Židovský hřbitov byl na dnešní místo přenesen počátkem 17. století od hradby na severní straně klášterní pevnosti. Nejstarší zjištěné náhrobky pocházejí z první poloviny 17. století. Tento "nový" hřbitov byl umístěn v typické situační poloze židovských hřbitovů tj. "na kopci za městem", tak aby nebyl na očích vrchnosti a měšťanům. Svou rozlohou - 11.772 m2 se třebíčský hřbitov řadí k největším židovským hřbitovům v České republice. Na celé ploše se nachází asi 11000 hrobů a téměř 3000 kamenných náhrobků, z nichž nejstarší pochází z roku 1625.

Vedle vstupní kovové brány stojí obřadní síň z roku 1903, která byla postavena z iniciativy rabína Samuela Pollaka z dobrovolných darů členů židovské komunity. Tato obřadní síň je jediná samostatně památkově chráněná obřadní síň na Moravě. Její mimořádná hodnota spočívá hlavně v dochované výzdob a vybavení interiéru. Velmi cenné je zdobené porcelánové umývadlo, sloužící k rituálnímu omytí rukou před obřadem. Hřbitov je s nedalekou židovskou čtvrtí spojen vozovou cestou, vystavěnou roku 1886 a upravenou v roce 1903. Hřbitov se hebrejsky nazývá "bejt olam - dům věčnosti nebo také "bejt kvarot" - dům hrobů.

O poslední věci zesnulého, od přípravy pohřbu, jeho organizaci, až po uložení do hrobu a také o bezprostřední péči o pozůstalou rodinu se starají členové a členky pohřebního bratrstva - "chevra kadiša". Náboženská tradice nedovolovala ponechat zemřelého přes noc v úmrtním domě. Proto byli nebožtíci ještě v den úmrtí přeneseni do márnice, kde u zemřelého bděli členové pohřebního bratrstva, kteří zajišťovali i rituální očistu - "taharu". Rozloučení se zesnulým probíhalo v obřadní síni a nikdy nebylo doprovázeno hudbou. Při tradičním židovském pohřbu se ostatky zemřelého ukládají do země, kremaci nebo balzamování židovský zákon zakazuje. Samotný pohřeb je velmi prostý - po rituální očistě je mrtvý oblečen do bílého rubáše, pak je jeho tělo uloženo do dřevěné rakve. Do rakve je zakázáno vkládat jakékoliv šperky či květiny, zemřelý má pouze na ústech a očích střípky a pod hlavou hlíny ze země Izrael. Je pohřben tváří k Jeruzalému (u nás k východu), na hrobě se zpravidla o rok později vztyčuje náhrobní kámen - "maceva", do něhož jsou vyryty údaje o zesnulém. Podle staré tradice Židé při návštěvě hřbitova nosili na hroby kamínky.

Na třebíčském hřbitově nalezla svůj poslední odpočinek řada předních představitelů třebíčské židovské obce v čele s učenými rabíny Joachimem Josefem Pollakem a Dr. Samuelem Pollakem. Je zde rovněž pochován autor německy psané Historie Židů v Třebíči - Jakob Kořatek nebo zakladatel židovské nemocnice Dr. Šimon Schuschny. Majestátní hrobky zde také mají členové rodiny Grűnbergerovy, Subakovy, Taussigovy a Kantorovy. Od roku 1922 stojí na hřbitově památník dvaceti židovských vojáků padlých v letech l. světové války. V roce 1957 zde byl odhalen Pomník obětí rasové genocidy za 2. světové války, který připomíná umučené členy židovské komunity v Třebíči.

Třebíčský židovský hřbitov se svými cennými náhrobky renesančního, barokního a klasicistního typu představuje jednu z nejvýznamnějších památek svého druhu na Moravě a právem je proto zařazen do nejvyšší kategorie ochrany.

Třebíčské Židovské město se hřbitovem je spolu s bazilikou sv. Prokopa zapsáno v seznamu světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO.

DALŠÍ INFORMACE: http://www.kviztrebic.cz