Město vzniklo na základě smlouvy ze Saint Germain 10.9.1919 rozdělením města Gmünd, které bylo připojeno k Rakousku a nádraží, železniční opravny a osady v jejich okolí k nově vzniklému městu v Československu pod názvem České Velenice. Město České Velenice bylo vytvořeno ze 3 obcí Dolních Velenic, České Cejle a Josefska. Od 31.7.1920 se zpočátku označovalo Cmunt v Čechách na rozdíl od Cmunt v Rakousích, pak Český Cmunt. Tento urbanistický úvar nebyl ještě městem. Tím se stal na podkladě výnosu ministerstva vnitra č. 85374 z 1.12.1922 s označením České Velenice.

Město České Velenice zažilo ve 20. a 30. letech nebývalý rozkvět, zejména díky železnici a prosperujícím železničním opravnám. Velenickou oblast lze oprávněně nazvat jako průmyslovou. Matyáš Dryje založil kruhovou cihelnu a později cementárnu, Viliam Prim započal s výrobou nitěných knoflíků, Dacho vybudoval Impregnační závod na sloupové dřevní sortimenty, Jan Lexa si zařídil strojní pilníkářství, Fortunát Pták vybudoval mechanickou dílnu na opravy jízdních kol, výrobu hustilek. Zde našlo zaměstnání přes 30 dělníků z celého okolí. Zámečnická a instalatérská dílna Jana Drnka byla jednou z dalších více než třiceti řemeslnických provozoven, jenž poskytovaly služby obyvatelstvu. Potravinářských producentů jako pekař, řezník, cukrář bylo zde 24 včetně vlastních prodejen. Obchodní síť rozšířilo ještě dalších 35 samostatných obchodů se smíšeným koloniálním zbožím, s obuví, textilem, oděvy, knihami, papírovým zbožím, ovocem apod. O zdraví občanů pečovali 3 lékaři a 2 zubaři. Pro služby v pohostinství byly zde 2 hotely s restauracemi, 17 hostinců a 2 kavárny. Kromě tradiční římsko-katolické církve ustanovila se nově církev českobratrská a československá. Chybějící kostel katolický byl vystavěn v roce 1935, o dva roky později přibyla ke kostelu i fara a park. Nezapomnělo se ani na koupaliště vybudované v letech 1932 a 1933 s náklady 300 tis. Kč, ani na epidemickou nemocnici. Z dalších pozoruhodností města možno upozornit na stabilizaci 15, poledníku na východ od Grenwiche a to na budově školy čp. 200. Jeho průměr byl vyznačen ještě tesaným kamenem v chodníku, dnes již odstraněným. Školy před připojením vitorazských obcí byly pouze německé a řízeny jako zemské školy dolnorakouské. Po připojení českého Cmuntu k ČSR kleslo německé školství z pěti škol na 1 pětitřídku (1920), po jednom roce (1921) se již vystačilo s trojtřídkou a v roce 1923 zůstala už jen jednotřídka s 10 dětmi. Rokem 1924 zaniklo zcela německé školství v Českých Velenicích.

Píše se rok 1938, rok vyvrcholení tzv. sudetoněmeckého projevu snah po odtržení všech území z ČSR s německým obyvatelstvem a úsilí spoluvytvářet fašistickou Velkoněmeckou tisíciletou říši. Dne 23. září 1938 byla vyhlášena všeobecná mobilizace a tehdy dochází k evakuaci celého města. Nacistická armáda vstoupila na Vitorazsko 8. října 1938, tedy i do opuštěných Velenic. Název města byl změněn na Gmünd III. - Bahnhof. Je bolestné a varující připomínat kolik lidí zahynulo v období 1938 - 1945 v koncentračních táborech a gestapáckých mučírnách. Poslední tragickou událostí pro město bylo bombardování zdejšího významného železničního uzlu americko-anglickým leteckým svazem za pravého slunečního poledne 23. března 1945. Spolu s nádražím a železničními dílnami byly zničeny desítky domů a poškozeno přes 150 dalších domů. Vstup vojsk Rudé armády do Českých Velenic se uskutečnil 7. května 1945. 23. května 1945 byl dnem příjezdu prvních starousedlíků, kteří museli v roce 1938 své domovy v městě opustit. Setkání se svým městem po sedmi předlouhých letech nebylo nijak radostné. A tak celkový počet 12 provozoven tvořilo základ budoucí sítě obchodní, potravinářské, služeb a pohostinství. Ve srovnání s předválečným obdobím, kdy město vykazovalo 115 provozoven, vykazuje z nich poválečný stav pouhých 10 %.

DALŠÍ INFORMACE: http://velenice.trebone.cz