Na rozhraní Českomoravské vysočiny a jižních Čech mezi Táborem a Pelhřimovem leží Pacov (5227 obyvatel). Jeho nejstarší známá historie zasahuje do přelomu 13. a 14. století.
První písemné zmínky o našem městě jsou ze začátku 14. století a hmotné doklady jsou ještě starší. K těm úplně nejstarším patří románsko-gotický náhrobek Hrona z Pacova, který je unikátní po stránce historické i umělecké.

Obdobím prvního rozkvětu města je 15. a 16. století, kdy Pacov získává první městská privilegia. Do této doby spadá i gotická přestavba děkanského kostela. Roku 1519 získává město právo volby purkmistra, užívání znaku a pečeti. Roku 1597 za Michala Španovského z Lisova je Pacov povýšen na město panské. Po vládě Jana st. Černína z Chudenic přechází do majetku Zikmunda Myslíka z Hyršova a jeho závětí se panství i město stává majetkem církevního řádu bosých karmelitánů. To už je začátek 18. století. Řád je zrušen za josefinských reforem, ale teprve druhá polovina 19. století znamená oživení hospodářského, kulturního a spolkového života. Tady má svůj základ současná průmyslová výroba - strojírenství pro potravinářský průmysl (tehdy mědikovectví) a drobná kožená galanterie. Roku 1888 dostává Pacov rychlejší spojení se světem otevřením českomoravské transverzální dráhy. Začátek dvacátého století je pro naše město významný i v historii motocyklového sportu. Pravděpodobně tady vznikla myšlenka založení mezinárodní motocyklové federace, která pak byla uskutečněna v Paříži na prvním kongresu FIM 22. prosince 1904. O dva roky později (8. 7. 1906) se jely první mezinárodní závody na pacovském okruhu. Tuto historii připomíná pamětní deska na budově zámku, expozice jednostopých vozidel na hradě Kámen a veteran rallye. Před první světovou válkou navštívil naše město tehdy ještě univerzitní profesor T. G. Masaryk. Na pozvání prof. Ferdinanda Pakosty přednášel v zámeckém divadle o mistru Janu Husovi.

Léta po roce 1918 znamenala po hospodářské stránce především rozvoj truhlářství. Kvalita pacovského nábytku byla vyhlášená a k jeho propagaci sloužily i dobře organizované nábytkářské trhy. Důležitými kulturními událostmi ve dvacátých a třicátých letech byly akce spojené se jménem nejznámějšího pacovského rodáka - Antonína Sovy. Tento význačný představitel české poezie devadesátých let se v Pacově narodil (26. 2. 1864), Pacovsko se mu stalo věčným zdrojem básnické inspirace a sem se také na sklonku svého života často vracel. Návštěvy tehdy již těžce nemocného básníka byly pro město vždy výjimečnou kulturní událostí, právě tak jako pozdější vybudování obou Sovových pomníků. V těchto letech lze hledat kořeny dřívějších, ale i současných Sovových Pacovů.

Léta německé okupace a druhé světové války znamenala především ztráty na lidských životech. Většina židovských obyvatel, jichž bylo ve městě poměrně hodně, se už z Osvětimi, Terezína a dalších táborů nevrátila.

Začátek poválečných let znamenal oživení podniků a živností i kulturního a společenského života. Po roce 1948 byly postupně všechny podniky a živnosti znárodněny, ustala i spolková činnost. Některé spolky obnovily později svoji činnost v rámci osvětové besedy (divadlo, pěvecký sbor), některé zcela zanikly, jiné se naopak vytvořily (národopisný soubor). K podstatnému rozšíření některých podniků s tradiční výrobou, ale i k vybudování nových došlo v 60.- 80. letech. V té době byly také vystavěny nové školní budovy, poliklinika s lékárnou i nová sídliště - bohužel většinou s panelovou výstavbou. Velkým negativem byl necitlivý demoliční zásah do historické zástavby v centru města. Poslední desetiletí postupně zaceluje tyto jizvy. Nově opravenými fasádami získává město na barevnosti a příjemném vzhledu. Nejmarkantnější změnu prodělalo náměstí s nově opraveným děkanským kostelem. Téměř po dvacetiletí se Pacov dočkal opětného zřízení gymnázia a pro seniory byl vybudován Dům seniorů - domov důchodců. Je v tom určitá symbolika, kdy péče o starší generace se snoubí s pozorností věnovanou generaci mladé a to je velkým vkladem do budoucnosti Pacova.

DALŠÍ INFORMACE: http://www.mestopacov.cz