Založení města
Město Broumov je již více než sedm století správním, kulturním a hospodářským střediskem kotliny protékané řekou Stěnavou a ohraničené pásmem pohraničních Javořích hor a hřebenem pískovcových Broumovských stěn. Až do konce 12. století byla Broumovská vrchovina , tvořící přechod mezi východními Krkonošemi a Orlickými horami, součástí pralesa - přirozené hranice českého přemyslovského státu.

Počátky Broumova jsou spojeny s působením nejstaršího mužského řeholního řádu na území Čech - břevnovskými benediktýny. Ti v roce 1213 získali darem od krále Přemysla Otakara I. území dnešního Broumovska a Policka s malou osadou benediktinských poustevníků a dřevěným kostelem P. Marie na místě nazvaném Police a o čtyřicet let později zahájili jeho kolonizaci. Zatímco polická část vznikajícího klášterního dominia byla osídlena poddanými z vnitrozemí Čech, kolonizace Broumovska byla součástí mohutné německé kolonizační vlny, která ve 13. stol. zalidnila mimo jiné i sousední Slezsko a Kladsko. Organizaci osídlení Broumovska svěřil břevnovský opat podnikatelům - lokátorům, kteří si přivedli zemědělce, rozdělili lesní půdu, vyměřili katastry obcí a stali se držiteli svobodných statků a vykonavateli nižších soudních pravomocí - fojty.

Pravděpodobně v roce 1255 byl na ostrohu nad pravým břehem Stěnavy založen Broumov jako správní centrum a jediné místo na panství vyhrazené obchodu a řemeslné výrobě. V roce 1266 opat Martin odkoupil od fojta Wichera, snad hlavního organizátora kolonizace Broumovska, za 200 hřiven stříbra dědičná práva na broumovské fojtství se dvěma domy na tržišti, dvorem na předměstí a všemi k němu náležejícími pozemky.

Mezi broumovskými řemeslníky získali již v prvních letech existence městečka významné postavení soukeníci. V roce 1275 jim král Přemysl Otakar II. udělil privilegium na výrobu a prodej sukna a soukenická produkce brzy přerostla omezené potřeby místního trhu. Byl tak předznamenán charakter budoucího hospodářského rozvoje Broumova a položeny základy tradice textilní produkce orientované na export.

Po Přemyslově smrti na Moravském poli se na dobu svého života zmocnil spolu s Kladskem i Broumovska kníže Jindřich IV. Vratislavský. Po roce 1290 bylo panství vráceno benediktinům, ale potíže s obhájením pozemkového vlastnictví na slezských hranicích pokračovaly i nadále. Roku 1300 proti opatově moci povstali držitelé broumovského a několika vesnických fojtství a plenění klášterních majetku téměř stočlennou loupežnickou družinou se podařilo zakončit až s pomocí vojenského zásahu spřátelených šlechticů. Před rokem 1331 král Jan Lucemburský zastavil všechny příjmy z broumovského panství na úhradu svých dluhů doživotně příslušníkům kladského šlechtického rodu Pannewitzů.

Středověký vzestup
Náhradou za utrpěné ztráty odměnil král Karel IV. břevnovský klášter výsadami, mj. i privilegiem z roku 1348, kterým udělil opatovi pro jeho poddané v Broumově stejná práva, jaká měli i obyvatelé královských měst Hradce a Kladska. Broumov se ovšem nikdy nestal svobodným královským městem a na skutečné rozšíření městských výsad si broumovští museli počkat až do 1. poloviny 15. století, kdy roku 1419 opat postoupil městu za roční poplatek právo svobodného dědictví a prodal mu dva domy na zřízení radnice a obecního domu. V roce 1449 pak byla městská privilegia rozšířena i o hrdelní právo.

Za husitských válek se Broumov stal opěrným bodem katolické strany. V květnu 1420 byl husity vypálen břevnovský klášter a větší část konventu v čele s opatem Mikulášem uprchla do Broumova. Na jaře 1421 byla do města vložena posádka vratislavského biskupa a slezských šlechticů a již v červnu město oblehlo vojsko východočeských husitů, ale po třech dnech vyjednávání mezi vůdcem Čechů Čeňkem z Wartemberka a představiteli katolické strany husité odtáhli. Do konce 20. let broumovští všechny dostupné finanční prostředky vkládali do zpevňování městských hradeb a do budování parkánů na západní straně města. Ztráty způsobené válečnými událostmi poznamenaly život města až do poloviny století a teprve v roce 1446 vratislavský biskup Konrád upustil od vymáhání 6 000 uherských zlatých za vojenskou pomoc klášteru a městu v letech 1421 - 1428.

V roce 1459 opat Jan Gebauer uznal nově zvoleného českého krále Jiřího z Poděbrad a přijal ho v klášteře. Byl proto broumovskými měšťany vyhnán a do města se mohl vrátit až s královou vojenskou ochranou. O deset let později byl Broumov opět postižen dalším válečným konfliktem o český trůn, když bylo město obsazeno 700 žoldnéři ve službách uherského krále Matyáše. Roku 1472 syn Jiřího Poděbradského kníže Jindřich Minsterberský po dohodě s opatem a měšťany z Broumova vyhnal uherskou posádku působící městu a panství velké škody. Náhradou za válečné výdaje bylo Broumovsko a město Broumov knížeti na dobu jeho života zastaveno a po třetí spojeno s Kladskem. Ještě za života knížete, v roce 1488, však opat Pavel panství ze zástavy vykoupil.

V roce 1505 se broumovští poddaní vzbouřili proti opatu Klimentovi a donutili ho k rezignaci, protože se snažil omezit práva udělená jim v době vlády Jindřicha Minsterberského. Další opat Vavřinec potvrdil městu jeho privilegia a vymohl od krále Vladislava potvrzení starých výsad soukenického cechu a udělení záruky na ochranu před neoprávněným použitím značky broumovského sukna - (B).

V průběhu 16. století zaujali broumovští soukeníci přední postavení mezi nejvýznamnějšími středisky výroby a vývozu sukna v Čechách. Broumov si dokázal udržet svou vynikající pozici mezi exportéry levného ale kvalitního zboží až do třicetileté války. Prosperita řemeslné výroby a obchodu se promítla, zejména po velkém požáru v roce 1549, v renesanční výstavbě města a v růstu kulturních potřeb maloměstské společnosti.

DALŠÍ INFORMACE: http://www.broumov-mesto.cz