První písemný doklad o existenci Kozlova pochází z roku 1358 v zemských deskách brněnského kraje, kdy "Jindřich z Balinky předal do vlastnictví právem dědičným Zdichovi z Kozlova právě v Balince polnost se vším, co k ní náleží," ale počátky osídlení tohoto teritoria spatřujeme o více než jedno století dříve, v době velkého kolonizačního úsilí předního moravského feudála 13. století, Přibyslava z Křižanova, duchovního otce založení žďárského cisterciáckého kláštera.

Ve vlastnictví tohoto církevního řádu byl i Kozlov; tvrz vystavěl někdy v polovině patnáctého století Mikuláš z Kozlova, roku 1486 opat Linhard, štivtýř káštera žďárského, postupuje tvrz pustú a svobodnú v Kozlově Janovi z Kladné, na konci století byla prodána "ves Kozlov s pustú tvrzí a s dvorem v tej vésce" zemskému hejtmanu Janovi z Lomnice a na Meziříčí (1494) a v průběhu času přecházela na další majitele zdejších panství.

Když byly v polovině třicátých let 20. století nalezeny v Kozlově tři století staré stříbrné mince "s postavou rytíře v brnění", jak se dovídáme ze záznamu v obecní kronice, jakoby připomněly nejvýznamnější postavu, genealogicky spojovanou s Kozlovem, Tomášem Soběhrdem, prvním konkrétním jménem objevujícím se ve více historických pramenech.

Soběhrd, zřejmě bítešský rodák, byl koncem 16. století písařem, později více než tři desetiletí úředníkem (správcem) náměšťského panství Žerotínů; 21. července roku 1606 v Brně "přijat jest v stav pánů rytířstva Tomáš Soběhrd z Kozlova" společně se svými syny Janem a Karlem.

Roku 1609 kupuje od Václava z Radostína smlouvou trhovou za 11 tisíc zlatých malý statek Ostrov s poplužním dvorem, mlýnem a pivovarem a čtyřmi desítkami poddaných, jenž mu byl zkonfiskován roku 1624 jako "účastní stavovské proticísařské rebelie".

Rodina Soběhrdů je svým náboženským vyznáním a tedy i osudem spojena s významnou postavou moravských dějin první třetiny 17. století, Karlem st. z Žerotína, Jan Volf Meziříčský z Kozlova (rytíř od roku 1614) byl správcem jeho přerovského panství.

Se jménem Soběhrd se setkáváme mezi pobělohorskými exulanty v dánském vojsku Kristiána IV.v protihabsburském boji třicetileté války ve Slezsku (společně s L.Velenem z Žerotína, J.Adamem z Víckova, V.Bítovským z Bítova je uváděn jako překladatel dánských listů i "kapitán dánský Soběhrd, z Moravy pocházející"); koncem roku 1626 je v hodnosti majora velitelem města Těšína, poté i jeho stopa mizí, padl pravděpodobně v bitvě u Granova (27.7.1627).

Rytířská čest a hrdost Tomáše Soběhrda z Kozlova nebyla pošpiněna; naděje a stálost, symbolizovaná kotvou a šípem v jeho erbu, jej i s potomky přivádí do pobělohorského exilu v uherské Skalici, kde se bohužel v polovině 30. let stopy tohoto rodu ztrácejí (Karel Soběhrd se zde v listopadu 1635 oženil s Kateřinou Prešpurskou).

Od poloviny 19. století byl Kozlov osadou blízkého Křižanova (v letech 1976-1990 jako místní část této tehdy střediskové obce), od července 1990 opět jako samostatná obec okresu Žďár nad Sázavou, nyní kraje Vysočina.

"Kozlov je nepatrná dědina a v životě zejména politickém nemůže míti vůbec významu, ježto tam není ani jedné hospody...," píše roku 1922 Rudolf Těsnohlídek ve fejetonu Lidových novin z vojenských manévrů v okolí; v tomto smyslu se situace ani po osmdesáti letech nezměnila, byť v obci funguje klub místního sboru dobrovolných hasičů.

Prvním starostou samostatné obce byl místní hospodařící rolník Jan Chylík (1866-1936) z rodu usazeného v Kozlově od konce 18. století, a to po tři volební období v letech 1922-36.

Mezi starousedlické rody v obci dále patřily rody "dvořáků" Slezáků (později Dvořáků), Konečných a Vítků a díky mužským potomkům stále patří rody Hulánů (dnes Holánů) a Kučerů.

Kozlov byl od nepaměti zemědělskou obcí a jak zaznamenává kronikář k počátku minulého století, "všichni obyvatelé zdejší zabývají se rolnictvím." Při tzv. lánské vizitaci (v jihlavském kraji prováděné v letech 1671-78) byli zde kromě svobodného dvorce 2 láníci a 3 půlláníci, Říha a Šebestián Hulán jsou podle výměry svých pozemků zaznamenáni jako třičtvrtníci (asi 15 ha) a Václav Konečný, Pavel Vítků a Matouš Bárta jako čtvrtníci (výměra čtvrtiny lánu, cca 5 ha).

Tradiční hospodaření rolníků vystřídala po komunistickém převratu 1948 zemědělská výroba státního statku (ČSSS Křižanov).

Obci se nevyhnula ani násilná kolektivizace, v letech 1950-53 zde působilo a zkrachovalo místní JZD, mezi jehož aktivity v intencích tehdejší stranické a státní politiky patřilo i vyvlastnění majetku a vystěhování z obce tří místních rodin hospodařících rolníků (Holánkovi, Heralečtí, Chylíkovi, 1953).

Z nemovitých památek obce je nejvýznamnější svobodný dvůr (statek čp.1), který byl osvobozen od robot starobylým obdarováním (listina Rudolfa hraběte z Kounic z 29.9.1649), kdy Vojtěch Slezák, "vždy věrný poddaný můj", dostává i právo svobodné myslivosti na vrchnostenských gruntech.

Dvůr se stává dědičnou rychtou; rychtář Antonín Dvořák (1777) "jest povinen odváděti za roboty fůrami ročně 10 zl., dále spravovati rychtářský úřad pokud se líbí vrchnosti, šenkovati panské pivo a kořalku, dostaviti se na roboty jako dozorce a kdykoliv mu purkrabí rozkáže vozit panské ryby."

Roku 1882 vymřel rod Stanislavem Dvořákem po meči, jeho jménem (a vkladem 400 zl.) byla založena nadace "chudým a hodným dítkám školním z Křižanova a Kozlova".

Na zahradě statku 300 let starý dub (chráněný památný strom), jenž dal jméno obnovenému chovu koní (ranč Pod dubem, 2003).

Kaplička na návsi - původní stavba neznámého stáří byla zbourána roku 1938 v souvislosti s výstavbou nové komunikace, současná stavba byla zbudována svépomocí místních občanů roku 1949 nákladem 32.000 korun (slavnost svěcení 3. července 1949).

Poslední dochovanou dřevěnou stavbou v obci je roubená sušárna ovoce (tzv. párnička) z 19. století (u čp.10).

Mezi významné osobnosti obce, kromě již zmiňovaného Tomáše rytíře Soběhrda a starosty Jana Chylíka, patří Karel Rybníček (1919-1945), zemědělský inženýr in memoriam (1946), npor. navigátor 311. perutě RAF, jenž tragicky zahynul v Anglii, kde je i pohřben.

DALŠÍ INFORMACE: http://www.kozlov.cz