CZECH TOURISM TURISTICKÉ REGIONY TR 14  SEVERNÍ MORAVA A SLEZSKO TR 13  STŘEDNÍ MORAVA TR 12  JIŽNÍ MORAVA TR 11  VYSOČINA TR 10  VÝCHODNÍ ČECHY TR 09  ČESKÝ RÁJ TR 15  KRKONOŠE TR 08  ČESKÝ SEVER TR 07  SEVEROZÁPADNÍ ČECHY TR 06  ZÁPADOČESKÉ LÁZNĚ TR 05  PLZEŇSKO TR 04  ŠUMAVA TR 03  JIŽNÍ ČECHY TR 02  STŘEDNÍ ČECHY TR 01  PRAHA PO RUSSKIPOLSKIFRANCAISDEUTSCHENGLISHČESKY
Fulltext
Pondělí 23.05.2022
  TOP 20  
  Databanka akcí
 
  KULTURNÍ, ZÁBAVNÍ A SPOTŘEBNÍ VYŽITÍ  
  Sportovní aktivity
Kultura
Zábava
Nákupy
 
  DOPRAVNÍ DOSTUPNOST A MÍSTOPIS  
  Dopravní dostupnost
Místopis
Přírodní zajímavosti
 
  POZNÁVACÍ CESTOVNÍ RUCH  
  Technická pamětihodnost
Církevní památka
Archeologie
Kultura
Lidová architektura
Hrady a zámky
Městské zajímavosti
Židovské památky
Ostatní
 
  LÁZEŇSTVÍ A WELLNESS  
  Lázně
Wellness
 
  ORGANIZACE CESTOVNÍHO RUCHU  
  Organizace cestovního ruchu
 
  SPORT  
  Letectví
Zimní sporty
Vodní sporty
Cykloturistika
Pěší turistika
Ostatní
 
  UBYTOVÁNÍ, STRAVOVÁNÍ, SERVIS NA CESTÁCH  
  Ubytování
Stravování
Gastronomie
Servis na cestách
Mapy
Web kamera
 
Království perníku

Historie Božího Daru [ Historie (archivní dokument) ]

Založení Božího Daru úzce souvisí s těžbou stříbra a cínu. Území pozdějšího Božího Daru patřilo od roku 1424 českým pánům z Tetova. Po smrti Jiřího Viléma z Tetova připadlo Jiřímu z Poděbrad. Ten je v roce 1459 předal jako svatební dar své dcery Zdenky saskému kurfiřtovi Albrechtovi. Oblast Božího Daru se tak stala součástí saského panství Schwarzenberg. Po roce 1528 byla v regionu nalezena bohatá ložiska stříbrné rudy. 13. května 1529 proto saský kurfiřt Johann Friedrich vyhlásil pro území severně od šlikovského Jáchymova kutací svobodu. V roce 1534 dostal Boží Dar horní řád. Rychlý rozmach dolování vedl k četným sporům o průběh státní hranice mezi Čechami a Saskem. Kurfiřt Johann Friedrich roku 1533 smlouvou s dědici pánů z Tetova region získal do svého vlastnictví. V témže roce byla z popudu schneebergských horníků zahájena výstavba obce Božího Daru podle předem stanoveného zastavovacího plánu. Podle pověsti se nová obec původně nazývala Wintersgrün. Název Boží Dar údajně vzešel z výroku saského kurfiřta Johanna Friedricha, jemuž horníci při jeho návštěvě Božího Daru roku 1546 nabídli k odpočinku sedačku ze stříbra. Panovník ji odmítl použít se slovy: "Tento ušlechtilý kov je Vaším chlebem, je to dar Boží". Prvotním způsobem těžby stříbra a cínu bylo povrchové dolování na výstupech rudných žil a rýžování v náplavech potoků. Podél říčky Černé západně od Božího Daru se zachovalo mnoho rýžovnických sejpů, pozůstatků někdejšího rýžování. Po vyčerpání snadno přístupných primárních ložisek horníci přikročili k hlubinné těžbě ražením štol a šachet. Vytěžené rudy se dále zpracovávaly ve stoupách, mlýnech, hutích a hamrech. Nejbohatší stříbrnou šachtou byl kolem roku 1540 důl sv. Vavřince. Export zušlechtěného surového stříbra a cínu z tzv. lesních cínových dolů v oblasti Boží Dar, Horní Blatná, Pernink, Abertamy a Hřebečná byl v 16. století velmi významný. S krušnohorským cínem se obchodovalo po celé Evropě. Kromě stříbra a cínu se v okolí Božího Daru těžily také rudy železné, kobaltové a vismutové. V roce 1561 zde bylo nalezeno i několik zrn zlata. Význam božídarského dolování začal klesat koncem 16. století. Citelnou ztrátou byla pro místní hornictví vynucená emigrace luteránských horníků a důlních podnikatelů do Saska po roce 1624. Těžba cínu, byť velmi nízká, se v okolí Božího Daru udržela až do počátku 19. století, zcela zanikla v roce 1820. Dne 6. června roku 1546 získal Boží Dar od saského kurfiřta Johanna Friedricha jakožto zakládací listinu privilegium svobodného horního města. Tou obyvatelům města povolil těžbu stříbra a cínu, založení farního kostela, volné obchodování a provozování řemesel jakož i týdenní a výroční trhy. Toto zásadní městské privilegium dne 25. července 1608 v Praze potvrdil římský císař a český král Rudolf II. a navíc obohatil právem městského soudu, obchodu se solí a právem pivovárečným. O pět let později (3. ledna 1613) tato práva ve Vídni potvrdil také římský císař a český král Matyáš II. Pergamenové originály těchto tří listin jsou dnes uloženy ve Státním okresním archivu v Karlových Varech. V letech 1546-1547 Boží Dar připadl k zemím české koruny. I poté trvající spory o hraniční území byly definitivně zakončeny tzv. schneebergskou dohodou z 26. října 1556 mezi českým královstvím a saským kurfiřtstvím. Na jejím základě byly přesně vymezeny hranice obou zemí a v létě 1558 vyznačeny hraničními kameny. Vrcholný rozmach božídarského dolování spadá do 50. a 60. let 16. století, kdy město mělo přes 2000 obyvatel. V roce 1580 král Rudolf II. povýšil Boží Dar na královské horní město. Během třicetileté války byl Boží Dar několikrát vystaven drancování a násilnostem. Roku 1643 byl vypleněn Švédy. Po útlumu dolování v 17. a 18. století se původní živé hornické středisko postupně proměnilo v poklidné horské městečko, jehož obyvatelé se živili různými domácími výrobami. Kolem roku 1800 měl Boží Dar necelých 1400 obyvatel a na 200 domů. Během první světové války padlo 88 mužů z Božího Daru. Jejich památku uctil v roce 1925 pomník na náměstí obce. Po první světové válce se Boží Dar stal oblíbeným letoviskem a střediskem letní turistiky a zimních sportů. Tento dominantní ráz si městečko naštěstí zachovalo i přes osudové peripetie západního Krušnohoří ve 20. století (2. světová válka, odsun německého obyvatelstva, komunistická éra 1948-1989, devastace lidských sídel v padesátých a šedesátých letech, umírání krušnohorských lesů v důsledku průmyslových imisí) až do současnosti.

UMÍSTĚNÍ

DALŠÍ INFORMACE: http://www.bozi-dar.cz

AKTUALIZACE: uživatel č. 685 org. 2, 04.10.2004 v 14:56 hodin
Copyright 1998-2022 © www.infoSystem.cz,
součást prezentačního a rezervačního systému Doménová koule ®
1 PRAHA
2 STŘEDNÍ ČECHY - ZÁPAD
3 STŘEDNÍ ČECHY-JIHOVÝCHOD
4 STŘEDNÍ ČECHY - SV - POLABÍ
5 JIŽNÍ ČECHY
6 ŠUMAVA - VÝCHOD
7 CHODSKO
8 PLZEŇSKO
9 TACHOVSKO - STŘÍBRSKO
10 ZÁPADOČESKÝ LÁZEŇSKÝ TR
11 KRUŠNÉ HORY - ZÁPAD
12 KRUŠNÉ HORY
13 ČESKÉ STŘEDOHOŘÍ-ŽATECKO
14 DĚČÍNSKO A LUŽICKÉ HORY
15 MÁCHŮV KRAJ
16 LUŽICKÉ HORY A JEŠTĚD
17 FRÝDLANTSKO
18 JIZERSKÉ HORY
19 ČESKÝ RÁJ
20 KRKONOŠE - ZÁPAD
21 KRKONOŠE - STŘED
22 KRKONOŠE - VÝCHOD
23 PODZVIČÍNSKO
24 KLADSKÉ POMEZÍ
25 HRADECKO
26 ORLICKÉ HORY A PODORLICKO
27 PARDUBICKO
28 CHRUDIMSKO - HLINECKO
29 SVITAVSKO
30 VYSOČINA
31 MORAVSKÝ KRAS A OKOLÍ
32 BRNO A OKOLÍ
33 PODYJÍ
34 LEDNICKO - VALTICKÝ AREÁL
35 SLOVÁCKO
36 STŘEDNÍ MORAVA - HANÁ
37 ZLÍNSKO
38 BESKYDY A VALAŠSKO
39 OBLAST OSTRAVSKO
40 OBLAST POODŘÍ
41 OPAVSKÉ SLEZSKO
42 TĚŠÍNSKÉ SLEZSKO
43 OBLAST JESENÍKY