CZECH TOURISM TURISTICKÉ REGIONY TR 14  SEVERNÍ MORAVA A SLEZSKO TR 13  STŘEDNÍ MORAVA TR 12  JIŽNÍ MORAVA TR 11  VYSOČINA TR 10  VÝCHODNÍ ČECHY TR 09  ČESKÝ RÁJ TR 15  KRKONOŠE TR 08  ČESKÝ SEVER TR 07  SEVEROZÁPADNÍ ČECHY TR 06  ZÁPADOČESKÉ LÁZNĚ TR 05  PLZEŇSKO TR 04  ŠUMAVA TR 03  JIŽNÍ ČECHY TR 02  STŘEDNÍ ČECHY TR 01  PRAHA PO RUSSKIPOLSKIFRANCAISDEUTSCHENGLISHČESKY
Fulltext
Пятница 29.03.2024
  TOP 20  
  Databanka akcí
 
  KULTURNÍ, ZÁBAVNÍ A SPOTŘEBNÍ VYŽITÍ  
  Sportovní aktivity
Kultura
Zábava
Nákupy
 
  DOPRAVNÍ DOSTUPNOST A MÍSTOPIS  
  Dopravní dostupnost
Místopis
Přírodní zajímavosti
 
  POZNÁVACÍ CESTOVNÍ RUCH  
  Technická pamětihodnost
Církevní památka
Archeologie
Kultura
Lidová architektura
Hrady a zámky
Městské zajímavosti
Židovské památky
Ostatní
 
  LÁZEŇSTVÍ A WELLNESS  
  Lázně
Wellness
 
  ORGANIZACE CESTOVNÍHO RUCHU  
  Organizace cestovního ruchu
 
  SPORT  
  Letectví
Zimní sporty
Vodní sporty
Cykloturistika
Pěší turistika
Ostatní
 
  UBYTOVÁNÍ, STRAVOVÁNÍ, SERVIS NA CESTÁCH  
  Ubytování
Stravování
Gastronomie
Servis na cestách
Mapy
Web kamera
 
Království perníku

Hydrologie Krkonošského národního parku [ Hydrogeologie ]

Hydrologie Krkonošského národního parku

Říční síť
Dnešní charakter říční sítě v Krkonoších souvisí úzce s geomorfologickým vývojem pohoří. Směry hlavních krkonošských toků jsou až na nepočetné výjimky zhruba shodné s původními úvalovitými údolími třetihorního zarovnaného reliéfu. Podstatný je však rozdíl mezi říční sítí na polské a na české straně pohoří. Polská strana Krkonoš, tvořená poměrně přímým a příkrým svahem, neposkytovala podmínky pro rozvinutí složitější vodní sítě. Na české straně je situace složitější. Hlavní krkonošské toky mají sice základní směr též kolmý k hlavnímu hřebeni, ale vlivem větší rozlohy této části pohoří, větší délky řek, většího přehloubení údolí, menšího sklonu hladiny a složitějších horninových podmínek zde vznikly rozvětvenější a rozsáhlejší říční systémy. Hlavní toky (Jizera, Jizerka, Labe, Malé Labe a Úpa) přijímají na rozdíl od polských početné přítoky ještě v horách. Pro tyto pobočky je typické, že jsou nejčastěji kolmé na hlavní tok; jejich přítoky opět ústí převážně v pravém úhlu, takže vzniká tzv. mřížovitá vodní síť. Samostatnou zmínku zaslouží toky rovnoběžné s hlavním krkonošským hřebenem. Nejvýznamnější z nich jsou Mumlava, pramenné Labe, Bílé Labe a Dolský (Svatopetrský) potok. Vznik jejich údolí úzce souvisí s existencí kontaktního pásma. Jeho tvrdé horniny znemožňovaly vznik údolí, a proto se stékající voda koncentrovala na jeho okrajích, kde v okolních měkčích horninách vytvořila hluboká údolí, rovnoběžná s kontaktním pásmem. Krkonošské řeky patří podle klimaticko-hydrologické klasifikace řek stejně jako všechny ostatní české řeky k tzv. středoevropskému (oderskému) typu, který se vyznačuje jarním průtokovým maximem v době tání sněhu a minimálním průtokem v létě, kdy je nejvyšší výpar. Obecně nejsou Krkonoše zvlášť významnou zásobárnou vody. Malou jímavost krkonošských hornin a převážně mělkých zvětralin kompenzují sice poněkud vysoké srážky a velká lesnatost území, ale při nevelké ploše pohoří i jednotlivých povodí trpí přesto řeky velkou rozkolísaností průtoků, která se projevuje nebezpečnými povodněmi za vydatných dešťů a velmi nízkými průtoky při dlouhodobějších suchých obdobích. V Krkonoších pramení největší česká řeka Labe, která bezprostředně odvodňuje jen asi třetinu české části pohoří. Přímo v Krkonoších přijímá větší přítoky Bílé Labe (při soutoku větší než samotné Labe) a Dolský potok; další krkonošské říčky, Malé Labe a Čistou, přijímá až v podhůří, v Hostinném. Východní třetinu pohoří odvodňuje Úpa, mezi její nejvýznačnější přítoky patří Zelený potok, Malá Úpa a Lysečinský potok. Vody ze západní třetiny pohoří tečou do Jizery, z jejich přítoků je v Krkonoších nejvýznamnější Mumlava, Rokytnický a Vejpálický potok a krkonošská Jizera.


Vodopády
Na krkonošských tocích se nalézají početné vodopády, jež jsou jednou z turistických atraktivit území. Nedostatkem většiny zdejších vodopádů je jejich malá vodnost v létě a také to, že málokterý skutečně padá svisle - většina z nich spadá kaskádovitě nebo dokonce stéká po skále. Podle původu je můžeme rozdělit na několik typů. První skupina vděčí za svůj vznik činností ledovce, který přehloubil dno hlavního údolí, a to relativně tak rychle, že vodní eroze přítoků nestačila prohlubovat i postranní údolí na stejnou úroveň. Postranní údolí se tak dostalo do pozice visutého údolí, tzn. že v místě vyústění přítoku vznikl stupeň, který potok překonává vodopádem. V Krkonoších do této kategorie patří nejvyšší vodopády: Pančavský (140 m vysoký), Horní Úpský (120 m), Labský (45 m), Pudlavský (90 m), Dvorského potoka (asi 40 m); na polské straně např. vodopád Lomniczki. (Uvedené vodopády jsou soustavami kaskád, někdy i bezprostředně nenavazujících, proto je jejich celková výška stanovena podle podrobných topografických map a některé údaje se liší od jinde uváděných výšek, obvykle menších, vztahujících se však jen ke hlavnímu stupni vodopádu.) Další skupina vodopádů je podmíněna tzv. strukturními příčinami. Vznikají v místě, kde potok přechází kontakt dvou různě tvrdých hornin (nebo různě tvrdých partií téže horniny); měkčí hornina je rychleji vymílána, a proto tu vzniká stupeň, překonávaný vodopádem. Sem patří většina nižších vodopádů, jako je Huťský vodopád, vodopády u Žacléřských Bud, na Jelením potoce, kaskády na Kotelském potoce (Rudolfov), Klínovém potoce, Dolském potoce a jeho přítocích, v Labské soutěsce, v Pramenném dole aj. Poněkud odlišný je typ vodopádů, které vznikly na údolních ledovcových stupních, v místech bývalých ledopádů. I tyto stupně, na nichž jsou např. Dolní Úpský vodopád nebo Malý Labský vodopád, vznikly na styku nestejně tvrdých horninových partií. A nakonec jsou to vodopády podmíněné tektonicky, tj. zlomy nebo výraznými puklinovými systémy a odlučností jimi podmíněnou. Sem patří např. vodopády a kaskády Bílého Labe, Mumlavy, Kamenice, Červeného potoka aj.


Jezera
Skutečná, větší jezera přirozeného původu jsou v Krkonoších pouze dvě, a to Wielki a Maly Staw na polské straně pohoří. Jsou to hrazená jezera ledovcového původu, což jednoznačně ukazuje jejich poloha na dně typických ledovcových karů, ale i mohutné morénové valy, které tvoří hráze jezer. Stejného původu jsou i drobná jezírka na dně Velké Sněžné jámy rovněž na polském území, která na rozdíl od předchozích mají podzemní odtok. Jedno zcela malé jezírko - Mechové jezírko, hrazené morénou, se nachází i na naší straně pohoří, a to v údolí Kotelského potoka pod Kotelními jámami. Ještě menších rozměrů jsou jezírka v rašeliništích, tzv. rašelinná oka, která jsou nejpočetnější na Úpské a Pančavské rašelině.


Povodně
Krkonošská historie zaznamenává celou řadu povodní. Vůbec největší známé průtrže mračen a následující katastrofální povodně postihly Krkonoše koncem minulého století, 17. července 1882 a zvláště 29. - 30. července 1897, kdy průtoky překročily vysoko hodnoty stoletých vod. Na české straně Krkonoš při nich zahynulo 120 lidí a škody dosáhly 14 miliónů korun. Tak hrozné důsledky však nelze přičíst jen nepřízni počasí - svůj výrazný podíl na nich měl i člověk sám. Staletí trvající a stále se stupňující pastva, těžba dřeva a další využívání hor bez respektování základních zásad ochrany přírody měly za následek odlesňování i změny skladby lesů a vegetace vůbec. Po těchto povodních si však již odpovědná místa uvědomila dopad této činnosti a začalo se pracovat na opatřeních, která by zamezila opakování těchto katastrof. V následujících desetiletích začal člověk uplatňovat jak lesotechnická, tak vodohospodářská opatření; sem patří i rozsáhlé regulace některých toků a také stavění retenčních nádrží, z nichž největší je na Labi pod Špindlerovým Mlýnem.


Využití vodních toků
Bezprostřední využití krkonošských toků bylo významnější spíše v minulosti. Koncem 16. a počátkem 17. století, kdy byly krkonošské lesy téměř vytěženy pro potřeby kutnohorských dolů, byly na zdejších tocích četné drobné nádrže, klauzy, z nichž se vypouštěla nadržená voda a plavila se tak polena dolů po řekách. V době, kdy začal do hor pronikat průmysl, byly řeky přepaženy četnými jezy a voda náhonů, využívající velkého sklonu, roztáčela kola strojů v továrnách. Četné později zanikly, ale některé přetrvaly dodnes. Vedle dalšího odvětví, lovu ryb, přistoupil v moderní době ještě další důležitý prvek využití krkonošských řek: sportovní a rekreační.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

UMÍSTĚNÍ

DALŠÍ INFORMACE: http://www.krnap.cz

Typ záznamu: Hydrogeologie
AKTUALIZACE: Jana Holáňová (Beskydy-Valašsko, regionální agentura CR) org. 2, 10.09.2004 v 14:43 hodin
Copyright 1998-2024 © www.infoSystem.cz,
součást prezentačního a rezervačního systému Doménová koule ®
1 PRAHA
2 STŘEDNÍ ČECHY - ZÁPAD
3 STŘEDNÍ ČECHY-JIHOVÝCHOD
4 STŘEDNÍ ČECHY - SV - POLABÍ
5 JIŽNÍ ČECHY
6 ŠUMAVA - VÝCHOD
7 CHODSKO
8 PLZEŇSKO
9 TACHOVSKO - STŘÍBRSKO
10 ZÁPADOČESKÝ LÁZEŇSKÝ TR
11 KRUŠNÉ HORY - ZÁPAD
12 KRUŠNÉ HORY
13 ČESKÉ STŘEDOHOŘÍ-ŽATECKO
14 DĚČÍNSKO A LUŽICKÉ HORY
15 MÁCHŮV KRAJ
16 LUŽICKÉ HORY A JEŠTĚD
17 FRÝDLANTSKO
18 JIZERSKÉ HORY
19 ČESKÝ RÁJ
20 KRKONOŠE - ZÁPAD
21 KRKONOŠE - STŘED
22 KRKONOŠE - VÝCHOD
23 PODZVIČÍNSKO
24 KLADSKÉ POMEZÍ
25 HRADECKO
26 ORLICKÉ HORY A PODORLICKO
27 PARDUBICKO
28 CHRUDIMSKO - HLINECKO
29 SVITAVSKO
30 VYSOČINA
31 MORAVSKÝ KRAS A OKOLÍ
32 BRNO A OKOLÍ
33 PODYJÍ
34 LEDNICKO - VALTICKÝ AREÁL
35 SLOVÁCKO
36 STŘEDNÍ MORAVA - HANÁ
37 ZLÍNSKO
38 BESKYDY A VALAŠSKO
39 OBLAST OSTRAVSKO
40 OBLAST POODŘÍ
41 OPAVSKÉ SLEZSKO
42 TĚŠÍNSKÉ SLEZSKO
43 OBLAST JESENÍKY