Kostel sv. Petra a Pavla [ Kostel nebo katedrála ]
Historie kostela sv. Petra a Pavla
Kostel sv. Petra a Pavla patří k nejstarším v regionu. Některé jeho části dodnes pamatují dobu před první písemnou zmínkou. Dle historických pramenů stál u kamenné tvrze, s ním tvořil součást opevnění. V první čtvrtině 14. století bylo přistavěno k orientované podélné jednolodní trojbokým závěrem ukončené a nepatrně odsazené kněžiště, k němuž přiléhá čtyřboký sakristie, vtěsnaná mezi mezi kněžiště a loď. Závěr kněžiště zvenku podpírají štíhlé kamenné opěráky, ukončené pultovými stříškami. Ve staré lodi byla prolomena gotická okna. Při poslední opravě kostela se nalezla na zdi lodi, kromě zdiva kladeného, také dvě úzká štěrbinová a střílnám podobná okna. Soudí se, že by mohla být předrománská, avšak na skutečnou dobu vzniku stavby ukazují spíše zbytky románského portálu, z čehož lze také soudit, že hlavní vchod kostela byl na severní straně, kde byla při kněžišti přistavěna na obdelníkovém půdorysu zvýšená sakristie se samostatným vchodem. K němu byly zřízeny schody. Zasvěcení sv. Petru (a Pavlu) patří k nejstarším patrociniím v oblasti. Původní obdélný kostelík, ke kterému bylo kněžiště, jistě svědčí pro správnost úsudku, že Kunrat, kněž z Újezda, podepsaný roku 1243 na rozsudku o sporu mezi louckým klášterem a křižovníky s červenou hvězdou z Hradiště u Znojma, byl hornoújezdským farářem, jak soudil už Wolný a po něm i Hosák.
Podle šestilistých rozet v záklencích hrotovitých oken, pod nimiž jsou dvě jeptišky, a podle válcových klenebních přípor s hlavicemi, ale i podle jehlancovitých konzol, lze poměrně snadno dochované presbyterium farního kostela sv. Petra a Pavla v Horním Újezdě datovat přinejmenším k roku 1300. Typické je, že podobných staveb zde bylo několik. Sestávaly z podélné lodi s plochým stropem a v průčelí měli velice často hranatou věž. Dnes je ovšem většinou známe po úpravách z pozdější doby. Také kostel sv. Petra a Pavla v Horním Újezdě prodělal takové proměny. Věž vznikla počátkem 16. století v ní je zvon s reliéfem Madony s dítětem datovaný rokem 1509, aby byla ve druhé polovině 18. století znovu upravována a teprve kolem poloviny 19. století zvýšena o zvonické patro (celková výška 24 m). V 19. století byla prodloužena loď, pořízen nový strop a vybudováno klasicistní průčelí s portálem. Klenbu kněžiště nesou gotická kamenná žebra klínového profilu s výžlabkem, která se protínají v talířových svornících, aby pak dosedla na jehlancové konzoly nebo do oblých přípor běžících až k patě zdi. Po stranách jsou vyžlabena do klínu. V prvním poli, ve směru do chrámové lodi, nacházíme křížovou žebrovou klenbu, v závěru z pěti stran osmistěnu sklenutou do třísvazkových přípor, které se opět sbíhají v patce talířové hlavice. Vstup do sakristie uvádí kamenný sedlový portál, na severní stěně vidíme jednoduchý sanktuář s profilovaným ostěním obdélného tvaru,které zdobí trojúhelníkový tympanon. Kovová mříž na něm je z nedávné doby (1978), kdy byl celý presbytář nově upraven (starý oltář a stará kazatela a fresky obcí ve farnosti na zdi kolem lomeného oblouku), vydlážděn mramorovými leštěnými deskami a do pěti a šestilisté kružby oken vsazeny figurální vitráže od Antonína Kloudy z roku 1975. Zobrazují patrony chrámu a Moravy. Do jižní zdi bylo zapuštěno dvoudílné sedile, sakristie zaklenutá křížovou klenbou, je přístupná drobným sedlovým portálem, prostor pod věží pravoúhle zatesaným renesančním ostěním vchodu. Kněžiště je otevřeno do lodi lomeným vítězným obloukem.
