Z dochovaných archivních pramenů nelze dnes přesně určit vznik Rokytnice. Její počátky lze datovat na přelom 13. a 14. století, kdy tehdejší vlastníci tohoto panství - Páni z Rychnova počali kolonizovat toto území, bohaté na zásoby dřeva. První zmínka o tehdy uhlířské osadě je datována k roku 1318. Roku 1487 vzniká odtržením od rychnovského panství samostatný statek - základ pozdějšího rokytnického panství. Roku 1548 kupují toto zboží Lickové z Rýzemburka, kteří začali budovat v místě dnešního zámku vodní tvrz. Roku 1567 kupuje zadlužené panství německý šlechtic původem z Horní Lužice - Joachim Mauschwitz z Armenruh. Za jeho vlády se začíná z běžného života vytrácet český jazyk, který jen ztěží odolává silnému tlaku přicházejících německy mluvících kolonistů, především řemeslníků. Za vlády Mauschwitzů se začíná na panství vést přehledná správní agenda. Mauschwitzové byli v dějinách města známí jako velmi přísní na své poddané, kteří tak v hojné míře prchali na okolní panství. Přesto se zasloužili o rychlý rozvoj řemesel a cechů na panství. Od roku 1616 do roku 1627 drží Rokytnici krátce Zieglerové z Klipphausenu. Roku 1627 kupuje panství Jan Mikuláš svobodný pán z Nostitz, německý rod později povýšený do hraběcího stavu. Jeho vliv na panství trvá až do konce 30. let 20. století. Nostitzové se podíleli na další kolonizaci panství, především zakládáním nových vsí (Panské Pole, Julinčino údolí, Hanička, Hadinec) a dalším rozvojem řemesel. Z významných představitelů nelze nevzpomenout Otto z Nostitz, který udělil r. 1651 městečku 13 důležitých privilegií. Od r. 1712 žilo v Rokytnici také několik židovských rodin. Vlastník tehdejšího panství hrabě Nostitz jim povolil zřízení vlastního hřbitova, který se dochoval v torzu do dnešních dnů. Židé měli vyčleněnou ulici od budovy dnešní pošty směrem k Dolní Rokytnici. Dodnes je v jednom z domů dochováno torzo jejich očistné lázně. Další významnou židovskou památkou byla synagoga pocházející z roku 1868, která byla nacisty vypleněna v prosinci 1938. Později byla adaptována na obytný dům.

Po celé období velmi sílil příliv německy mluvícího obyvatelstva, což se nepříznivě projevilo především po vzniku samostatné republiky v roce 1918, kdy celé území bývalého panství hledalo oporu ve vzniklých separatistických útvarech Deutschböhmen a Sudetenland. Tyto snahy musela ukončit až přímá intervence armády v prosinci roku 1918. Do nástupu Hitlera k moci v roce 1933 se soužití mezi Čechy a Němci vyvíjelo poměrně klidným způsobem, ovšem se sílícím vlivem nacismu se opět začaly otevírat staré nezhojené rány. To vyvrcholilo přivtělením této oblasti k Německé říši na základě výsledků Mnichovské dohody ze září 1938, kdy území opustila až na několik výjimek celá česká menšina. Rokytnice byla republice vrácena až po skončení 2. světové války, v jejíž souvislosti byl proveden i odsun německého obyvatelstva na základě vydaných dekretů presidenta Beneše. Absence obyvatelstva byla poté nahrazována přílivem česky mluvícího obyvatelstva z vnitrozemí, přesto však nebylo doposud dosaženo předválečného počtu obyvatelstva. Po únoru 1948 došlo k vyloučení některých řádně zvolených poslanců z pléna po roce 1945 vzniklého místního národního výboru a k postupnému převzetí moci komunisty. Do roku 1989 se Rokytnice rozvíjela v duchu budování socialismu, což mělo za následek mnohdy nezvratnou likvidaci mnohých cenných kulturních památek na Rokytnicku a celkový úpadek rozvoje řemesel. Těžce byla Rokytnice poznamenána událostmi srpna 1968, kdy byla obsazena polským vojskem, později nahrazeným okupační sovětskou armádou. Po roce 1989 bylo urychleně jednáno o jejím odsunu, který byl ukončen v březnu 1991. Od roku 1990 se Rokytnice opět usiluje o větší rozvoj především lehkého průmyslu a zaměřuje své další úsilí na rozvoj turistiky v tomto regionu.

DALŠÍ INFORMACE: http://www.rokytnice.cz