CZECH TOURISM TURISTICKÉ REGIONY TR 14  SEVERNÍ MORAVA A SLEZSKO TR 13  STŘEDNÍ MORAVA TR 12  JIŽNÍ MORAVA TR 11  VYSOČINA TR 10  VÝCHODNÍ ČECHY TR 09  ČESKÝ RÁJ TR 15  KRKONOŠE TR 08  ČESKÝ SEVER TR 07  SEVEROZÁPADNÍ ČECHY TR 06  ZÁPADOČESKÉ LÁZNĚ TR 05  PLZEŇSKO TR 04  ŠUMAVA TR 03  JIŽNÍ ČECHY TR 02  STŘEDNÍ ČECHY TR 01  PRAHA PO RUSSKIPOLSKIFRANCAISDEUTSCHENGLISHČESKY
Fulltext
Čtvrtek 28.03.2024
  TOP 20  
  Databanka akcí
 
  KULTURNÍ, ZÁBAVNÍ A SPOTŘEBNÍ VYŽITÍ  
  Sportovní aktivity
Kultura
Zábava
Nákupy
 
  DOPRAVNÍ DOSTUPNOST A MÍSTOPIS  
  Dopravní dostupnost
Místopis
Přírodní zajímavosti
 
  POZNÁVACÍ CESTOVNÍ RUCH  
  Technická pamětihodnost
Církevní památka
Archeologie
Kultura
Lidová architektura
Hrady a zámky
Městské zajímavosti
Židovské památky
Ostatní
 
  LÁZEŇSTVÍ A WELLNESS  
  Lázně
Wellness
 
  ORGANIZACE CESTOVNÍHO RUCHU  
  Organizace cestovního ruchu
 
  SPORT  
  Letectví
Zimní sporty
Vodní sporty
Cykloturistika
Pěší turistika
Ostatní
 
  UBYTOVÁNÍ, STRAVOVÁNÍ, SERVIS NA CESTÁCH  
  Ubytování
Stravování
Gastronomie
Servis na cestách
Mapy
Web kamera
 
Království perníku

DOBROVSKÝ Josef [ Osobnost ]

DOBROVSKÝ Josef (* 17. 8. 1753 Ďarmoty, dnes Balassagyarmat, Maďarsko, + 6. 1. 1829 Brno) - český vědec, filolog, historik, zakladatel slavistiky

Josef Dobrovský byl největší postavou českého osvícenství a počátků národního obrození, jak napsal T. G. Masaryk - "první světový Čech nové doby".

Vyrůstal v německém prostředí v Horšovském Týně. Česky se naučil až za gymnazijních studií v Německém (dnes Havlíčkově) Brodě a Klatovech. Filosofii studoval s vynikajícím prospěchem v Praze v letech 1769-71. Po ročním studiu teologie v Praze se stal novicem jezuitského řádu v Brně, po zrušení řádu (1773) studoval teologii opět v Praze. Na doporučení J. Steplinga a K. J. Seibta učil filosofii a matematiku čtyři syny hraběte F. A. Nostice (1776-87).

První vědeckou prací, kterou oslovil naši vědeckou veřejnost, byla latinsky psaná rozprava z roku 1778, v níž dokázal, že zlomek evangelia svatého Marka, který byl chován v Praze od dob Karla IV. jako vzácný rukopis, není originálem, ale jen opisem z 9. století. Vyhraněným osvícenským kriticismem jsou proniknuty i další historické studie Dobrovského z tohoto období (Co je třeba opraviti v Ungarově vydání Učených Čech, O stáří českého překladu biblického, O zavedení knihtiskařského umění v Čechách aj.).

Veřejnosti, tj. širším kruhům inteligence, byly určeny literární časopisy vydávané Dobrovským - v němčině - v letech 1779-87. (Název se měnil: Česká literatura na rok 1779, Česká a moravská literatura na rok 1780 a Literární magazín Čech a Moravy.) Informoval v nich čtenáře o vědeckém a kulturním ruchu a z hlediska vzdělaného josefínského osvícence v něm kriticky posuzoval veškeré veřejné, kulturní a náboženské dění v Čechách a na Moravě.

Josef Dobrovský se v tomto období představil jako důsledný obhájce svobody myšlení a vědeckého úsudku a nesmlouvavý kritik. Kritiku považoval za veřejnou záležitost, nezbytnou jak pro vědecký výzkum, tak pro ozdravění společenských poměrů. Jeho činností vrcholí v Čechách osvícenský racionalismus a kriticismus. Je přirozené, že se často dostával do nejrůznějších sporů a polemik. Výrazně zasáhl do tehdy společensky významného sporu o Jana Nepomuckého jako mučedníka zpovědního tajemství.

Často vystupoval proti předsudkům a legendám, provázejícím tehdejší náboženský život, i proti dogmatickým názorům církevních představitelů. Vždy však zůstával hluboce věřícím člověkem.

V červenci 1787 byl ustanoven prorektorem a v srpnu 1789 rektorem generálního semináře na Hradisku u Olomouce. Semináře, které měly zajišťovat státní výchovu kněží, byly po smrti císaře Josefa II. zrušeny. Dobrovský byl ve svých sedmatřiceti letech penzionován a v lednu 1791 se "modrý abbé", jak se mu přezdívalo, vrátil do Prahy.

Na slavnostním zasedání České společnosti nauk 25. září 1791 vystoupil Dobrovský - za účasti císaře Leopolda II. - s referátem o oddanosti a náklonnosti slovanských národů arcidómu rakouskému, v němž vyjádřil jazykové požadavky českých vlastenců. Na rozdíl od tehdy četných jazykových obran nebyl však Dobrovského projev poníženou prosbou či dokazováním užitečnosti češtiny pro státní úředníky. Připomněl panovníkovi, že Slované tvoří většinu jeho říše a že jsou silou, která může i v budoucnu ochránit "rakouské panování" před nepřátelskými útoky. Dobrovského řeč vyšla tiskem (německy) a v překladu K. I. Tháma si ji mohli přečíst i čtenáři Krameriových novin. Jestliže Dobrovského činnost ovlivňovala dosud jen úzký okruh inteligence, vstoupilo nyní jeho jméno do vědomí širší české veřejnosti. Z učeného osvícence se naráz stal národní buditel.

V období nastupující politické reakce nenašel Dobrovský přiměřené zaměstnání, a tak zůstal soukromým učencem se skromnou penzí, podporován svými šlechtickými přáteli. V letech 1791-1822 napsal řadu významných prací, které rozhodujícím způsobem ovlivnily vývoj české historiografie, dějin české literatury, české jazykovědy a slavistiky.

V roce 1802-23 vydal cyklus historických pojednání pod souhrnným názvem Kritické pokusy jak očistit starší české dějiny od pozdějších výmyslů. Navazovaly na studie z 80. let a název vcelku přesně vystihuje jejich smysl.

K základním dílům Dobrovského patří Dějiny české řeči a literatury z roku 1792. V roce 1818 vydal podrobnější Dějiny české řeči a starší literatury, dovedené však, vzhledem k cenzuře, jen do roku 1526. Těmito díly a řadou dalších studií založil novodobou českou literární historii. Položil také základ k onomu pojetí českých dějin, které pak vytvořil jeho žák František Palacký.

Dobrovský patřil ke generaci, která nevěřila v uplatnění českého jazyka v náročné literatuře a vědě. Přesto se však o jeho další rozvoj zasloužil tak jako nikdo jiný. Shrnul slovní bohatství češtiny a vědecky odůvodnil a stanovil pevná mluvnická pravidla a zásady pro tvoření nových slov. Učinil tak v četných studiích, především však v dílech Zevrubná mluvnice jazyka českého (1809) a Česko-německý slovník (I. díl 1802, II. díl, dokončovaný A. Puchmajerem a V. Hankou, 1821). Svým dílem otevřel Dobrovský cestu Jungmannově generaci, pro kterou modernizace a zvelebení českého jazyka byly stěžejním programem. (Dobrovský sám byl například v názoru na tvoření nových slov poměrně konzervativní.)

Spolu s V. F. Durychem je Dobrovský zakladatelem naší slavistiky. Monumentálním dílem v tomto oboru je jeho latinsky psaná práce Základy jazyka staroslověnského z roku 1822.

Od 80. let se podílel na činnosti České společnosti nauk. Udržoval písemné i osobní kontakty s vědci z mnoha evropských zemí i se svými žáky, mezi které mj. patřili B. Kopitar, A. Puchmajer, V. Hanka a F. Palacký.

Světově proslulý a uznávaný vědec J. Dobrovský měl obrovskou autoritu i u nové generace českých vlastenců. Nicméně zůstával mimo centrum národních snah, které se od druhého desetiletí 19. století tvořilo kolem J. Jungmanna. I když nesdílel romantické nadšení a víru této generace, přesto její snahy podporoval. Do otevřeného sporu s Jungmannem a jeho druhy se Dobrovský dostal v souvislosti se sporem o pravost tzv. Rukopisu zelenohorského. Že jde o padělek, poznal Dobrovský okamžitě po jeho "objevení" v roce 1818. Když však navzdory jeho upozornění byl rukopis po čtyřech letech otištěn v časopise Krok (a poté i v německém překladu), vystoupil veřejně a ve třech článcích dokázal nepravost rukopisu. Nepřímou odpovědí na jeho vystoupení byly články označující Dobrovského za "superkritika", "nevlastence", "odrodilce" či "slavisujícího Němce". Dobrovského dílo proto bylo českými vlastenci mnoho let opomíjeno. Teprve přehodnocení pohledu na národní minulost provedené na sklonku století T. G. Masarykem a dalšími ocenilo obrovský význam Josefa Dobrovského a jeho díla.

UMÍSTĚNÍ


Typ záznamu: Osobnost
AKTUALIZACE: uživatel č. 685 org. 2, 18.11.2004 v 14:28 hodin
Copyright 1998-2024 © www.infoSystem.cz,
součást prezentačního a rezervačního systému Doménová koule ®
1 PRAHA
2 STŘEDNÍ ČECHY - ZÁPAD
3 STŘEDNÍ ČECHY-JIHOVÝCHOD
4 STŘEDNÍ ČECHY - SV - POLABÍ
5 JIŽNÍ ČECHY
6 ŠUMAVA - VÝCHOD
7 CHODSKO
8 PLZEŇSKO
9 TACHOVSKO - STŘÍBRSKO
10 ZÁPADOČESKÝ LÁZEŇSKÝ TR
11 KRUŠNÉ HORY - ZÁPAD
12 KRUŠNÉ HORY
13 ČESKÉ STŘEDOHOŘÍ-ŽATECKO
14 DĚČÍNSKO A LUŽICKÉ HORY
15 MÁCHŮV KRAJ
16 LUŽICKÉ HORY A JEŠTĚD
17 FRÝDLANTSKO
18 JIZERSKÉ HORY
19 ČESKÝ RÁJ
20 KRKONOŠE - ZÁPAD
21 KRKONOŠE - STŘED
22 KRKONOŠE - VÝCHOD
23 PODZVIČÍNSKO
24 KLADSKÉ POMEZÍ
25 HRADECKO
26 ORLICKÉ HORY A PODORLICKO
27 PARDUBICKO
28 CHRUDIMSKO - HLINECKO
29 SVITAVSKO
30 VYSOČINA
31 MORAVSKÝ KRAS A OKOLÍ
32 BRNO A OKOLÍ
33 PODYJÍ
34 LEDNICKO - VALTICKÝ AREÁL
35 SLOVÁCKO
36 STŘEDNÍ MORAVA - HANÁ
37 ZLÍNSKO
38 BESKYDY A VALAŠSKO
39 OBLAST OSTRAVSKO
40 OBLAST POODŘÍ
41 OPAVSKÉ SLEZSKO
42 TĚŠÍNSKÉ SLEZSKO
43 OBLAST JESENÍKY