským šátkem. K tomu M. Pachtová dětem sděluje: "Musíme Smrt na cestu z města pěkně vypravit. Krásně ji oblečeme, dáme jí korále z vyfouklých vajec, do pasu stuhy, na hlavu šátek. Na své poslední cestě musí být pěkně ustrojená." Z jejího vyprávění se děti také dozvěděly zásadu, že vše, z čeho je figurína vyrobená a co ji zdobí, je z neživého materiálu, nic z toho již nemůže dát vzniknout novému životu - sláma je vymlácená a je bez klasů, korále jsou svázány z prázdných makovic nebo častěji z prázdných vyfouklých vajec, dříve se užívaly také prázdné černobílé ulity šneků.
Když je Smrt vystrojena, poručnice ji zvedne nad hlavu a vyjde s ní na prostranství před vyškovský zámek. Vedle ní jdou děvčata, která drží stuhy ovázané kolem pasu Smrti. Ostatní děvčata, z nichž poslední nese kytici smrkového chvojí připevněného na holi a ozdobenou papírovými růžemi zvanou Májíček, i přítomní dospělí se dle přání hlavní organizátorky spořádaně seřadí do zástupu, a průvod může vyjít.
Smrt jede z města, potokem je cesta.
Však my tó smrť sprovodíme, do potoka ju hodíme.
Neseme smrtku z našeho města,
povězte nám, povězte, kadyma je cesta.
S tímto neustále opakovaným říkáním prochází dívčí průvod ulicemi města. Na cestu dívkám chvílemi vysvitlo mezi šedivými mraky sluníčko, jakoby chtělo ulicemi procházející koledníky zahřát, připomenout blížící se jaro a teplo a dát jim naději na nový život, který vzklíčí z osení, z pupenů stromů, ze semen plodin... Mezitím dívčí průvod pokračuje přes náměstí a odtud k blízké řece Hané.
Na mostě nad tekoucí řekou dívky Smrt odstrojí a ponechají jí jen korále ze slepičích vajíček. Poté ji poručnice vhodí do proudu. Aby dobře plavala, házejí dívky za odplouvající Smrtí vyfouklá vajíčka a přitom z mostu zvučně volají:
Smrtka plave po vodě,
nové léto k nám jede,
s červenými věnci,
s žlutými mazanci.
V tu chvíli jakoby však vládkyně Zima z města nechtěla odejít! Náhle, nečekaně a prudce se zvedá mrazivá fujavice a na dívky říkankou vyprovázející Smrt z města i na po březích stojící diváky se v studených houfech snáší chladná směs velkých sněhových vloček a deště. Všichni se více halí do svých kabátů, dívky do teplých barevných vlňáčků a šátků. V tu chvíli se však i v tom předjarním nečase nad jejich hlavami objeví ozdobený Májek. Symbolem nového života, tepla a jara je nevysoký smrček, bohatě zdobený barevnými papírovými růžemi, fábory a závěsy z vyfouklých vajec, na jehož vrcholu je upevněna malá figurka panenky. Dívky se v dešti opět řadí a vesele volají:
Neseme neseme májíček,
uťal ho, uťal ho Janíček,
pěkné zelené, kvitim zdobené, náš stromeček.
Stejnou cestou, během níž mrazivá přeháňka utichá, se vrací od řeky na náměstí k radnici, kde slavnost zakončí hrami a dívčím tancem se znaky chorovodu.
Přitom M. Pachtová vzpomíná: "Nejstarší podoba tohoto jarního zvyku měla dopolední společnou obchůzku všech děvčat s májíčkem, během které vybrala vajíčka, cukr, mouku, krupici, trnky nebo mák a z těchto darů poručnice připravila kolem poledne pro ostatní dívky hostinu."
Mezitím pomyslná "hostina" se koná také letos. Na závěr jarní koledy dostávají děti - krojované i v civilu - jako dárek jablíčko, čokoládu nebo zdobený perníček. Mnohé si na památku ze slavnosti odnášely s radostí také krátkou větvičku z Májku, zdobenou papírovou růží a zavěšeným vyfouklým vajíčkem. Také já dostávám malý dárek na památku. Nejprve sladký perníček od Zdeny Rotreklové s přáním všeho dobrého, která pohotově doplnila svůj vinš o pozvání na říjnový koncert k 30. výročí založení souboru Trnka; smutně však dodává: "Zrušili nám vysokou vojenskou školu a nemáme chlapce. Sháníme, kde se dá. Věříme, že se výročí dočkáme!" Početná dětská drobotina Klebetníčku, hemžící se nyní živě a vesele s dárky kolem, nás vrací z nedaleké budoucnosti do současnosti.
V tu chvíli mi další milou upomínku na dnešní setkání věnuje M. Pachtová. Je to slámou krásně zdobené velikonoční vajíčko a dřevěná stylizovaná panenka - suvenýr dětského souboru Klebetníček. "A víte, pane doktore, že teprve v průběhu 20. století se zvyk společné obchůzky proměnil na Hané nejprve v dopolední koledu dvojic anebo trojic dívek s Májkou a odpolední společné vynášení Smrti. Jak vidíte, dnes provádíme slavnost během dvou tří hodin odpoledne. Smrt vyneseme z města a v řece utopíme. Májek a s ním i nové léto přineseme do našich domovů," dodává na závěr s radostí z pěkného, i když zimou a přeháňkami provázeného odpoledne. Fr.Synek

DALŠÍ INFORMACE: http://www.fos.cz