Pravděpodobně někdy ve 3. čtvrtině 12. století za panování krále Vladislava II. (1140-1173) byl na akropoli hradiště založen kamenný královský hrad. Impulsem pro výstavbu této české pohraniční pevnosti bylo možná i nebezpečné pronikání německých záborových úředníků (ministeriálů), kteří pod patronací markabího Děpolta z Vohburka obsadili a kolonizovali část oblasti bývalého Sedlecka z obou stran našich dnešních státních hranic.

Výstavný loketský hrad byl od počátku častým místem pobytu českých panovníků a jejich rodin i místem významných diplomatických jednání. Tak již v roce 1239 byl tu králem Václavem I. přijat římský císař Konrád a vedla se zde důležitá státní jednání s Jindřichem Míšeňským. Loket byl také oporou krále Václava I. při sporu s jeho odbojným synem, pozdějším králem Přemyslem Otokarem II.; a s braniborskými markrabaty. Období vlády Přemysla Otokara II. (1253-1278) se významně odrazilo zejména ve velké přestavbě loketského hradu, kde bylo staré ohrazení dolního hradu vyměněno za mohutný prstenec nové hradební zdi, dosahující šířky 2 m a zesílený několika půlválcovými věžemi. Hradba z charakteristických valounových kamenů tvoří dodnes obvod východní poloviny areálu.

Významné postavení Lokte v království za vlády Jana Lucemburského potvrzují zápisy zbraslavské kroniky: kyž roku 1317 vypukly v zemi rozbroje, odebrala se na Loket se svými dětmi Eliška Přemyslovna a téhož roku v listopadu i král se svou družinou. V následujícím období navštívila královna Loket ještě několikrát a v roce 1319 sem byla nakonec nucena uprchnout před hněvem krále.

Před polovinou 14. století se zde několikrát zdržel Karel IV. a kromě vyřizování státních záležitostí zde i lovil v rozsáhlé královské oboře, sahající od Drahovic při ústí říčky Teplé až k ústí Slavkovského potoka. Ještě několikrát zde pobýval se svým dvorem v letech 1370-1376.

Jako důležitá státní pevnost se Loket uplatnil i v době bojů Karlova syna Václava IV. s Ruprechtem Falckým. Roku 1382 potvrdil král Václav IV. všechna městská práva a svobody a hrad s krajskou správou svěřil do rukou svému oblíbenci Zdimírovi ze Sedlce (1382-1397). Do této doby je možno datovat částečnou přestavbu hradu. V roce 1398 byl na hradě novým purkabím ustanoven Vintíř a později (1405-1412) Albert starší z Kolovrat a na Libštejně.

Hned na počátku husitského hnutí v roce 1420 musel Loket odolávat obležení vojskem Krušiny ze Švamberka a v dalších letech ještě několikrát. Roku 1434 král Zikmund udělil zástavní právo na hrad svému kancléři Kašparu Šlikovi, který byl jmenován královským loketským hejtmanem a purkabím města. V roce 1473 vypukl - údajně inspirován pány z Plavna - požár jednoho domu pod loketským hradem, přenesl se na hrad, který celý zničil kromě izolovaně stojícího Markrabského domu.

Na stavebních akcích, které tu plynule přecházejí z pozdní gotiky do období renesance, se podílely tři generace Šliků. Jejich zásahem se hrad stal reprezentačním a náročným rodovým sídlem a správním sřediskem kraje. Město potom získaný hrad pouze stavebně udržovalo, na jeho výraznější přestavbu a modernizaci nemělo vcelku zájem.

V letech 1613-1615 úřadoval na loketském hradě jako krajský hejtman Vít Werner z Rabic, po němž je do této funkce dosazen dosavadní sudí Matyáš Bernart Unruher. Do dramatických událostí třicetileté války vstoupili loketští podporou českého stavovského povstání. Po bitvě na Bílé Hoře odmítli vpustit do Lokte císařskou posádku a naopak přivítali Mansfeldovo protestantské vojsko, který zde zanechal 550 mužů. V roce 1621 byl Loket dobyt bavorským generálem Tillym.

Roku 1631 uvítali Loketští příchod Sasů a slíbili jim věrnost. Ještě v témže roce byl Loket opět obléhán a kapituloval po třech měsících příchodem vojsk Albrechta z Valdštejna. Loketský hrad opět obsadila císařská posádka, která tu setrvala až do konce války. Císařským nařízením z roku 1663 byl Loket zařazen mezi hraniční pevnosti Čech. To přineslo nové výdaje na opevnění hradu.

Po požáru Markrabského domu na hradě v roce 1725 zůstaly z objektu zachovány jen obvodové zdi a v přízemí jediná zeď příčná. Poté byl objekt upraven na městskou sýpku s malými okénky a s prostým olištovaným vstupním portálem. V této podobě byl ponechán až do přestavby na počátku tohoto století.

O novém využití hradních budov se začalo jednat již roku 1788. Tehdy podal loketský magistrát návrh na přestavbu části starého hradu na městské vězení. Návrh byl přijat a v roce 1797 začal stavitel Leistner přestavbu realizovat. K úplnému dokončení došlo až roku 1822 a jako věznice sloužil hrad až do roku 1949. V roce 1950 byl Loket prohlášen městskou památkovou rezervací.

DALŠÍ INFORMACE: http://www.Loket.cz